Chile 40 let po převratu: Na cestě k národnímu konsenzu?

Právě před čtyřiceti lety svrhla skupina generálů levicový režim prezidenta Allendeho a započala období šestnáctileté diktatury. Postoj k převratu i Pinochetově vládě společnost dlouho rozděloval. V poslední letech se ale situace značně mění.

Když po odstoupení v pořadí již druhého mužského kandidáta pravicové Koalice pro změnu na prezidenta Chile získala nominace Evelyn Matthei, světová média okamžitě zaplavily zprávy o souboji dvou pohnutých osudů. Michelle Bacheletová, bývalá prezidentka a nyní opět hlavní levicová kandidátka, a Evelyn Matthei totiž mají společnou minulost. Obě jsou dcerami dvou generálů letectva, bývalých přátel, jejichž cesty se rozešly po převratu z roku 1973, od kterého 11. září uplyne čtyřicet let. Zatímco generál Matthei se díky náklonnosti k Pinochetovi dostal do vysoké pozice v armádě a později dokonce letectvu velel, jeho bývalý přítel byl uvězněn, mučen a na následky mučení také zemřel. Generál Matthei o osudu generála Bacheleta přirozeně věděl a nijak nezasáhl. Existují dokonce svědectví, že se na mučení bývalého přítele nepřímo podílel.

Jakkoli může být taková interpretace chilského prezidentského klání až příliš líbivá, rozdílná zkušenost obou žen do značné míry ilustruje rozpolcenou společnost v Chile i více než dvacet let po návratu demokracie. Stejné rozpolcení je pak evidentní v politice, kde přes množství stran prakticky figurují pouze dvě frakce: ta, která puč odsuzuje a snaží se zúčtovat s Pinochetovými zločiny, a ta, která považuje toho samého muže za zachránce před komunistickou hrozbou a strůjce ekonomického úspěchu. Pravicové strany se od tohoto dědictví „pinochetismu“ nedokázaly nikdy úplně odpoutat. Ostatně Nezávislá demokratická unie (UDI), mateřská strana Matthei, se na diktatuře aktivně podílela.

Rozdělení společnosti na odpůrce a podporovatele převratu z roku 1973 bývalo dřív také sociální. Mnozí příslušníci středních vrstev a především ti nejbohatší oceňovali hospodářské reformy nebo prozápadní orientaci země (na převratu se mimochodem nepřímo podílely Spojené státy a Velká Británie a následně režim podporovaly; Margaret Thatcherová dokonce Pinochetovi děkovala, že „přinesl do Chile demokracii“).

Ale situace se podle všeho začíná měnit. V jednoznačný neprospěch Pinochetových příznivců.

Důkazem může být nedávný průzkum Centra pro studia současného dění (CERC), v němž vyjádřil překvapivý počet lidí – 55 procent – svůj vztah k Pinochetovu režimu slovy „naprosto negativní“; to je o celých dvacet procent více než před třemi lety. Pro „zcela pozitivní“ hodnocení Pinochetovy diktatury se vyjádřilo devět procent. Také předvolební průzkumy dávají jasný náskok Michelle Bacheletové, která slibuje pokračovat s odhalováním zločinů zesnulého diktátora a s odstraňováním jeho dědictví.

K takové změně bezpochyby přispělo masivní rozšíření internetu a aktivní informační kampaně mnoha médií a lidskoprávních organizací napojených na příbuzné obětí. Také politická atmosféra v zemi se změnila. Zemí dále již několik let otřásají masivní studentské protesty upozorňující na jedno z mnohých dědictví Pinochetova režimu – na privatizaci školského systému a nedostupnost univerzitního vzdělání pro chudší část obyvatelstva.

Příznivců starého režimu tedy dramaticky ubývá a Evelyn Matthei pravděpodobně tento trend nezvrátí. Nicméně i Bacheletová připouští, že bude těžké aplikovat zásadní změny. Pinochet před odchodem naordinoval zemi extrémně rigidní ústavu, a ta umožňuje menšině v parlamentu blokovat jakékoli výraznější zásahy do systému. I díky tomu zůstává nastavení země silně konzervativní, ještě v roce 2004 například nebylo legální dát se rozvést.

S posunem nálady společnosti se však dá očekávat, že dojde i k posunu politiky. A pravici nezůstane dřív nebo později jiná možnost, než Pinochetův všeobjímající stín opustit. Chile snad po čtyřiceti letech od převratu konečně směřuje k národnímu konsenzu na tom, že domnělá záchrana před rudým nebezpečím nestála za tři tisíce mrtvých, desítky tisíc mučených a milion exulantů.

A co si myslíte vy? Diskuse (6 příspěvků)

Zdeněk Jehlička - Praha

nepřímo podívely? Středa, 11.Září 2013, 13:24:48

CIA se přímo podílela na ovlivňování výsledků voleb v neprospěch Allendeho již v r. 1964, kdy ve věci utratila 3 miliony dolarů, ke konci kampaně distribuovala 3 tisíce plakátů děnně, vytvářela 24 každodenních rozhlasových přehledů zpráv a 26 týdenních pořadů s "komentáři", kampaň křestanskodemokratického kandidáta Eduarda Freie financovala z poloviny, spolufinancovala i kampaň krajně pravicového Durána z Republikánské strany, aby tak vytvořila dojem umírněně pokrokového Freie čelící stejnému ohrožení zleva (Allende) jako zprava. Po Allendeho zvolení prezidentem v r. 1970 CIA přímo podporovala zavraždění generála Schneidera, předního obhájce ústavnosti, když v chilské armádě aktivně vyhledávala a financovala pravicové pučisty (Viaux, Valenzuela). Za přímý podíl Nixonovy administrativy na svržení Allendeho vlády se nestydí ani Kissinger, přes jehož výbor šlo na financování opozice a stávek proti Allendemu na 7 milionů dolarů. Výsledkem "hospodářských reforem" Pinochetovy vlády je pak to, že je dnes Chile jednou ze zemí s nejvyšší mírou nerovnosti.

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

nepřímo podívely Středa, 11.Září 2013, 23:51:35

myslím, že chilská skutečnost je přesně na hraně této formulace. Na převratu samotném se CIA přímo nepodílela, přímo se ale podílela na přípravě jeho podmínek.

Při editaci textu jsem se mimochodem díval do Mitrochinova archivu a částky směřované do Chile určené na volby v roce 1970 z fondů CIA a KGB se lešily pouze v desetitisích dolarů.

Zdeněk Jehlička - Praha

podíl Čtvrtek, 12.Září 2013, 11:59:46

Pokud tím myslíme, že peníze (ale též např. plynové granáty pašované diplomatickou poštou) nakonec nebyly použity rukou amerického občana, ale jen chilského poskoka, pak může jít jistě o podíl nepřímý.

Možná Mitrochinův archív též vysvětluje, proč SSSR neposkytl Allendemu úvěry v požadované výši a ještě je podmínit nákupem sovětského zboží, zatímco protistrana financovala a mobilizovala jak mohla. A proč Allende nevyslyšel doporučení sovětů, aby ovládl armádu.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 12.Září 2013, 15:14:18

Kdyby se Allende se svými nepřáteli vypořádal dřív než oni s ním, byl by označen za nejhoršího bolševika, zatímco jeho protivníci by byli považováni za oběti komunismu. Dějiny nás učí, že násilí proti nepřátelům nefunguje, respektive vrací se jako bumerang. Pak se ovšem může snadno stát, že v některých situacích prostě není jiné volby, než se nechat zabít, nebo spáchat sebevraždu.

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

Čtvrtek, 12.Září 2013, 16:37:4

jj, i o tom dokumenty v archivu mluví (bohužel nemohu dát odkaz, mám to jen knižně); mluví, ale vysvětlují to jen částečně ... Sověti chtěli mít z Chile především stabilní satelit, o národohospodářskou přestavbu a revoluci s červeným vínem jim tolik nešlo ... spíše než Allendeho si přáli v čele Luise Corvalána. Rozvědčíci se v hlášeních de facto posmívají Allendeho noblese, nad rozhodnutím nepoužívat sílu kroutí hlavou ... KGB o přípravách na převrat věděla a informovala jak Allendeho, tak chilské komunisty. Také spolupřipravovala zázemí a bojové pozice v dělnických čtvrtích Santiaga. Allende byl v posledních dnech několika agenty přemlouván, aby se přesunul do spřízněných částí města a připravil se na střet ... ale neudělal to. Jeho životopisci mají vesměs za to, že chtěl za každou cenu zabránit občanské válce; že vnímal svou revoluci i jako morální a nechtěl používat stejné postupy jako protivníci. Rozvědčíci KGB ho ovšem vnímali spíš jako naivku ...

Tomáš Tožička - Duchcov

Americké archivy Čtvrtek, 12.Září 2013, 20:17:58

pěkný článek a podnětná diskuse.

Více se dozvíme, až budou odtajněny archívy amerických zpravodajských služeb z té doby. Zatím ten "nepřímý podíl" připomíná nepřímý podíl z guatemalského puče, na kterém se ovšem, jak ukazují odtajněné dokumenty, podílely USA velmi přímo - dokonce jako záminku použily dodávku zboží z Československa.

Allende byl určitě z pohledu sovětů naivka, ale třeba dodat, že latinskoamerická levice měla k východoevropskému modelu velmi odtažitý vztah a z velmi dobrých důvodů si to chtěli dělat po svém. Allendův participativní model, nebo pokusy o kybernetický socialismus musely sovětům zákonitě připomínat osmašedesátý u nás...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.