Po vyčerpávajícím — téměř čtyřicet hodin v kuse trvajícím — finálním jednání skončila v neděli nad ránem v egyptském Šarm aš-Šajchu klimatická konference COP 27. Konference se oproti původním plánům protáhla o dva dny, a to kvůli vyjednávání historické dohody o mechanismu placení škod státům nejvíce postiženým klimatickou krizí. V otázce ochrany klimatu politici opět selhali a naše společnost se dál řítí směrem ke klimatickému rozvratu.

O okolnostech konání konference v kulisách brutálního egyptského režimu, který potlačuje veškerou opozici i občanskou společnost, jsem psal minule. Z politického hlediska dopadla konference podle mých tehdejších predikcí. Zásadní posun se nekonal, zaznamenali jsme pouze dílčí posuny u jednotlivých států. Jedno historické překvapení se však přece jen urodilo.

Zástupci zemí OSN poprvé v historii schválili vznik mechanismu proplácení ztrát a škod (loss and damage mechanism) chudším zemím, které nejvíce trpí dopady změn klimatu. Tuto politiku se státy globálního jihu snažily marně prosadit již přes třicet let. Její zavedení oslavují kromě chudších států také ekologické organizace.

Jedná se však pouze o malý krok směrem k napravení globálních nespravedlností spojených s klimatickou krizí. Neexistují totiž přesná pravidla, za jakých bude vyplácení z fondu fungovat, ani mechanismy, jak budou bohaté státy fond naplňovat. Detaily by se měly probírat na příští klimatické konferenci pořádané ve Spojených arabských emirátech.

Reálně hrozí, že mechanismus vyplácení ztrát a škod dopadne podobně jako Zelený fond, který je určený na podporu energetické transformace států globálního jihu. Státy globálního severu dlouhodobě neplní své závazky a Zelený fond víceméně zeje prázdnotou. I přesto je ale schválení mechanismu ztrát a škod důležitým symbolickým vítězstvím států globálního jihu nad bohatými průmyslovými státy a možným příslibem do budoucna.

Fosilní lobby převálcovala jednání

Jako obvykle byl o klimatickou konferenci velký zájem zejména z řad fosilních korporací. Občanské organizace zmapovaly, že konferenci navštívilo 636 zástupců fosilních firem. Oproti předchozímu roku jde o pětadvacetiprocentní nárůst. Pokud bychom to porovnali se státními delegacemi, je toto číslo větší než u všech zemí s výjimkou zástupců Spojených arabských emirátů. Tento arabský stát vyslal tisícovou delegaci kvůli tomu, že konferenci příští rok pořádá.

Na shovívavost OSN vůči lobbistům velkých znečišťovatelů upozorňují občanské organizace už dlouhé roky. Přesto jejich počet každým rokem roste. I jejich vlivem se ani v letošním roce do výsledného znění dohody nedostal požadavek konce fosilních paliv, ba ani jejich omezení. V textu tak přetrvává pouze nejasný požadavek konce uhlí a nově taky formulace požadující nárůst nízkoemisních zdrojů.

Právě tato nová formulace podle expertů otevírá prostor pro rozšiřování fosilní infrastruktury, zejména snahám o přechod z uhlí na plyn. Komentátoři také upozorňují, že další promarněná konference prakticky znamená politickou rezignaci na dosažení cíle udržení průměrného oteplení planety o jedna a půl stupně oproti předindustriální době.

Podle vědců tuto metu překročíme v příští dekádě, nejspíše kolem roku 2031. Odvrátit tuto hrozbu můžeme jen v případě, že emise skleníkových plynů do roku 2030 omezíme na polovinu. Současné dění tak potvrzuje naše sedm let staré analýzy Pařížské dohody, která tento cíl poprvé zavedla. Již tehdy jsme s kolegou Josefem Patočkou prorokovali, že stanovit si ambiciózní cíl bez důvěryhodné cesty k jeho dosažení prakticky nemá smysl.

Z hlediska celkového směřování k nutnému snižování emisí jsme nepokročili ani o krok. Fosilní paliva stále nejsou státy OSN označeny za hlavního viníka klimatické krize a z výsledku COP 27 tak mají radost především fosilní lobbisté, kteří v Šarm aš-Šajchu byli v plné síle.

Hrdina Lula, dílčí posuny u jednotlivých států

Přesto se na egyptskou konferenci bude vzpomínat i díky drobným pozitivním posunům. Mohutné ovace osazenstva konference sklidil zejména nový brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva, který v projevu přislíbil návrat Brazílie k ambiciózním cílům ochrany klimatu a vyhlásil cíl kompletně zastavit kácení Amazonského deštného pralesa do roku 2030. Klíčové státy jako Norsko a Německo v reakci na jeho prohlášení obnovily své příspěvky do fondu na ochranu pralesa.

Mírný posun lze vidět i v politice Evropské unie, která se rozhodla zpřísnit svůj cíl pro snižování emisí do roku 2030 z pětapadesáti na sedmapadesát procent oproti roku 1990. Desítky dalších států, včetně České republiky, se přidaly k výzvě snížit emise metanu do roku 2030 v porovnání s rokem 2020 o třicet procent. Celkově se tak k tomuto cíli hlásí sto padesát států OSN. Otázka samozřejmě je, jestli státy tyto cíle dodrží. Možná je na čase ptát se Petra Fialy, jak toho dosáhneme v tuzemsku.

Jako pozitivní hodnotí komentátoři také prohloubení bilaterální spolupráce mezi Spojenými státy a Čínou, bez jejichž příspěvku se klimatickou krizi vyřešit nepodaří. Zástupci těchto států se v kulisách konference scházeli pravidelně. Bohaté státy také přislíbily pomoc konkrétním státům globálního jihu s opuštěním uhlí. Například Indonésie získá dvacet miliard dolarů, aby s uhlím skoncovala.

Politici ani byznys nás nezachrání

Krokem zpátky byla klimatická konference také z hlediska cílů velkého byznysu. Jak ukazují analýzy, většina dekarbonizačních iniciativ velkého byznysu spuštěná na loňské konferenci v Glasgow se zadrhla a velké investiční společnosti mírní své klimatické cíle. Důvodem je podle komentátorů začátek války na Ukrajině, která otevírá prostor novým investicím do rozvoje fosilní infrastruktury.

Už ani nevím, pokolikáté píšu, že byznys ani politici nás z klimatické krize nevyvedou. Emise rostou a klimatická konference v Egyptě tento trend určitě nezvrátila. Podle vědeckých analýz jsme stále na trajektorii k oteplení o více než dva a půl stupně Celsia, což by s největší pravděpodobností znamenalo kolaps současné civilizace. A to se bavíme o scénáři, kdy všechny státy splní své dobrovolné závazky slíbené během klimatických konferencí.

Je proto potřeba neustále opakovat zjevnou pravdu. Klimatické hnutí dosáhlo významných posunů — jako je například dosažení politik směřujících ke konci uhlí v mnoha státech po celém světě — zejména činností mimo klimatické konference. Ta příští se koná v ropou prolezlých Spojených arabských emirátech, takže velká očekávání do ní nemá smysl vkládat. Budoucnost planety si zkrátka budeme muset vybojovat navzdory politikům a korporacím.