Za osmdesát procent emisí od roku 2016 může jen padesát sedm korporací
Matěj MoravanskýDatová analýza zjistila, že za naprostou většinu globálních emisí skleníkových plynů vypuštěných od uzavření Pařížské dohody může několik fosilních korporací. Podle analytiků jsou právě tyto společnosti ústředními hybateli klimatické krize.
Padesát sedm firem produkujících ropu, plyn, uhlí nebo cement je přímo spojeno s vypuštěním osmdesáti procent celosvětových emisí skleníkových plynů od uzavření Pařížské klimatické dohody v roce 2015. Ukázala to studie analytiků z platformy Carbon Majors. Ta disponuje databází celkových emisí, které od devatenáctého století vypustilo na sto dvacet největších průmyslových korporací.
Z dat vyplývá, že firmy jako Chevron, ExxonMobil, Gazprom nebo Saudi Aramco zvětšily mezi lety 2016 a 2022 svou produkci a jsou tedy nyní i hlavními hybateli klimatické krize.
Zvyšování produkce i přes varování vědců
V poslední souhrnné zprávě z roku 2023 uvádí Mezivládní panel pro změnu klimatu, že pro udržení globálního oteplování pod úrovní 1,5 stupně Celsia oproti předindustriální éře — což je hranice, po jejímž překročení hrozí nevratné poškození klíčových klimatických systémů planety a častější extrémy počasí — je nutné rychle upustit od spalování fosilních paliv.
V roce 2015 se k závazku „udržet oteplování výrazně pod hranicí dvou stupňů Celsia“ a směřovat k oteplení pod 1,5 stupňů zavázala Pařížská dohoda, respektive státy, které ji ratifikovaly.
Přesto emise skleníkových plynů i nadále rostou. „Navzdory závazkům z Pařížské dohody se fosilní průmysl rozšiřuje a globální emise oxidu uhličitého z fosilních paliv dosáhly rekordní úrovně 37,1 gigatun v roce 2022, což je o pět procent víc než v roce 2015, kdy byla přijata dohoda z Paříže,“ uvádějí Carbon Majors ve studii.
Studie rovněž dokládá, že soukromé a státy vlastněné fosilní korporace jsou největšími oponenty globálních klimatických opatření. Zatímco vědecká komunita vydává stanoviska o nutnosti razantních kroků v udržení stabilního klimatu, fosilní korporace lobbují za pokračování spalování fosilních paliv.
Rozdělovat emise mezi státy je zavádějící
Nejčastěji globální statistiky přiřazují emise k jednotlivým státům světa. Za rok 2022 tak mezi největší znečišťovatele patřila Čína, poté Spojené státy a Indie. Jak ale poukazuje studie, taková práce s daty je zavádějící. Ignoruje totiž fakt, že za významnou část emisí mohou právě fosilní korporace spalující fosilní paliva, a nikoliv jednotlivé státy a jejich obyvatelé.
Analytici z Carbon Majors rozdělili producenty do tří kategorií: soukromé investiční korporace (jako například Chevron, ExxonMobil nebo BP), státem vlastněné korporace (Saudi Aramco, Gazprom či National Iranian Oil Company) a národní státy, mezi které započítali například i bývalý Sovětský svaz, Čínu nebo Severní Koreu, tedy státy, kde soukromé či státem vlastněné korporace mají jen malou roli a podniky jsou většinou přímo řízeny vládami.
Studie ukázala, že pět největších soukromě investičních korporací je odpovědných za jedenáct procent celosvětových emisí od roku 1751. „Většina fosilních korporací vlastněných soukromými investory rozšířila po přijetí Pařížské dohody svou produkci i přesto, že Mezivládní panel pro změnu klimatu jasně uvedl, že je třeba rychle ustoupit od spalování fosilních paliv,“ komentují data analytici.
Větší podíl na historických emisích ale mají korporace z většiny vlastněné státy. Jde o státní fosilní firmy založené za účelem produkce fosilních paliv a obchodu na mezinárodních trzích jako Gazprom, Saudi Aramco nebo Coal India. Tyto korporace vypustily takřka čtyřiadvacet procent celkových historických emisí skleníkových plynů a v posledních letech přebírají od soukromě-investičních firem uhelné doly a elektrárny.
Mezi národními státy patří k největším historickým znečišťovatelům na prvním místě Čína, následována bývalým Sovětským svazem. V první desítce se objevuje i Československo, které si své místo vydobylo desítkami let spalování uhlí.
Analytici z Carbon Majors upozorňují, že pro udržení stabilního klimatu je klíčový právě konec uhlí. Na základě dat ukazují, že po přijetí Pařížské dohody v roce 2015 přešla část uhelné infrastruktury z rukou soukromých společností pod státy vlastněné fosilní korporace. Místo globálního odklonu od uhlí tak sledujeme hlavně nárůst investic do jeho spalování ze strany států. Autoři studie varují před tím, aby se podobný falešný odklon neopakoval i u dalších fosilních paliv.