Rozmohl se nám tady takový nešvar. Spolu s tím, jak se klimatická krize stala klíčovým tématem veřejné debaty, se jako houby po dešti začaly rojit také různé typy konferencí, které mají za cíl diskutovat možnosti dekarbonizace. Všechny mají několik společných rysů. Uhlazené webové stránky, nesmírný rozpočet, nemalé zapojení velkých korporací a nepřístupnost pro obyčejné lidi.

Už někdy od roku 2020 je jasné, že klasické popírání lidského vlivu na změny klimatu je na ústupu. Namísto toho se ve veřejné debatě prosazuje daleko sofistikovanější metoda jak nadále odkládat nutnou rychlou a důslednou transformaci společnosti. Touto metodou je „předstírání řešení“.

Prakticky každá velká finanční instituce či korporace má už dnes své oddělení udržitelnosti, které zapleveluje veřejný prostor kampaní snažící se ukázat, jak právě jejich společnosti záleží na životním prostředí. Zároveň ovšem slouží jako oddělení styku s ekologicky smýšlející veřejností s cílem oslabit odpor vedený proti jejich praktikám. Takřka ve všech případech se jedná o takzvaný greenwashing spočívající v tom, že firmy matou veřejnost lakováním svého většinově špinavého byznysu nazeleno.

Nahlédneme-li však pod pokličku, zjistíme, že banky do fosilního průmyslu nadále pumpují stovky miliard a pojišťovny asistují rozšiřování nové plynové a ropné infrastruktury. S výjimkou Patagonie se žádná významná firma svůj byznys zásadně proměnit nerozhodla a fosilní firmy se schovávají za nejasný příslib uhlíkové neutrality do roku 2050, přičemž reálně v příštích letech plánují velké investice do stavby nové plynové a ropné infrastruktury.

A zmiňované konference nejsou ničím jiným než součástí tohoto procesu. Proto, že pomáhají mást veřejnost vytvářením mylného obrazu, že největší planetární výzvu adekvátně řešíme. Nejedná se přitom zdaleka jen o největší tuzemskou byznysovou konferenci o klimatu s názvem Green Deal Summit, na jejíž greenwashing jsme s organizací Re-set už dvakrát upozornili veřejnými akcemi. Takových konferencí i v České republice rychle přibývá, jak lze vidět například zde, zde a zde.

Konferencím tohoto typu lze většinou vyčítat dvě věci. V první řadě greenwashing jejich korporátních sponzorů, kteří jsou ve velké většině zapojení do podpory byznysů prohlubujících klimatickou krizi, pokud takové projekty už samy neprovozují. Zároveň však i to, že velkým firmám poskytují platformu, která jim umožňuje nastavovat agendu a prosazovat řešení, která jsou v souladu s jejich obchodními plány.