Je třeba se s tím smířit: klimatické konference k ničemu nevedou. Zatímco delegáti mluví a mluví, planetární systémy se nezadržitelně blíží k tragickým bodům zlomu.

Od okamžiku, kdy se v roce 1992 na půdě OSN uzavřela rámcová dohoda směřující k omezení emisí oxidu uhličitého, jsme jej v důsledku spalování fosilních paliv vypustili do ovzduší víc než za celé předcházející dějiny. A letos v celkovém objemu vypuštěných emisí pravděpodobně padne další rekord. Zatímco na klimatických konferencích se jen mlátí prázdná sláma, svět spěje ke zkáze.

Konference smluvních stran (z anglického Conference of Parties pochází obecně užívaná zkratka COP — pozn. JP) jsou prolezlé lobbisty fosilního průmyslu. Je to, jako byste dovolili výrobcům zbraní určovat obsah mírových konferencí. V letošním roce byl počet fosilních lobbistů na konferenci COP dokonce vyšší než počet členů jakékoli delegace členské země OSN — s jedinou výjimkou.

A fosilní lobbisté nejsou jediní. Na letošní konferenci se to rovněž hemžilo lobbisty masného průmyslu a vyslanci dalších planetu pustošících odvětví. Událost, která by měla být nejdůležitějším summitem na Zemi, připomíná spíš obchodní veletrh.

Je vlastně nepochopitelné, že dvě základní opatření, která měla jednání přinést už dávno, a to jako své základní východisko — to jest rozhodnutí ponechat zbývající fosilní paliva v zemi a ukončit většinu takzvané živočišné výroby — mezi výsledky žádného ze summitů COP nikdy nefigurovala. Neměli bychom však být překvapeni. Uzavírané dohody totiž kladou důraz výhradně na falešná řešení, jako je ukládání uhlíku, jejichž základním smyslem je předstírat, že „se něco dělá“, aniž by se ovšem cokoli podstatného změnilo.

Už samo jmenování Sultána Al-Džábira prezidentem COP 28 mělo být bráno jako deklarace toho, že celá konference nemůže skončit jinak než fiaskem. Al-Džábir je výkonným ředitelem korporace ADNOC, státní ropné firmy ve Spojených arabských emirátech, která kalkuluje s masivním rozšiřováním těžby ropy i fosilního plynu.

Ještě před začátkem konference Al-Džábir plánoval v jejím průběhu uzavírat kontrakty na prodej ropy s přítomnými delegáty. Ve sporech s lidmi, kteří volali pro rozhodnější akci, se uchyloval k otřepaným frázím fosilních korporací, včetně téhle notně uleželé stálice: „Kdybychom odstavili fosilní paliva, museli bychom se vrátit k životu v jeskyních.“