↗

O co nejmírnější formulace textu dohody usilovaly v celém průběhu jednání ropné státy v čele se Spojenými arabskými emiráty, jejichž zástupce a výkonný ředitel jedné z největších ropných společností na světě v jedné osobě, Sultán Al-Džábir, konferenci předsedal. Foto Giuseppe Cacace, AFP

V Dubaji ve středu skončila klimatická konference COP28. Na závěrečných jednáních přijalo mezinárodní společenství dohodu, která mluví o odklonu od fosilních paliv. Jde o historicky první takové prohlášení.

Konec fosilních paliv je podle vědeckého konsenzu nezbytným krokem k omezení oteplování pod klíčovou hranici 1,5 stupňů Celsia oproti předindustriální éře. Takzvané klimatické neutrality by měl svět podle prohlášení dosáhnout do roku 2050.

Státníci se rovněž dohodli na ustanovení fondu „ztrát a škod“, ze kterého by měly být financovány potřebná opatření v nejzranitelnějších státech. Do fondu ale přispělo jen několik států, a to ještě v nedostatečné míře a jen jednorázově.

Oslavy dohody nejsou z mnoha důvodů na místě. Spíše než o přelom, za nějž je leckde nepřesně vydávána, jde o problematický kompromis, který jde na ruku především zájmům velkých fosilních korporací a státům těžícím ropu.

Nedostatečný kompromis

Již od roku 1992, kdy se v Riu de Janeiru konal tak zvaný Summit Země — Konference OSN o životním prostředí a rozvoji, se každý rok scházejí zástupci vlád světa na klimatických konferencích. Za více než třicet let každoročních konferencí, během nichž celkový objem vypouštěných emisí soustavně stoupal, to byla ale až ta letošní, do jejíhož závěrečného prohlášení se dostalo sousloví „fosilní paliva“.

Podle prohlášení mají státy transformovat své energetické systémy a přestat užívat fosilní paliva tak, aby dosáhly uhlíkové neutrality do roku 2050. Jde ale stále o jednu z měkkých formulací bez konkrétních termínů a závazků. Přesto dohodu označil předseda konference Sultán Al-Džábir dohodu za „historickou“. Není to pravda.

„Výsledek konference je splněným snem fosilního průmyslu: vypadá totiž jako pokrok, ale pokrok to v žádném případě není,“ komentuje Mike Berners-Lee z univerzity v Lancasteru. V kritice výsledků COP Berners-Lee není zdaleka sám. „Další cirkusové představení jménem COP skončilo přijetím dokumentů, které nenabízejí nic podstatného,“ komentoval výsledky konference Ilan Kelman z University College London.

Důvodů pro kritiku je mnoho. Jedním z těch nejvýznamnějších je, že mezinárodnímu společenství už zkrátka nezbývá pro rozhodnou akci prakticky žádný čas. Vědecký konsensus zastupovaný Mezivládním panelem pro změnu klimatu (IPCC) dlouhodobě volá po „rozhodné akci“, která musí přijít doslova bezodkladně.

Podle naprosté většiny scénářů budoucího vývoje máme před sebou kritickou dekádu. Do roku 2030 je nezbytné snížit množství emisí skleníkových plynů zásadním způsobem. Pokud to během této dekády neuděláme, bude velmi náročné udržet globální oteplování pod potřebnou hranicí 1,5 stupňů Celsia oproti předindustriální éře. Pokud to neučiníme, hrozba zhroucení planetárního ekosystému se stane zcela reálnou možností.