Patřím k lidem, kteří si od každoročních klimatických konferencí už dávno nic neslibují. Celý proces ovládli fosilní lobbisté a oslavované posuny ve vyjednáváních jsou tak malé, že zcela určitě nebudou stačit k odvrácení klimatické krize. Po krví zalité konferenci v Egyptě a šaškárně v Dubaji nevystupuje z nastoleného trendu ani letošní ročník, takzvaný COP29 konaný v ázerbájdžánském Baku.

Před dvěma lety jsem kritizoval konferenci v Egyptě kvůli greenwashingu tamního brutálního režimu a loni Spojené arabské emiráty za to, že využily událost k uzavírání dohod pro své ropné firmy. Letošní ázerbájdžánskou konferenci lze kritizovat ze stejných pozic. Ázerbájdžánský režim momentálně drží přes tři sta politických vězňů, z nichž někteří protestovali proti tamnímu rozbujelému fosilnímu byznysu, jako například Gubad Ibadoghlu, který na propojení tamního režimu na špinavý byznys upozorňuje dlouhodobě.

Ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev využil úvod konference k tomu, aby ropu a plyn označil za dar od boha a oznámil plány na rozšiřování fosilní infrastruktury. Své k tomu řekli i zástupci Evropské unie, kteří na místě dojednávají dodávky plynu od Azerů a veřejně prohlašují, že tamní plyn je nízkouhlíkový. Konferenci předcházela roční kampaň, během níž evropští zástupci přesvědčovali ázerbájdžánské politické představitele, aby přistoupili k iniciativě na snižování metanu. Svého úspěchu unijní zástupci využili k tomu, aby pomáhali lakovat plyn nazeleno.

Fosilní lobbista, kam se podíváš

Stejně jako v posledních letech i letos zástupci kampaně Kick Big Polluters Out zveřejnili počet fosilních lobbistů, kteří se v rámci národních delegací dostali na klimatickou konferenci. Letos jich je tisíc sedm set sedmdesát tři. Oproti loňskému rekordnímu počtu více než dvou tisíc lobbistů se sice jedná o nominální pokles, ale v procentech vzhledem k počtu účastníků jde o výrazný nárůst. V Dubaji totiž bylo dvakrát více delegátů než letos v Baku. Ve srovnání s průměrem z posledních let tak letošní klimatická jednání navštěvuje trojnásobný počet fosilních delegátů.

Zástupci ekologických organizací upozorňují, že jen tři státy mají početnější delegaci, než kolik je přítomno fosilních lobbistů. Množství lobbistů přitom přesahuje počet delegátů, které do Baku přivedlo deset států nejvíce zranitelných klimatickou krizí. Jinými slovy, špinavý byznys, který je příčinou klimatické krize, má opět silnější zastoupení než ti, koho její dopady nejvíce zasahují.

Podíl Evropy přitom nelze vynechat. Jak ukazuje přidružená analýza koalice Fossil Free Politics, evropské státy přivedly na konferenci sto třináct fosilních lobbistů. Nejvíce jich pochází z Itálie a Řecka, což jsou největší dovozci ázerbájdžánského plynu, a dále také ze Švédska či Belgie. Výsledkem jsou uzavřené dohody na dodávky plynu, které přímo na klimatické konferenci mezi sebou uzavírají jednotlivé firmy. Větší pokrytectví a výsměch těžko pohledat.

Malou útěchou nám může být, že Česká republika vyslechla doporučení tuzemských ekologických organizací a žádného fosilního lobbistu s sebou do Baku nevzala. Za velký úspěch lze považovat fakt, že ani Evropská komise žádné zástupce špinavého byznysu nepřizvala, přestože to v minulých letech bylo pravidlem. Bezpochyby jde o velký úspěch občanských kampaní zaměřených na odhalování fosilního lobbingu.

Vykopněme je ven!

Letošní klimatická konference tak stejně jako její poslední ročníky připomíná hru, v jejímž průběhu se politici bijí v prsa, jak moc chrání klima, zatímco v zákulisí stovky lobbistů fosilního průmyslu uzavírají obchody, které nás v konečném důsledku vedou přímo do klimatického kolapsu. Cesta ven existuje, je však nutné udělat důsledný řez v parametrech vyjednávání.

Stejně jako v posledních letech je namístě připomenout, že je nutné z klimatických jednání vykopnout zástupce fosilního byznysu a jejich pohůnky. Nejednalo by se přitom o žádnou novinku. Světová zdravotnická organizace takto od roku 2003, kdy schválila rámcovou úmluvu o kontrole tabáku (FCTC), nepřipouští zástupce tabákové lobby na jednání o veřejném zdraví.

Není důvod na klimatické konference zvát zástupce byznysu, jehož zájmy a zisky by úspěchem jednání byly značně poškozené. Pokud mají mít klimatické konference vůbec nějaký smysl, nesmějí se jich účastnit lobbisté fosilního průmyslu, a naopak je třeba začít poslouchat zástupce států, kteří s dopady klimatické krize bojují dnes a denně. Bez tohoto kroku upadnou jednání OSN v zapomnění nebo si je budeme připomínat jen jako nepovedený pokus řešení globálních problémů.