Lobbování je legitimní, ba dokonce důležitou součástí demokratického procesu. Poskytuje mnohdy užitečné informace politikům a dalším veřejným činitelům, a tak může docílit informovanějšího, odpovědnějšího a inkluzivnějšího rozhodování. Pokud však lobbing není regulován a probíhá netransparentně, může podkopávat důvěru veřejnosti ve spravedlivost rozhodování o veřejných politikách. Pravidla transparentního lobbování proto musí poskytnout férovou příležitost různým zájmovým skupinám, nikoli privilegovaným entitám.

Dne 16. dubna proběhlo třetí čtení zákona o regulaci lobbování (sněmovní tisk č. 649 a související tisk č. 650), který má za cíl nově nastavit základní pravidla transparentnosti zájmů, podílejících se na formování politiky v České republice. Zejména jde o zavedení veřejného registru lobbování a příslušné povinnosti lobbistů pravidelně ohlašovat informace o svých kontaktech s politiky. Jak se návrh zákona od svého předložení proměnil a v jakém stavu putuje do Senátu?

Snahy odpůrců zákon torpédovat

Návrh zákona dosud ušel enormně dlouhou cestu. První verzi rozeslalo ministerstvo spravedlnosti vedené Pavlem Blažkem do meziresortního připomínkového řízení už 30. listopadu 2022. Nicméně až 6. března 2024 byla vláda schopna schválit návrh dle svých představ.

Na druhé čtení ve sněmovně se čekalo půlrok, skoro stejně tak dlouho trvalo i neúměrné odkládání třetího čtení. Vedle odlišných pohledů politiků ve vládě i ve sněmovně na podobu regulace se do nekonečného seriálu projednávání promítly i — často velmi hlasité — snahy odpůrců zákon torpédovat anebo vylobbovat si pro sebe výjimku z definice lobbistů či lobbovaných.

Nesnáze s přijímáním lobbingových pravidel v České republice nejsou nic nového. S přestávkami se u nás lobbingová regulace diskutuje přes patnáct let a dosud vždy narazila. První návrh zákona, který se dostal přes první čtení, z roku 2009 zastavil Senát — sněmovna tehdy o vratce už před volbami nestihla hlasovat.

Návrh Babišovy vlády z roku 2019 de facto zastavil Marek Benda, když jako předseda ústavně-právního výboru a jako nejdéle sloužící poslanec, disponující zřejmě největšími znalostmi jednacího řádu pod sluncem, využil všech známých a neznámých parlamentních procedur a pozdržel návrh o 169 dní, takže se třetí čtení do voleb nestihlo. I při projednávání aktuálního návrhu měla tato stálice Poslanecké sněmovny podstatnou úlohu při formování konečné podoby regulace — z pohledu protikorupčních organizací ne zrovna pozitivní.