Co brání projednat a schválit novelu o odpadech a zavést zálohový systém na plastové lahve a plechovky? Neschopnost Poslanecké sněmovny, která řešení katastrofálního stavu nakládání s nápojovými obaly blokuje. PET lahve a plechovky nadále znečišťují přírodu a města, cenný materiál končí na skládkách a ve spalovnách, zatímco na jiných místech probíhá těžba, úprava a transport vzácných surovin.

Politická reprezentace tak selhává v plnění vlastního slibu. Česká republika se pomalu stává smetištěm Evropy, a navíc platí značné sankce za neplnění recyklačních cílů. Odpadářská lobby a na ni napojení politici blokují pokrok, který žádá většina veřejnosti.

Třídím, třídíš, třídíme

„Tady už jsme někdy uklízeli,“ píše mi soused po úklidu kolem radotínské vodní nádrže Zděř, který proběhl v rámci akce Ukliďme Česko! Dám mu za pravdu, úklidová akce zde proběhla přesně před sedmi lety. Nejčastějším odpadem byly tehdy i nyní plastové lahve.

V České republice se ročně vyprodukuje 5350 tisíc tun odpadu. Polovina skončí na skládkách a další šestina putuje do spaloven. Jen šestina odpadu se kompostuje a čtvrtina recykluje. Přes určitý pokrok od začátku devadesátých let, kdy prakticky všechen komunální odpad končil na skládkách, se zhruba poslední let dekádu podíl skládkovaného odpadu nesnižuje. Jak to?

Odpověď je složitější. V první řadě produkujeme víc odpadu, ale nezvyšujeme kapacity pro jeho recyklaci a využití při výrobě energií. Dalším důvodem je, že máme nízké poplatky za ukládání odpadu na skládky. Zákaz skládkování se navíc odsunul z roku 2024 na rok 2030. V neposlední řadě pak jednoduše dostatečně neřešíme prevenci vzniku odpadu.

Ideálním řešením je zavedení mechanismu „plať za to, co vyhodíš“ tak, aby komunální odpad sestával pouze z hygienického odpadu a z nevytříditelné složky. Princip zálohování spočívá v tom, že příslušná surovina dlouhodobě koluje mezi výrobcem a spotřebitelem.

Aktuálně se v provozu třídění odpadu vyplýtvá čtvrtina až polovina PET lahví a tři čtvrtiny plechovek. Systém je otevřený, mísí se obaly horší a vyšší kvality, polymerická kvalita recyklátu se zhoršuje, kvůli čemuž se produkují recyklované materiály nejnižší kvality.

Průzkumy obsahů popelnic ukazují, že sami Češi jsou při třídění velmi disciplinovaní — v černých popelnicích na směsný odpad nyní končí jen jednotky procent PET lahví a plechovek. Daleko horší je však situace v obchodních centrech, na sportovních stadionech nebo v turisticky vytížených lokalitách. I tam se ale málokdy v odpadu vyskytne zálohovaná skleněná lahev.

Zahraniční zkušenosti a data ukazují, že v uzavřeném systému zpětného odběru kontrolovaného člověkem či automatem lze recyklovat až 95 procent obalů, které se tak stávají mnohem kvalitnější druhotnou surovinou, než kdyby skončily v příslušném recyklačním kontejneru.

Evropské cíle pro čistší ČR

Podle evropských cílů oběhového hospodářství, k nimž jsme se zavázali, musíme od letošního roku třídit a recyklovat 60 procent komunálního odpadu, od roku 2030 65 % a o pět let později dokonce 70 procent celkového objemu. Od roku 2030 se nesmí skládkovat recyklovatelné odpady a na maximálních 25 procent má klesnout poměr odpadu spalovaného pro energetické účely.

Vláda proto — v souladu s vlastním programovým prohlášením — došla ke správnému závěru, že jiná cesta než zálohování není. Předložený sněmovní návrh počítá s tím, že se bude monitorovat, kolik zálohovaných obalů se prodá, vznikne síť tisíců sběrných míst, jimiž budou veškeré prodejny nad 50 m2, a záloha na jeden obal bude činit 4 Kč. Záloha by tak neměla výrazně zdražit samotné nápoje. Šestina z vybraných záloh by navíc měla připadnout obcím, které dnes odpadové hospodářství zajišťují a financují.

Už teď platíme Evropské unii obrovské pokuty za neschopnost recyklovat plasty — v letech 2021, 2022 a 2023 přibližně pět miliard korun a za rok 2024 to budou zřejmě další 2,5 miliardy korun. A to jen proto, že Česká republika včas nezavedla opatření, k nimž se sama zavázala a která jsou rozumná, odzkoušená a prospěšná.

Lidé to chtějí

Loňský výzkum agentury IPSOS potvrdil, že zavedení zálohování PET lahví a plechovek v ČR podporuje 76 procent obyvatelstva. V případě záruky opakovaného použití obalu je pro systém záloh dokonce 90 procent obyvatel. Z výzkumů zároveň plyne, že většina lidí vidí v tom, že zatímco doma pečlivě třídí, následná recyklace není zdaleka efektivní, rozpor. Lidé mají obrovskou motivaci k ekologickému chování, ale úroveň našeho oběhového hospodářství jejich snaze vůbec neodpovídá.

Podobně jako třeba v případě nedostatečné regulace zábavní pyrotechniky se ČR stává zaostalým ostrovem uprostřed Evropy. Příkladem budiž Slovensko, které spustilo systém zpětného odběru PET lahví v roce 2022. Zřídilo na 3500 sběrných míst se zálohou 15 eurocentů. V roce 2023 dosáhla míra návratnosti 92 procent a během jednoho roku obrovské množství plastového odpadu viditelně ubylo z krajiny.

Jádrem sporu, který už půl roku zdržuje projednání zákona ve sněmovně, není technická proveditelnost zálohování, ale otázka nákladů a výnosů — včetně těch skrytých. Zálohový systém by ulevil obcím, které dnes nesou náklady na častý odvoz tříděného odpadu (například žluté popelnice se v Praze vyvážejí třikrát až čtyřikrát týdně) a na úklid veřejných prostranství, kde PET lahve a plechovky stále patří mezi nejčastější odpad. Na úklid v Praze mimochodem městské části vynakládají stovky tisíc až jednotky milionů ročně.

Proti zavedení systému zálohování se staví silné zájmové skupiny. Zálohování podporují lidovci a TOP 09, proti je velká část ODS, STAN, Piráti a celá sněmovní opozice. Když byl v polovině března návrh zákona o zálohování na programu, Sněmovna nebyla usnášeníschopná. V sále bylo poslanectva dost, ale nepřihlásili se do diskuse. Ministerstvo průmyslu a obchodu vedené STAN se prý obává o dopad povinného zálohování na podnikatele a obce.

Ve skutečnosti jde o zájmy vlivné lobby odpadových firem, které by přišly o podstatnou část velmi ziskového byznysu. Tyto firmy jsou často personálně propojené se samosprávami — například současný ministr průmyslu Lukáš Vlček (STAN) byl dlouholetým šéfem představenstva odpadové firmy z Pelhřimova.

Účinné oběhové hospodářství a prosperita

Systém zpětného odběru PET lahví a plechovek prokazatelně zvyšuje míru třídění odpadu, zlepšuje čistotu veřejného prostoru a umožňuje lepší recyklaci cenných materiálů, například hliníku. Odhaduje se, že v českých zemích se ročně vyhodí na plechovkách od nápojů až 11 tisíc tun hliníku v tržní hodnotě asi čtvrt miliardy korun.

Zálohováním obalů opustí cyklus sběru komunálního odpadu ta nejhodnotnější a na třídění nejsnazší komodita, takže obavy odpadářů jsou do určité míry srozumitelné. Jenže moderní odpadové hospodářství — ostatně jako jakékoliv jiné odvětví — musí umět víc než jen lobbovat za to, aby vše zůstávalo při starém.

Zálohování PET lahví a plechovek funguje v Evropě už několik desetiletí, sousední Německo začalo s celoplošným systémem záloh v roce 2003. Nedá se tedy říct, že by šlo o náhlou změnu, na kterou odpadové firmy neměly šanci se připravit.

Přijetí jasných opatření na ochranu životního prostředí, včetně zdrojů pitné vody, které jsou dnes vážně ohrožené chemickým a průmyslovým znečištěním, je nezpochybnitelnou odpovědností státu. Kvalitní voda z kohoutku je nejlepší motivací, proč se vzdát zbytečných plastových obalů.

K výraznému snížení objemu odpadu bude samozřejmě třeba řady dalších kroků: nahradit syntetické materiály biologicky rozložitelnými alternativami, zavést motivační systém „plať za to, co vyhodíš“, zlepšit sběr bioodpadu a důsledně ho oddělovat od odpadu směsného. Důležitou roli hraje a bude hrát podpora domácího a komunitního kompostování, vzdělávání a promyšlenější spotřebitelské chování. Zálohování obalů je však i tak zásadním krokem vpřed.

Nezapomínejme však, že ač je obaly správné a nevyhnutelné zálohovat a následně kvalitně recyklovat, vůbec nejlepší odpad je ten, který vůbec nevznikne.