Lidé opět v hojném počtu „uklízeli Česko“. I od plechovek a PET lahví. Zálohování a účinná recyklace je přitom na stole. Parlament ji však ve vleku odpadových firem blokuje. Dál tak budeme plnit krajinu odpadem a platit miliardové pokuty.
Co brání projednat a schválit novelu o odpadech a zavést zálohový systém na plastové lahve a plechovky? Neschopnost Poslanecké sněmovny, která řešení katastrofálního stavu nakládání s nápojovými obaly blokuje. PET lahve a plechovky nadále znečišťují přírodu a města, cenný materiál končí na skládkách a ve spalovnách, zatímco na jiných místech probíhá těžba, úprava a transport vzácných surovin.
Politická reprezentace tak selhává v plnění vlastního slibu. Česká republika se pomalu stává smetištěm Evropy, a navíc platí značné sankce za neplnění recyklačních cílů. Odpadářská lobby a na ni napojení politici blokují pokrok, který žádá většina veřejnosti.
Třídím, třídíš, třídíme
„Tady už jsme někdy uklízeli,“ píše mi soused po úklidu kolem radotínské vodní nádrže Zděř, který proběhl v rámci akce Ukliďme Česko! Dám mu za pravdu, úklidová akce zde proběhla přesně před sedmi lety. Nejčastějším odpadem byly tehdy i nyní plastové lahve.
V České republice se ročně vyprodukuje 5350 tisíc tun odpadu. Polovina skončí na skládkách a další šestina putuje do spaloven. Jen šestina odpadu se kompostuje a čtvrtina recykluje. Přes určitý pokrok od začátku devadesátých let, kdy prakticky všechen komunální odpad končil na skládkách, se zhruba poslední let dekádu podíl skládkovaného odpadu nesnižuje. Jak to?
Odpověď je složitější. V první řadě produkujeme víc odpadu, ale nezvyšujeme kapacity pro jeho recyklaci a využití při výrobě energií. Dalším důvodem je, že máme nízké poplatky za ukládání odpadu na skládky. Zákaz skládkování se navíc odsunul z roku 2024 na rok 2030. V neposlední řadě pak jednoduše dostatečně neřešíme prevenci vzniku odpadu.
Ideálním řešením je zavedení mechanismu „plať za to, co vyhodíš“ tak, aby komunální odpad sestával pouze z hygienického odpadu a z nevytříditelné složky. Princip zálohování spočívá v tom, že příslušná surovina dlouhodobě koluje mezi výrobcem a spotřebitelem.