Navzdory cílům ve stávající směrnici o obalech stále narůstá produkce odpadů z obalů. Podle údajů Eurostatu činí nyní v Evropské unii produkce odpadů z obalů zhruba 180 kg na hlavu, kdežto v roce 2011 to bylo pouze 157 kg. Zároveň jsou pro výrobu obalů stále ve velké míře využívány panenské nerecyklované materiály.

Tento problém se týká i České republiky, kde od roku 2015 do roku 2020 vzrostlo množství odpadu z obalů z 1 087 762 tun na 1 328 731 tun, tedy za šest let přibližně o 22 procent. Podle statistik Ministerstva životního prostředí zaznamenalo překvapivě největší procentuální nárůst použití kovů (o cca 42 %) a dřeva (o cca 40 %). Naopak u plastů je nárůst nejnižší (o cca 7 %).

To však neznamená, že by plasty přestávaly být významným materiálovým zdrojem pro výrobu obalů. Výše uvedená statistika ale zohledňuje hmotnost použitého materiálu (a plastové obaly jsou velmi lehké), nikoliv počet obalů. Podle studií také dochází k nárůstu použití obalů z takzvaných kompozitních materiálů, jež je složitější třídit a následně recyklovat.

Podle Komise by bez nové regulace do roku 2030 produkce odpadů z obalů narostla ještě téměř o pětinu, v případě plastů dokonce o 46 procent. Nové nařízení, které má být přijato do května příštího roku, by tak v Evropské unii mělo významně přispět k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050.

Jedním ze základních cílů nového nařízení má být snížení množství obalového odpadu o 15 procent na osobu v každém členském státě do roku 2040. Snížení produkce odpadu z obalů se má vypočítávat oproti roku 2018. V roce 2018 bylo přitom v České republice vyprodukováno 1 296 883 tun odpadu z obalů, což představuje cca 123 kg odpadu z obalů na obyvatele. V roce 2040 by tak u nás měla produkce odpadu z obalů na jednoho obyvatele činit maximálně cca 105 kg.

Tohoto cíle by mělo být dosaženo zejména zvýšením míry recyklace a opakovaného použití obalů, tedy takzvaných re-use a re-fill systémů. S tím souvisí i další cíl nového nařízení, a to zvýšení míry standardizace obalů, nebo předpokládaný úplný zákaz vybraných druhů obalů — například jednorázových plastových obalů na čerstvou zeleninu a ovoce nebo na jídlo a nápoje v restauracích či hotelech.

Lepší recyklovatelnost

Jedním z hlavních opatření pro snížení množství obalových odpadů má být zvýšení recyklovatelnosti obalů. Přitom je třeba usilovat o to, aby skutečně v praxi obaly recyklovány byly. To se dnes často neděje, neboť získaný recyklát nedosahuje dostatečných kvalit, aby byl v praxi použitelný, nebo je dokonce dražší než materiál nový. Nové nařízení má proto zajistit, aby do roku 2030 byly všechny obaly uváděné na trh v Evropské unii recyklovatelné alespoň ze 70 procent.

Od roku 2035 pak budou muset být obaly recyklovatelné takzvaně ve vysoké míře, což znamená odděleně sesbírány, vytříděny a následně recyklovány prostřednictvím státem zavedeného systému a infrastruktury. Tento systém by měl přitom pokrývat alespoň tři čtvrtiny populace Evropské unie, a to včetně exportovaného odpadu z obalů. K navýšení míry recyklace odpadů z obalů by mělo vést i povinné přidávání recyklátu do nově vyráběných plastových obalů.

Od roku 2030 by tak mělo být například do obalů z PET přidáváno třicet procent recyklátu. Stanovení těchto cílů pro přidávání recyklátu ovšem sklidilo kritiku, jež poukazovala především na problém kvality recyklátů a jejich možného nedostatku.

Častější opakované použití

Další cestu ke snížení množství odpadu z obalů, a tedy i uhlíkové stopy z jejich výroby, představuje opakované použití obalů. Některé z vědeckých studií ukazují, že i v případě poměrně tradičních sektorů, jako je třeba výroba piva, dochází postupně k poklesu míry opakovaného použití obalů.

Proto budou muset například výrobci a distributoři nealkoholických nápojů nově zajistit, že v roce 2030 bude nejméně deset procent jejich výrobků opakovaně použitelných, v roce 2040 pak již čtvrtina.

Podle některých LCA analýz, tedy posouzení životního cyklu produktu, vzniká při opakovaném použití obalů více CO2 než při jejich recyklaci, a to zvláště při započtení dopadů na životní prostředí, jako je acidifikace či eutrofizace. Jiné LCA studie ale naopak ukazují, že opakované použití je většinou příznivější vůči životnímu prostředí, zatímco opačné případy jsou výjimečné.

V původním návrhu nového nařízení byly cíle pro opakované použití či znovuplnění ještě vyšší, ale Komise nakonec pod tlakem výrobců přistoupila k jejich snížení. Zvláště ve výrobě piva či vína, kde jsou běžně používány skleněné láhve, k tomu však sotva byl důvod.

Nový systém zálohování a třídění