Nový Zéland zakáže plastové sáčky. Světová levice se klaní tamější premiérce

Jakub Patočka

Charismatická sociálnědemokratická premiérka Nového Zélandu Jacinda Ardernová prosadila rychlý a přísný zákaz plastových sáčků. Nový Zéland se tak připojil k několika desítkám zemí, které takový zákaz přijaly již dříve.

Novozélandská premiérka Jacinda Ardernová v pátek ráno ve Wellingtonu oznámila, že se její vláda rozhodla v zemi zakázat používání jednorázových plastových sáčků rozdávaných zdarma v obchodech. Zákaz vstoupí v platnost v průběhu příštího roku.

„Každoročně tu používáme miliony plastových sáčků, které vzápětí končí v odpadu. Je to hora odpadu, který končí v moři a ničí naše cenné pobřeží a život v moři,“ řekla Ardernová k rozhodnutí. Porušení zákazu se bude trestat pokutou až sto tisíc novozélandských dolarů (1,5 milionu Kč).

Výsledek kampaně internetového deníku Stuff a organizace Greenpeace

Kampaň za zákaz jednorázových igelitových sáčků vloni vyhlásil novozélandský internetový deník Stuff. Připravil seriál informativní textů, vtáhl čtenáře do debaty o tématu i alternativách, vyzval čtenáře k tomu, aby si igelitové sáčky odmítali v obchodech vzít, vybídl je k vytváření tlaku na vládu a začal propagovat opakovaně využitelné obaly.

Kampaň byla natolik úspěšná, že podle nedávného prohlášení premiérky Ardernové se plastové sáčky staly nejčastějším tématem dopisů, které její kancelář dostává od školních dětí. Uvedla, že na ni zapůsobila statistika, podle níž by bez změny přístupu k obalům, mohla být celková váha plastů ve světových mořích v roce 2050 než celková váha ryb.

Novozélandská opozice krok kritizuje. Podle předsedy pravicové Národní strany Simona Bridgese se jedná o „laciné gesto“, které odvádí pozornost od závažnějších problémů. A spotřebitelé podle něj nepotřebují, aby jim vláda říkala, jak se mají chovat, s poukazem na to, že Novozélanďané začali výrazně snižovat spotřebu jednorázových sáčků sami od sebe — právě v důsledku loňské kampaně.

Naopak organizace Greenpeace, která kampaň také dlouho dobu vedla, krok přivítala s nadšením. Greenpeace zákaz označili za „velké vítězství občanské společnosti a první krok k řešení problému znečištění oceánů a ochraně mořských živočichů, jež plastovým znečištěním trpí obzvláště, jako jsou želvy a velryby,“ citovala média mluvčí Greenpeace Emily Hunterovou.

Rozdávání jednorázových igelitových sáčků zakázalo přes čtyřicet zemí

Deník Guardian ve své zprávě o novozélandském zákazu uvádí, že podobná opatření přijalo už přes čtyřicet zemí. První z nich byl v roce 2002 Bangladéš, kterému sáčky ucpávaly kanalizaci a zhoršovaly tak situaci při záplavách. Druhou zemí, které zakázala jejich užívání, byla v roce 2003 Jihoafrická republika.

Mnohé země ve snaze omezit používání sáčků používají namísto zákazu daně. Stránka zasvěcená tématu na wikipedii eviduje jen v Africe asi patnáct zemí se schváleným zákazem igelitových sáčků. V Asii užívání jednorázových sáčků zakázala také Indie a Čína, která také daní igelitové tašky. Mezi evropské země, které zavedly různá restriktivní opatření, patří Irsko, Skotsko, Německo, Francie a Itálie.

Evropská unie v roce 2017 vyhlásila cíl snížit množství používaných plastových obalů o osmdesát procent do roku 2019. Lze tedy očekávat, že nějaký typ regulace se začne prosazovat celoevropsky. V České republice od 1. ledna 2018 je zavedena povinná daň na igelitové tašky, lehké mikrotenové sáčky se v českých obchodech ale zatím mohou nadále rozdávat zdarma.

Právě Greenpeace je organizací, která se snaží prosadit zásadní zákaz jednorázových plastových obalů celosvětově. Podle údajů Greenpeace se dnes recykluje méně než deset procent z vyprodukovaných plastů. Podle Greenpeace v cestě rychlejšímu pokroku stojí jako obvykle zejména korporace jako Coca Cola, Procter nad Gamble nebo Unilever.

Jacinda Ardernová je jednou z velkých nadějí moderní světové levice

Pro snahy o záchranu světových oceánů mají tedy kroky jako současný razantní zákaz plastů na Novém Zélandu podstatný význam. Jedná se o další krok, kterým novozélandská premiérka stvrzuje své postavení jedné z ikon moderní světové levice.

Premiérkou se stala vloni v říjnu poté, co jí vedená Labour Party sice získala jen šestatřicet procent oproti šetsačtyřiceti procentům většinu obhajující Národní strany. Jenomže Národní strana takovým ziskem mandáty ztratila, zatímco Labour předvedla za pouhých sedm týdnů pod vedením Ardernové až zázračný vzestup, takže předvolební dynamika se promítla i do povolebních vyjednávání. Během nich se Ardernové povedlo sestavit většinovou koalici a ponechat svého hlavního pravicového konkurenta v opozici.

Za necelý rok v čele vlády vykonala řadu činů, jimiž si získala příznivou pozornost mezinárodní veřejnosti. Vstřícně a elegantně zareagovala na obvinění Taiky Waititiho, maorského v Holywoodu působícího režiséra a novozélandské osobnosti roku 2017, že novozélandská společnost je otřesně rasistická (v originále "racist as fuck"). „Nevím, jakou míru přesně určuje slůvko začínající na F. Každá společnost na světě má v sobě určitou míru rasismu. Je Nový Zéland jednou z nich? Jistě. Můžeme být lepší? Nepochybně,“ řekla k tomu.

Přízeň všech, kdo usilují o rovnoprávnost žen, získala také tím, že během svého řízení novozélandské vlády zvládla těhotenství, porodila holčičku a po šesti týdnech mateřského volna se vrátila do práce. Dceru se svým mužem pojmenovali Neve Te Aroha, tedy zčásti v maorštině. Ardenová také oznámila, že své dítě budou doma učit mluvit vedle angličtiny i maorsky.

Při nástupu do úřadu vyhlásila za jeden ze svých hlavních cílů rapidní snížení počtu dětí vyrůstajících v chudobě. Oznámila také, že Nový Zéland začne politický úspěch společnosti měřit jiným indikátorem nežli hrubým domácím produktem.

U občanů je velmi úspěšná. Podle posledních průzkumů by mohla její Labour party příště vládnout na Novém Zélandu pouze s podporou zelených. A její osobní rating dosahuje neskutečných šestasedmdesáti procent.

Australská komentátorka Guardianu Van Badhamová letos v červnu shrnula, proč v Ardernové vidí naději progresivní levice po celém světě takto: „Její úspěch spočívá v tom, že spojila odvěký levicový ekonomický program s explicitním přihlášením se k politickým cílům nové levice týkajícím se ochrany různých menšin a znevýhodněných skupin — a získává tím přízeň, protože je poctivá. Rezignace na snahu obě pozice propojit by totiž byla koncem celé levice.“

Další informace: