Již dlouho tušená, ale mnohými rozporovaná skutečnost ohledně jednoho z nejnebezpečnějších důsledků zamoření oceánů plastovými odpadem — teze, že ryby polykají drobné kousky platů i aktivně a ne jen náhodou — získala konečně vědecké podložení. Postaral se o ně tematický experimentální výzkum, o němž informoval ve středu časopis britské Královské společnosti, ostrovní obdoby akademie věd.

Podstatou sklonu ryb plasty aktivně požírat je podle zjištění vědců fakt, že plast příslušným živočichům voní často jako jejich přirozená potrava. Drobná zrnka umělé hmoty se totiž v oceánech obalují organickým filmem, především řasami. Ryby je pak považují za poživatelné, a krmí se jimi.

Vědci ověřovali platnost svých hypotéz konkrétně na populacích divokých sardelí. Nezávisle na sobě jim nabízeli jak organickým povlakem pokryté umělohmotné mikročástice vylovené z moře, tak čisté kousky plastu. O čisté plasty sardele zájem neměly, na ty z moře reagovaly stejně, jako na svou běžnou potravu.

Skutečnost, že ryby se plastem nekrmí náhodou, nýbrž záměrně, je podle vědců mimořádně varovná.