Největší mořský shluk odpadů na světě, který se nachází v severním Pacifiku, se stále rozrůstá. Je „plovoucím monumentem naší kultury destrukce,“ napsal Ed Cumming pro The Telegraph. Za uplynulé desetiletí se skvrna zdvojnásobila a podle některých odhadů je dnes podobně rozlehlá jako šestinásobek území Británie.

Ze San Francisca vyplula tento týden katamarána Plastiki, která byla vytvořena z dvanácti a půl tisíců plastových láhví. Její posádku tvoří tým šesti ekologů. Míří doprostřed skvrny, aby v rámci kampaně proti odpadům upozornili na závažnost problému.

Plast, který není zpracován na pevnině, skončí v řekách, pluje do oceánu, a tam se v sedmdesáti procentech případů uloží na dně. Zbytek je hnán mořskými proudy a shromažďuje se v jednom místě na povrchu vod. Skoro všechny světové oceány proto mají svůj vlastní rozsáhlý ostrov plovoucích PET lahví a jiných předmětů.

Protože se plast přirozeně nerozkládá, zmenšuje se na stále menší části, které plavou těsně pod povrchem. Ty se díky slunečnímu záření rozpadají až na malé kuličky zvané anglicky „nurdles“, které vstřebávají toxiny.

Kuličky se následně smíchají s planktonem, kterým se živí organismy na nejnižší úrovni potravinových řetězců. Samy pak slouží jako strava vyšším organismům, a tak se toxiny šíří do celých ekosystémů. Podle OSN umře kvůli těmto škodlivým látkám každoročně milion ptáků a sto tisíc savců.

Protože plovoucí skvrna odpadu není pevnou masou materiálu, ale spíše kumulací menších částí, dá se jen stěží zpozorovat z letadla i satelitů. Tím pádem je obtížné zjistit, jaký je skutečný dopad asi sta milionu tun odpadů. Chce se o to pokusit loď Plastiki.

Většina odborníků si myslí, že řešení problému je potřeba začít zdola změnou spotřebních zvyklostí lidí. Americká ochránkyně přírody Sylvia Earleová se domnívá, že bychom měli přestat úplně používat plast. Jiní vidí řešení v menších postupných krocích.