Nová studie potvrzuje, že chemická recyklace není pro likvidaci plastů řešením

Radka Rybnikárová

Chemické recyklování není odpovědí na celospolečenský problém nakládání s plastovým odpadem, uvádí nová studie, podle které recyklace nadále znečišťuje životní prostředí a odvádí pozornost od nutnosti přechodu k udržitelné budoucnosti.

Chemická recyklace není životaschopným řešením záplavy planety plastovým odpadem Foto Pixabay

Nová studie Světové aliance pro alternativy potvrzuje, že chemická recyklace plastů znečisťuje životní prostředí, nadále zůstává energeticky náročná a vykazuje řadu technických nedostatků. Její autoři Andrew N. Rollinson a Jumoke Oladejo navíc upozorňují, že technologie se v příštích letech příliš nezmění, a proto je třeba problémy s plastovým odpadem vyřešit jiným způsobem, například zákazem jednorázových obalů.

Když chcete pochopit, co se děje v domácí politice, stačí číst Deník Referendum. Podpořte nás!
×

Ačkoli výzkumníci předpokládali, že chemická recyklace bude s to účinně a udržitelně přeměňovat odpadní plasty na nové produkty nebo palivo, čímž se vyřeší rychlý nárůst výroby plastů i nevýhody mechanického recyklování, studie uvádí, že jde o pouhé nebezpečné odvádění pozornosti od nezbytnosti přijít se skutečně účinným řešením, tedy zmíněným zákazem jednorázových plastů.

„Žádná technologie chemické recyklace v současné době nemůže nabídnout čistě pozitivní energetickou bilanci a neexistují důkazy, které by předpovídaly, že se to v dohledné budoucnosti může zlepšit,“ vysvětlují Rollinson a Oladejo. 

S tím souhlasí i česká organizace Arnika. Ta konstatuje, že pro výrobu nových plastů z tuny fosilních paliv je jako zdroj energie potřeba jejich stejné množství. „Kromě přímých emisí skleníkových plynů z procesu chemické recyklace a při spalování jejích produktů, chemická recyklace dále prohlubuje změny klimatu, neboť přispívá k zachování těžby fosilních paliv pro výrobu plastů,“ uvádí. 

Spíše spalování než recyklace

Během zpracování plastů při vysokých teplotách navíc vznikají nebo se z nich uvolňují dioxiny, benzen a dehty, které mohou mimo jiné způsobit vznik rakoviny. Samotné plasty zároveň obsahují řadu toxických přísad. „Podle autorů studie byly měřením prokázány ve všech produktech chemické recyklace. Odstraňování toxických látek z produktů chemické recyklace je navíc extrémně obtížné a nákladné a vytváří se jím další toky toxických odpadů,“ upřesňují zástupci Arniky. 

Ti v neposlední řadě upozorňují, že v případě chemické recyklace se jedná spíše o spalování než o vlastní recyklaci. „Nový plast se z produktů chemické recyklace vyrábí jen z velmi malé části. Většina existujících provozů své produkty pálí nebo je nabízí jako palivo,“ vysvětlili s tím, že právě z těchto důvodů by oběhové hospodářství nemělo s danou technologií počítat.

„Výzkum chemické recyklace se provádí více než deset let a v současnosti to vypadá, že nikam nevede. Opětovně bývá kolem této nové — prý zázračné — technologie, která si poradí s plasty, rozruch, ale končí to vždy produkty, jež se mají spalovat,“ podotkl v rozhovoru pro Deník Referendum vedoucí programu Toxické látky a odpady v Arnice Jindřich Petrlík.

Autoři studie proto upřednostňují mechanickou recyklaci, a to navzdory jejím omezením, neboť ji pokládají za ekologicky šetrnější než tu chemickou. K tomuto názoru se přiklání i Petrlík, podle něhož mechanická recyklace zůstává ověřenou alternativou. „Do budoucna bychom však měli spíš investovat do řešení vedoucím ke strategiím zero waste, které se zaměřují na snižování výroby a spotřeby plastů,“ doplnil.

Chemická recyklace v České republice

Navzdory tomu se v řadě zemí stavba zařízení pro chemickou recyklaci plánuje, případně již byla provedena. V České republice za posledních deset let vznikla čtyři. Fungují v Dubé, Komořanech u Mostu, Litvínově a ve Stráži pod Ralskem. „Tento trend se nám bohužel nevyhnul. Je tu plánováno šestadvacet provozů, ale většina z nich doposud nebyla uvedena kvůli závažným nedostatkům do provozu,“ řekl Petrlík s tím, že u žádného z nich nejsou známé výsledky měření nejvíce škodlivých látek, jako jsou například dioxiny.

Investice do technologií chemické recyklace v Severní Americe zkoumala Greenpeace USA, která minulý týden vydala zprávu potvrzující, že chemická recyklace není řešením krize znečištění plasty, ale spíše taktikou, která má ze strany průmyslu vytvořit iluzi pokroku. Greenpeace USA poukázala, že Americká rada pro chemii, jejímiž členy jsou společnosti zabývající se chemickou činností, klame investory, vládu a veřejnost utopií chemické recyklace.

Zaměřila se na dvaapadesát projektů Rady, přičemž zjistila, že mnohé s nich nejsou životaschopné. Jsou navíc propagovány jako recyklace, ačkoli ve skutečnosti vyrábějí paliva a maziva. Navzdory této skutečnosti se pak některé společnosti jako například Nestlé nebo PepsiCo prezentují jako firmy plnící své závazky oběhového hospodářství.

Chemická recyklace představuje rozmanitý soubor technologií chemického inženýrství. Obecně tyto technologie podrobují plastový odpad kombinaci tepla, tlaku, případně jiným chemikáliím. Produkt tohoto procesu lze poté teoreticky zpracovat na nové plasty nebo palivo, v závislosti na použité technologii a následném zpracování. 

Členské státy Evropské unie loni schválily zákaz jednorázových plastů od roku 2021. Cílem nové směrnice je snížit množství plastového odpadu, například jednorázových brček, nádobí nebo tyčinek do uší. Ze směrnice také vyplývá, že do roku 2029 by mělo být recyklováno devět desetin plastových lahví. Do roku 2025 budou muset být takové lahve vyráběny alespoň se čtvrtinovým použitím recyklovaného plastu a během pěti let by měl tento podíl vzrůst na třicet procent.

Evropská směrnice by měla být do českého právního řádu transponována v polovině příštího roku prostřednictvím nového zákona o omezení dopadu plastových výrobků na životní prostředí, který ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) představil na počátku září. Právní předpis mimo jiné ukládá výrobcům finančně se podílet na úklidu odpadů nebo informovat spotřebitele o dostupnosti alternativ a recyklaci výrobků.

    Diskuse
    IV
    September 16, 2020 v 11.49

    Škoda..., ale kdo se o to trochu zajímal, ten musel mít už dříve jisté pochybnosti...