Britská vláda loni oznámila, že do roku 2043 hodlá „skoncovat s veškerým plastovým odpadem“. To ale není příliš ambiciózní cíl. V uplynulých 12 měsících se v médiích bilo na poplach a téma plastů v oceánech si získalo všeobecnou pozornost. Lidé žádají, aby vláda i byznys začaly tento problém řešit, a zajímají se také o to, co můžou udělat oni sami. Spolu s Anitou Rani jsme se tudíž v našem seriálu na BBC zaměřili na to, co lze dělat na mikro i makro úrovni pro to, abychom naši planetu ochránili před plastovou katastrofou.

Existují samozřejmě jednoduchá každodenní opatření, které může udělat každý z nás. Před několika lety jsem ve svém seriálu Válka s odpadem upozorňoval, že naše odpadové hospodářství každoročně zatěžuje 2,5 miliardy papírových kelímků od nápojů potažených plastem, které se nedají recyklovat. Od té doby začaly velké řetězce kaváren včetně Starbucks, Pret a Manger nebo Caffé Nero nabízet slevu těm zákazníkům, kteří si přinesou svůj vlastní znovupoužitelný kelímek. Zdá se také, že se možná začnou masově používat skutečně recyklovatelné kelímky (ačkoli omyvatelný vlastní hrníček je vždy nejlepší volbou).

První epizoda Války s plasty s Hughem a Anitou se zase věnuje problému plastových lahví. Studie prokázala, že v Británii se každý rok vyhodí 8 miliard jednorázových PET lahví na vodu, a přes veškerou kampaň proti jednorázovým plastům toto číslo každý rok narůstá o 7 procent. Přitom podobně jako u omyvatelného hrnku na kávu, vlastní láhev na vodu je tím nejjednodušším řešením pro každého, kdo chce pro omezování plastů něco udělat. (A pokud potřebujete další motivaci, nedávná americká studie říká, že v litru balené vody je zhruba 22krát více částic mikroplastů — tedy celkem 88 tisíc — než v běžné vodě z kohoutku).

Omezit plasty i v dalších oblastech života však už není tak jednoduché. V jednom z dílů seriálu jsme vyzvali obyvatele jisté ulice v Bristolu, aby se pokusili snížit množství používaného plastu. Někteří z nich skutečně dělali všechno, co se dá: nakupovali v bezobalových obchodech, používali mýdlo místo šamponu v plastových lahvích, a dokonce si koupili dřevěné a bambusové zubní kartáčky místo plastových. Všichni se ale shodli na jednom: v jejich úsilí by jim nejvíc pomohlo, kdyby si nemuseli nosit tolik plastů ze supermarketu, ve kterém běžně nakupují.

Supermarkety nám ale naši snahu vůbec neusnadňují. Nejenže prodávají drtivou většinu zboží pevně zabalenou v plastu, zatímco toho dostupného volně bez obalu je jen špetka: to nebalené je navíc i výrazně dražší. Supermarkety nás tedy vlastně penalizují za to, že se snažíme dělat dobrou věc.

A tohle je potřeba změnit. Změnit se musí celá naše kultura používání plastů. K tomu je potřeba pochopit, jaký je vlastně princip umělé hmoty. Plast je nejen neuvěřitelně tvárný a univerzální. Je také trvanlivý. To je jeho silná stránka, a tak bychom k němu měli přistupovat. Je naprosto postavené na hlavu, pokud materiál, který vydrží stovky let, používáme jen pár dní a pak ho vyhodíme. Tak funguje naše jednorázová spotřeba. Pokud ale začneme používat plast jinak, využijeme jeho trvanlivosti, řešení našeho problému je ihned na světě.

Kdo tedy bude tím odvážlivcem, který první vystoupí z řady? Která velká firma? Waitrose se před několika dny stal prvním velkým britským supermarketem, který začal oficiálně testovat bezobalový prodej. V jeho provozovně v Oxfordu si mohou nyní zákazníci kupovat zboží do přinesených obalů nebo do znovupoužitelných obalů nabízených v obchodě. Takto se prodávají například ovoce a zelenina, víno, pivo, suché potraviny a saponáty.

Waitrose jsem navštívil a viděl to — vypadá to dobře. Odezva od zákazníků na jejich komunikačních kanálech byla nadšená — super, konečně, sláva Bohu, chceme ještě víc. Samozřejmě, není to žádná všeobecná spása, Waitrose je supermarket pro střední třídu, která má prostor věnovat se etické spotřebě, a navíc jde jen o jeden Waitrose z celkem 353 v Británii. A mimo Waitrose existují tisíce dalších provozovatelů supermarketů. Otázka tedy stojí tak, zda se k němu přidají další.

Waitrose však není ve svém úsilí zcela osamocený. Island se zavázal k tomu, že chce zcela do roku 2023 kompletně přestat používat plasty. To je obdivuhodný cíl oproti tomu, který si dala britská vláda — pokud se tak stane, Island předběhne Británii o celých 20 let. A vypadá to, že se o skutečně intenzivně snaží, soudě podle experimentů s obaly z rostlin, které se na Islandu již používají.

Má to ale jeden háček. Obaly z rostlin a z kompostovatelných materiálů se pořád z většiny používají jako jednorázové obaly, což neustále prodlužuje existenci naší jednorázové kultury. To nemůže z dlouhodobého hlediska fungovat. Představme si, že se všechny obaly zboží v supermarketech vyrábějí z rostlin. Kde chceme všechny tyto nepotravinářské rostliny pěstovat? Máme na to prostor? Z toho vyplývá, že jediným skutečným mainstreamovým řešením problému s plastovým odpadem je zavést systém opakovaného používání.

Mnozí z nás mají už plastu doslova plné zuby a nebaví je cítit se provinile kvůli hromadám obalů, které každý den vyhazují do popelnice. Tento vzorec tedy musíme chtít změnit a musíme se chtít adaptovat na bezobalovou kulturu. A jestliže to opravdu chceme, máme právo požadovat rychlou a radikální proměnu způsobu, jakým se zboží balí — po obchodnících.

Více než třetina plastů, které se objeví v našich domácnostech, pochází ze supermarketů. Změnu tedy musíme hledat tam. Nepříjemnou pravdou je, že pokud nebudou supermarkety schopné převzít zodpovědnost za omezení plastové záplavy, všeobecná změna se prosadí jen těžko. Takže, milé Tesco, Sainsbury´s, Lidle a další, co plánujete? Vaši zákazníci po celém světě netrpělivě čekají.

Text We need to cut plastic waste: and supermarkets should lead the way původně vyšel v The Guardian. Z angličtiny přeložila Míla Zemanová Palánová.