Pouhých třiapadesát koronavirových úmrtí za celou pandemii zaznamenal Nový Zéland, který má oproti České republice přibližně poloviční populaci. Podle komparací společnosti Statista jde v přepočtu na hlavu o třetí nejlepší výsledek na světě. Dosáhnout se jej však podařilo pouze za cenu velice přísných omezení, včetně povinných desetidenních karantén při vstupu do země.

Tyto karantény museli lidé přitom trávit ve specificky vybavených hotelích, které nasmlouval stát a jejichž kapacita byla omezená. V praxi se tak stávalo, že se do země nemohli dostat ani samotní Novozélanďané vracející se ze zahraničí, protože pro ně nebylo v karanténních hotelech místo. Premiérka Jacinda Ardernová minulý čtvrtek oznámila, že Nový Zéland se začne teď konečně postupně otevírat.

„Systém hotelových karantén byl pro Novozélanďany bezpochyby jednou z největších strastí pandemie. Ale to jen proto, že nás nepostihlo nic horšího (...) že jsme neměli vyšší ztráty na životech. A ty jsme neměli právě i díky karanténnímu systému,“ uvedla premiérka na tematické tiskové konferenci a ještě doplnila:

„Zvolená opatření nám pomohla do situace, kdy už se dokážeme chránit i bez nich, pomocí proočkovanosti a posilujících dávek. Rozvolňovat však budeme stejně po etapách, abychom předešli případnému náporu na zdravotnictví.“

Striktní omezení zavedl Nový Zéland na jaře 2020. Upouští od nich tedy po necelých dvou letech. V novém režimu začne platit místo povinné hotelové karantény klasická domácí, zatím stále desetidenní. Kromě otázky komfortu je zde důležitý i faktor dostupnosti, jelikož doposud bylo k dispozici jen 800 hotelových pokojů měsíčně, zatímco zájemců bývalo i desetinásobně více.

Představený plán přichází v době, kdy má očkování třiadevadesát procent všech Novozélanďanů starších dvanácti let. Doslova pár dní před jeho prezentací přitom obletěl svět případ těhotné novozélandské novinářky pobývající v Afghánistánu, která se právě kvůli systému hotelové karantény nemohla vrátit a musela porodit v zemi ovládané hnutím Tálibán.

Fenomén Ardernová

Novozélandský přístup k epidemii covidu je všeobecně spojován se zmiňovanou premiérkou Ardernovou, od roku 2017 jedenou z nejznámějších sociálních demokratek na celém světě. Větší část Novozélanďanů dlouho vládní politiku schvalovala. Na podzim 2020 i díky ní vyhrála Ardernová další parlamentní volby.

S protahující se epidemií ovšem začala klesat podpora jak opatření, tak premiérky osobně. Podpora Ardernové samotné propadla z šestaosmdesáti procent v květnu 2020 postupně až pod padesát. Podpora premiérčiných labouristů se nyní pohybuje mezi třiceti a čtyřiceti procenty.

V některých průzkumech přeskakují již labouristy opoziční konzervativci z New Zealand National Party vedené Christopherem Luxonem. Premiérka nicméně stále zdůrazňuje, že si za politikou regulovaných státních karantén stojí. Nejčastěji se hájí argumentem, že ochrana životů je pro ni nade vším.

Mezi zájemci o světovou politiku je Ardernová známa jako prototyp soudobého smírně levicového politika kombinujícího levicový ekonomický program, důraz na ochranu klimatu a protidiskriminační politiku s obecně lidským přístupem. Kritikové však Ardernové vyčítají, že před věcně-politikou debatou často upřednostňuje vlastní sebeprezentaci.

Masmédia fascinuje Ardernová od roku 2018, kdy v úřadu neplánovaně otěhotněla a stala se historicky druhou ženou ve vedení jakékoliv země, která porodila během premiérství. Ardernová poté odešla na mateřskou dovolenou, jen aby se zakrátko vrátila a její partner ji vystřídal na rodičovské.

Jako problém Novozélanďané z většiny nevidí ani to, že pár dosud nežije v manželství. Dcera Ardernové dostala jméno Neve Te Aroha, z části v maorštině v úctě původním obyvatelům ostrovní země. Rodiče jí také plánují maorštinu učit.

Velkou mediální událostí letošní zimy měla být právě svatba premiérky s jejím partnerem plánovaná na konec ledna. Pár ji však nakonec kvůli nástupu omicron-vlny odložil.