Jednoduché poučení pro levici: vyhrává poctivost, prohrává nenávist

Radek Kubala

Důkladné analýzy komunálních voleb bude ještě čas udělat, ale v tuto chvíli si řekněme jedno. Člověk nemusí být profesor sociologie, aby viděl, jaký typ levicové politiky voliči oceňují a o jaký nemají zájem.

Každé volby jsou zdrojem poučení. Pokud si má progresivní levice ze včerejších výsledků něco vzít, pak je to inspirace několika jmény a subjekty: Jan Čižinský v Praze a jeho bratr Pavel na Praze 1, Vít Rakušan v Kolíně, Vladimír Buřt v Horním Jiřetíně, Pavel Šanda v Neratovicích, brněnské zelené starostky Jana Drápalová, Ivana Fajnorová, Milada Blatná, sociální demokrat Petr Vícha v Bohumíně, primátor za ANO Tomáš Macura v Ostravě, Piráti, ProÚstí, Litvínov do toho, PRO Chomutov, Naše Beskydy. Určitě jsem zapomněl na spoustu jiných lidí a hnutí, ale je to letmý průřez tím, co uspělo: poctivost a kompetence.

Jestli tedy v těchto volbách něco prohrálo, tak je to liberální skuhrání zleva i zprava, že Česká republika je plná hloupých rasistů a k zisku moci stačí říkat, že nechceme uprchlíky. Nikdy to nebyla pravda a tenhle výčet to potvrzuje. Stejně jako výsledky SPD nebo brněnských křiklounů ze Slušných lidí.

Nikdo z nahoře jmenovaných neměl na plakátu protiimigrantské hesla, rasismus ani xenofobii, nevyvolával nenávist proti znevýhodněným, nesnížil se k lacinému populismu a většinu z nich by bylo možné charakterizovat jako sluníčkáře. Zároveň jsou ale vítězové voleb.

ČSSD v Liberci dostala za segregační kampaň dvě procenta, idealista Šanda, který kvůli vzestupu nenávistného šovinismu ČSSD opustil, dovedl svou kandidátku v Neratovicích k čtřiatřiceti procentům. Repro DR

Politická levice v České republice nechápe, že když děláte poctivou a autentickou politiku, jste blízko k lidem, reálně s nimi mluvíte a umíte bojovat, tak to ve volbách ocení. Kdy naposledy někdo na levici z principiálních důvodů odešel z koalice, tak jako to třeba udělal nedávno ministr životního prostředí ve Francii?

ODS to pochopila, zbavila se — aspoň naoko — největších mafiánů a opřela se o vyšší střední třídu, tradiční pravicový elektorát a postavila se do čela boje proti Babišovi. Jakkoliv to spoustě lidí z ODS nemusíme věřit, proto je zpátky a bohužel je znovu hegemonem pravice. Se vší antiekologickou a protievropskou agendou, se všemi kreaturami, jako je Tomáš Jirsa, Pavel Blažek nebo Alexandra Udženija.

Kampaň ČSSD ve většině regionů byla ponižováním levicově smýšlejících voličů a zato dostala zaslouženě neuvěřitelný výprask. Jestli se chce ještě někdy vzpamatovat, tak se musí zbavit všech nevěrohodných zjevů, které značku ČSSD berou jenom jako výtah k moci a znovu pochopit důvody, proč je sociální demokracie historicky jednou z nejúspěšnějších stran.

Celá její myšlenka byla založená na faktu, že solidarita je nedělitelná a každý člověk má právo na důstojný život. Nadutí prospěcháři z ČSSD se tak dlouho chtěli podobat SPD, až s ní ve většině okresů prohráli. Inspirace před klíčovým březnovým sjezdem leží na západě: Jeremy Corbyn, Jean-Luc Melenchon, Bernie Sanders, Ska Kellerová, Jacinda Ardernová, Katrín Jakobsdóttir, Elisabeth Warrenová.

Zelení doplácejí na to, že vyštvali jediného politika, který se nebál ve společnosti vyvolávat pro zelenou politiku tolik potřebný konflikt. Politik, který před čtyřmi lety dokázal na Žižkově suverénně vyhrát a dostal zelenou politiku na pražský magistrát dneska opravuje zámek. Místo něj kandiduje parta šedých, nevýrazných lidí typu Ondřeje Mirovského, kteří ekologickou politiku prodávají za kompromisy typu "O zelených se říká, že jsou proti autům, ale není to pravda".

Spousty lidí ze Zelených si lze vážit, ale jsou věci, které se jim nedají odpustit. Malý entuziasmus a na některých místech sabotování parlamentní kampaně. To, že v Brně neodešli z koalice nejpozději v momentě, kdy schválila odsun nádraží. Autenticitu vyměnili za dočasný prospěch, proto jim je souzeno nemít po volbách prospěch žádný.

V Brně se podle všeho rýsuje koalice „Národní fronty“ pod vedením dvojbloku ANO-ODS. Jestli nechceme z Brna udělat developerské kasino pro kmotrovské struktury za ODS a ANO, tak je na čase podívat se na důvody úspěchu lidí vyjmenovaných nahoře, poučit se z chyb Žít Brno, a začít překonávat ega, která brání spolupráci lidí smýšlejících podobně.

Volby totiž nakonec ukázaly, že ve společnosti roste počet lidí, kteří volí proti Babišovi, nepodléhají nenávistné propagandě a pokud mají reálnou autentickou alternativu, tak jsou schopní ANO poslat na smetiště dějin. Jestli tenhle prostor vyklidíme ODS a Pirátům, tak to bude největší selhání autentické levice v novodobých dějinách.

    Diskuse (56 příspěvků)
    Jiří Kubička, psycholog
    October 8, 2018 v 16.29
    Pokud Zelení Matěji Stropnického vyštvali, tak si opravdu pospíšili, protože rezignoval ještě než byly vyhlášeny konečné výsledky voleb. Když už, spíš by se dalo říci, že vyštvali Bursíka, který jako jediný předseda přivedl Zelené do Sněmovny.

    Myslím si, že je to spíše tak, že voliči nemají zájem o žádný typ levicové politiky, o ten, který představoval Stropnický, mají zájem ještě menší než o ten, který představuje Foldyna a KSČM.
    MP
    Martin Pleva, pedagog
    October 8, 2018 v 17.42
    Pavle,
    nemyslím si, že levice by měla být proti bohatým lidem nebo že by měla podporovat závist. Ať si každý vlastní anebo kupuje, co chce, ale ať zaplatí náležité daně a chová se sociálně a ekologicky odpovědně...
    MP
    Martin Pleva, pedagog
    October 8, 2018 v 17.44
    Pane Kubičko,
    myslíte, že lidé chtějí pravicovou "totalitu" (tedy politickou scénu zaplněnou jen pravicovými subjekty)? Já myslím, že rozhodně ne.
    MP
    Martin Profant
    October 8, 2018 v 18.0
    Martinovi Plevovi
    ad 1) Nebyl by to pravicový totalitarismus, ale posun spektra.
    ad 2) Ono je spíše jasné, co lidé nechtějí: komunistickou a socanskou národoveckou frázi místo levice.

    Předpokládám, že o levicovou stranu bude zájem, pokud se nějaká objeví. Sotva ale bude autenticky levicová ve smyslu Pavla Krupičky.
    On je to vůbec průšvih, levičáci byli vždycky v prvé řadě salonní a dokonce i ten Lenin sedával v café Voltaire. O tom kosmopolitním cápkovi Marxovi, který se stýkal se šlechtou a četl obskurní literaturu v mrtvých jazycích ani nemluvě, typickej sluníčkář.
    Jiří Kubička, psycholog
    October 8, 2018 v 20.22
    Panu Plevovi
    Ať už to nazveme pravicovou totalitou nebo posunem spektra, je otázka, kolik do jaké míry voliči volí tak, aby se udržovala rovnováha mezi levicí a pravicí. Někteří možná ano, třeba já jsem s touto motivací v devadesátých letech volil ČSSD.

    Dnes je ale aktuální jiná rovnováha, mezi liberální proevropskou orientací a národoveckým eurofobním autoritářstvím. Na té první straně u nás žádný relevantní politický subjekt není. Levice se ocitla na vedlejší koleji.

    MP
    Martin Profant
    October 8, 2018 v 20.30
    Pavle,
    on je zásadní rozdíl mezi přijmy a životním stylem.

    Ano, Matěj Stropnický nejspíše má nějaké peníze díky rodině -- asi nikoli, že si je nevydělal, když se podíváš na jeho životopis, tak si nejspíš vydělal sám za sebe víc než "nějaký dělník v pohraničí" vydělá za celý život. Ale měl otevřené dveře k dosti exklusivní škole a dost exklusivním přiležitostem, společenským a mediálním kontaktum, byl z domova naučen některé příležitosti bez rozpaků využít -- a má možnosti úvěru, které nemá každý. Přesto mu nemám důvod nevěřit, že mu na majetku nijak moc nezáleží. Možná právě proto.

    Chodil jsem do divadel a kaváren v době, kdy mé přijmy byly hluboce podprůměrné, dnes moji mladí kolegové -- vědecký prekariát, který nevydělává zdaleka tolik , co "dělník v pohraničí" -- chodí do divadel a kaváren (mnohem více než já) a jedna mladá kolegyně mé ženy nemá sice tu a tam na jídlo, ale pravidelně jezdí do vídeňské opery (láska je láska, i když jde o tak zástupnou věc jako je opera).

    Předvádět s stotisícovým čistým poslaneckým přijmem lidový životní styl je pusté pokrytectví a buranství (jako zbytečná tečka nad i vyzní, když pak tito lidoví a levicoví emaptici hlasují na rozdíl od středostavovských Pirátů pro zvyšování vlastních přijmů) a budu mnohem víc než jim levicovost věřit Stropnickému, který je sice bohemský fanfarón (a lecos tím v politice pohnojil), ale svoji pozici a plat srovnatelný s tím poslaneckým bez váhání riskoval a prohrál ve střetu o sociální bydlení.

    MP
    Martin Profant
    October 8, 2018 v 20.41
    Pavlu Krupičkovi
    Omlouvám se, reagoval jsem na Váš příspěvek nadepsaný "Martine". To víte, sebesředná vztahovačnost, neuvědomil jsem si, že jsme s panem Plevou jmenovci.

    Inu, na wikipedii se nepodívám, Marx pojem lumpenproletariát nikdy nedefinoval (vymezení je kontextuální), ale s tím nadáváním bych byl docela opatrný. Jediná skupina obyvatel, které opravdu nenávistně spílal, byla maloburžoasie, tu jako pravý salonní snob nenáviděl z duše. Jinak oproti Engelsovi nemá takové ty připitomělé výroky o Irech, Slovanech a Indech.
    AZ
    Alena Zemančíková
    October 9, 2018 v 9.55
    Vážení pánové,
    osobně mám také raději skromnější životní styl, asi to bude výchovou, a taky asi povahou. Ale to je každého věc.
    POkud však jde o zámek Matěje Stropnického, interpretuji si jeho rozhodnutí odejít ( doufám, že na čas) z politiky a pořídit si zchátralý zámek jako poctivý životní program. Na jehož financování si může půjčit od matky, a není to konzumní utrácení, ale vytváření hodnot. Když člověk cítí marnost v tom, co doposud dělal ( politika), hledá pro sebe program v něčem, co má viditelné výsledky.
    Zámek Martina Stropnického přece není žádné vypolstrované sídlo, ale objekt, který vyžaduje opravu. Věnovat se jí s ohledem na všechny nároky památkové ochrany může být zajímavé a je to přesně to, u čeho člověk vidí výsledky. Což se všeobecně o zelené politice říct nedá.
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    October 9, 2018 v 10.42
    Kdo je přesvědčivý levicový politik?
    Pane Krupičko, to mi připomíná jednu historku, kterou mi kdysi vyprávěl M. Hekrdla. Bylo to někdy na začátku devadesátých let, tedy nedlouho po převratu, kdy se ještě dost zapáleně bojovalo o budoucí charakter státu.

    On (Hekrdla) jel se svým autem někde tuším v blízkosti Ostravy - a najednou na té silnici potkal tehdejšího lídra komunistů (vzpomínám-li si dobře, byl to Grebeníček). V luxusním automobilu západní značky. (Což v té době - jak řečeno raná devadesátá léta - v zemi ještě zdaleka nebylo samozřejmostí.)

    A k tomu Hekrdla dodal: "Jenže když Grebeníček jede na diskusi s dělníky, aby tam vedl ohnivé řeči proti kapitalismu, tak si na to vytáhne svou obstarožní škodovku!"

    Sotva je asi možno co více říci k "důvěryhodnosti" určitých levicových politiků.

    Přičemž: já naprosto netvrdím, že věrohodnost levicového politika je možno definitivně měřit samotnou velikostí jeho majetku. Nejen v moderních dějinách, ale i v dávné minulosti bylo mnoho příslušníků bohatých vrstev, kteří měli skutečně hluboké a upřímné sociální cítění, a ze svého majetku nemálo rozdali na pomoc chudým.

    Ta poctivost a přesvědčivost se rozpozná jiným způsobem; kromě jiného právě tím, že se navenek nic nepředstírá.

    --------------------------

    Co se toho "rozdání majetku chudým" týče, tak to už jsme u Ježíše. Přičemž u Ježíše vždy platí: jeho nároky na jeho spolubližní byly vždy maximalistické; ale nedá se nic dělat, mnohdy až dosti nerealistické. Je nutno je považovat spíše za ryze mravní apely, nežli návod pro reálné jednání. Totiž v tom absolutním smyslu, že by každý měl rozdat "veškerý" svůj majetek. Ono je opravdu dost na tom, když ten zámožnější těm potřebnějším rozdá alespoň č á s t ze svého bohatství.

    A ostatně by nebyla tak docela nezajímavou otázka, co by vlastně Ježíš doopravdy kázal, kdyby se sám narodil v rodině dejme tomu zámožného židovského obchodníka... ;-)

    Eva Hájková, penzistka
    October 9, 2018 v 11.15
    Ale vždyť, pane Poláčku, Zacheus slíbil rozdat jen polovinu majetku a Ježíš se s tím spokojil. Tak jakýpak maximalista?
    + Další komentáře