Novozélandská premiérka Ardernová odchází. Hvězdě levého středu „došly síly“
Petr JedličkaV čele vlády pětimilionového souostroví končí jedna z nejvýraznějších političek posledních let vůbec. Co do politické agendy držela moderní labouristický kurz. Výjimečnou byla však politickým stylem postaveným na empatii a vlídnosti.
„Neodcházím proto, že bych si myslela, že nemůžeme vyhrát (letošní) volby, ale proto, že věřím, že můžeme a taky se tak stane; na tuto výzvu však potřebujeme novou sílu (…) já cítím, že už jí bohužel nemám dost (…) že mi došlo palivo.“ Těmito slovy ohlásila svůj konec ve funkci Jacinda Ardernová, od roku 2017 premiérka Nového Zélandu a jedna z nejvýraznějších hvězd současné liberální levice ve světě. Pronesla je před velkou schůzí vedení svojí Labour Party ve čtvrtek 19. ledna.
Upřímně řečeno, u J. Ardernové mě daleko spíše překvapovalo, že to v politice vydržela tak dlouho.
Na vzdálenost přes půl planety jsem její působení v politice ovšem nesledoval nijak podrobně; nicméně jsem u ní vždy měl jakýsi skrytý pocit nepatřičnosti. Tedy - že osoba tohoto rázu, takovéhoto charakteru, takového čistého srdce je v politické aréně (kde se vždy bojuje s tvrdými bandážemi) cizorodým prvkem.
Můj pocit je, že ona do politiky vstoupila se snad až přílišným entuziasmem, s až příliš velkou mírou dobré vůle udělat pro lidi to nejlepší. S takto čistými ideály se ale v politice nakonec vždy narazí na tvrdou realitu. Soudil bych, že ona musela projít velmi podobným procesem vystřízlivění jako svého času V. Havel; on měl jenom tu výhodu že jakožto prezident nebyl natolik zatažen do každodenních politických střetů a žabomyších bojů.