„Odcházím, protože s takovou důležitou pozicí přichází i odpovědnost — odpovědnost za to, že víte, kdy jste tou správnou osobou, která má vést, a kdy už naopak ne.“ Těmito slovy oznámila ve čtvrtek novozélandská premiérka Jacinda Ardernová nečekaně svou rezignaci. Na pozici předsedkyně vlády končí k 7. únoru, mandát poslankyně si ale chce ponechat do konce volebního období, které vyprší v říjnu tohoto roku. V čele vlády Nového Zélandu byla od roku 2017, kdy se v 37 letech stala nejmladší ženou v čele vlády na světě.

„Doufám, že Novozélanďanům zanechám víru, že můžete být laskaví, a přitom silní. Empatičtí, ale rozhodní. Optimističtí, ale soustředění. Že můžete být svým vlastním vůdcem, který ví, kdy odejít,“ pokračovala v emotivní řeči, již zakončila tím, že je především člověk. „Politici jsou v první řadě hlavně lidé. Dala jsem funkci hodně, ale hodně mi taky vzala.“

Přiznáním, že vykonávat funkci premiérky už je nad její síly, udělala Ardernová velký krok pro vnímání politických funkcí a nejen jich. Přestože rezignace z důvodu vyčerpání může být mylně vnímána i jako slabost, pomohla tak dalším lidem ve vedoucích pozicích, kteří se můžou cítit stejně, a poukázala zároveň na důležitost duševní hygieny. Podobný krok pro to, aby téma duševního zdraví bylo ve veřejném prostoru destigmatizováno, učinila například tenistka Naomi Osaka při svém odstoupení z Roland Garros kvůli dlouhodobým depresím.

Není to přitom poprvé, co Ardernová pomohla zbořit předsudky a přepsat politický diskurz. Poprvé to bylo v roce 2018, když se stala teprve druhou ženou, která otěhotněla a porodila během vykonávání postu předsedkyně vlády. Mandát si ponechala a s krátkou pauzou během šestinedělí zvládla zkombinovat vládnutí s péčí o kojence. Její dceři Neve byly pouhé tři měsíce, když ji s sebou měla na Valném shromáždění OSN ve Spojených státech. Právě těhotenství, mateřství a nerovnoměrnost péče je totiž jednou z hlavních překážek, které brání mladým ženám vstupovat do politiky.

Jste jedni z nás

S tím souvisí i počet mladých lidí a speciálně žen v politice. Ardernová byla třetí ženou, která stála v čele vlády Nového Zélandu, což je na světové poměry nadprůměr. I tak ale musela čelit různým předsudkům a narážkám. Důkazem tomu je nedávná událost, kdy se setkala s premiérkou Finska Sannou Marinovou. Na tiskové konferenci padla z řad novinářů otázka, jestli se ženy setkaly proto, že jsou stejně staré.

„Zeptal byste se na něco takového Johna Keye, když se jako premiér sešel s Barackem Obamou? Když se setkají dvě ženy, tak to rozhodně není jen kvůli jejich genderu,“ odpověděla Ardernová na otázku s odkazem na svého předchůdce, který podobným dotazům nečelil. „My jsme se sešly, protože jsme obě premiérky,“ ukončila Marinová rozpravu.

Během pěti let, co Ardernová zastávala funkci premiérky si Nový Zéland prošel nelehkým obdobím. Vedle globálních problémů, jako byla pandemie covidu, šlo i o teroristický útok na dvě mešity ve městě Christchurch, při kterého zahynulo jednapadesát lidí. Jako symbol solidarity s muslimskou menšinou, na niž byl teroristický čin zaměřen, si Ardernová oblékla při setkání s pozůstalými a přeživšími hidžáb.