Po celý rok 2017 jsme vás poctivě informovali o narůstajících koncentracích skleníkových plynů v atmosféře, adekvátně stoupajících teplotách a výsledném extrémním počasí. Nezamlčeli jsme žhoucí požáry, sucha a hladomory, umírající korálové útesy, ničivé hurikány a nebývalé záplavy. Sledovali jsme, jak vyspělé státy globálního severu navzdory pokrokům v rozvoji obnovitelných zdrojů váhají s rozhodným snižováním emisí a přitom se propadají do paranoidního opevňování svých vnějších hranic před rostoucími zástupy obětí propojených globálních krizí. Přinesli jsme informace o rapidním vymírání divokého hmyzu i ptactva následkem nadužívání chemikálií v zemědělství, přiblížili jsme šokující rozsah a závažnost znečištění oceánů plastovým odpadem.

Na prahu nového roku se ovšem nabízí, pokusit se v této oprávněně pobuřující změti kouřových signálů z frontových linií ekologické krize vyhmátnout alespoň šestici jevů, úkazů či trendů, ze kterých lze oprávněně čerpat opatrnou naději na zelenější zítřek. Neměli bychom totiž nikdy zapomenout, že ekologický rozvrat našeho světa neprobíhá bez příčiny a sám ze sebe. Mají ho na svědomí lidé a jejich způsob organizace společných věcí. Lidé proto také drží v rukou klíč k organizaci odlišné, která by jejich nakládání se světem a sebou navzájem mohla dát vlídnější podobu. Miliony jich o to po celém světě usilují. A každý rok tak s sebou nese i nadějné zprávy. Tady je šest loňských, které tojí za povšimnutí.

Trump sklízí, co zasel

Po osmi letech Obamovského přešlapování se ve Spojených státech amerických znovu dostala k moci vypečená společnost, jménem Republikánská strana. A je to ještě mnohem horší, než naposledy. Jen několik měsíců poté, co vstoupila v platnost, opustila nejmocnější země světa mezinárodní úmluvu o změnách klimatu z Paříže a v průběhu roku i většinu ostatní smysluplné klimatické politiky. Což o to, o změnách klimatu se teď ve federální administrativě pro jistotu nesmí ani hovořit. Místo toho se mluví o “meteorologickýh extrémech.” A že jich bylo! Od rekordních hurikánů a záplav v Texasu i na Floridě až po nevídanou sezonu ničivých požárů v Kalifornii, jež se protáhla až do pozdního podzimu.

Všechno zlé je ale k něčemu dobré. A může se ukázat, že v americké společnosti se tváří v tvář Trumpovu tmářství konečně něco láme. Realitu a vážnost změn klimatu si podle jarních průzkumů uvědomuje rekordní podíl Američanů a nejvíc v historii jich rovněž chápe, že je způsobuje lidská aktivita. Není tedy divu, že hnutí za jejich zvládnutí v posledním roce hmatatelně sílilo. Protesty Siouxů proti ropovodu Dakota Access inspirovaly desítky podobných radikálních iniciativ po celé zemi. Do boje o klima se mnohem aktivněji vložila odborná veřejnost. A v reakci na odchod z pařížské dohody slíbily emise aktivněji snižovat desítky měst i států. Pokud se tedy ptáme, zda se v konfrontaci s Trumpem americké veřejnosti podaří obstát, odpověď zní: má k tomu slušně našlápnuto.

Záplava odpadu? Keňa ví, jak na to

Zděšení z míry znečištění planetárního ekosystému plastovým odpadem letos dosáhlo zřejmě svého vrcholu. Celý svět obletěla v únoru zpráva o velrybě vorvaňovci, jež byl v politováníhodném zdravotním stavu nalezen uvízlý na norském pobřeží. Musel být utracen a následnou pitvou se zjistilo, že měl útroby zcela zanesené plastovými taškami, jež mu působily hlad i mučivou bolest. Smutný osud vorvaňovce se stal symbolem pro širší problém kontaminace a hubení mořského života jednorázovými předměty denní potřeby jako pytlíky, tašky a láhve. Mikročástice plastu byly vědeckým výzkumem potvrzeny v mořské soli, tělech ryb, pitné vodě i pivu.