Daniel Křetínský je většinovým vlastníkem Energetického a průmyslového holdingu (EPH), který v Česku kontroluje například Elektrárny Opatovice, Plzeňskou energetiku nebo Pražskou teplárenskou. Spolu se slovenským miliardářem Patrikem Tkáčem, zakladatelem finanční skupiny J&T, je Křetínský rovněž majitelem největšího mediálního domu na českém trhu, Czech News Center (CNC), jehož největšími tahouny jsou Blesk, Reflex, Svět motorů, Blesk pro ženy nebo Deník Sport.

V poslední době se mezi úspěšné tituly řadí i politicky a zpravodajsky laděný online deník Info.cz. Právě na něm lze však zároveň v praxi ukázat, jakou může fungovat médium, dostane-li se pod křídla konkrétní zájmové skupiny.

Limity psaní jsme my

Info.cz je seriózní médium s výjimkou jediného tématu — shodou okolností jako na potvoru toho jediného, ve kterém má svoje akvizice majitel celého mediálního domu: jakmile jde o to, co se bude v následujících letech v Česku spalovat, neváhá jinak poctivé Info.cz přepnout do dočasného módu časopisu Blesk, svého bulvárního souseda v budově.

Nejde jen o poslední (soudě dle diametrálního počtu lajků na facebooku Info.cz hojně sponzorovaný) článek, v němž se odborníci (od ČEZu po Gazprom) vyjadřují v tom smyslu, že německý přechod na čistou energii totálně selhal. Aniž by to text dokládal nějakou analýzou, chová se, dle slov mého přítele ekologa, „jako fotbalový komentátor, který označí utkání po gólu v první minutě za prohrané“. Tedy ruku na srdce, přátelé, kdo z vás by si na to vsadil — zrovna pokud jde o Němce, kteří to zpravidla otočí do poločasu.

Před loňským Klimakempem vyšel na jinak docela neutrálním serveru skoro hysterický článek s titulkem „Levicoví extrémisté chystají výtržnosti na severu Čech, varuje před nimi BIS“. Inu, oni „levicoví extrémisté“ chtěli hlavně upozornit na to, že politická reprezentace podceňuje rozměr klimatické krize.

Jenže k jejich smůle jsou zároveň de facto jedinou skupinou, která se hlasitě vymezuje vůči uhelné budoucnosti českých zemí, a tedy taky jedinou skupinou, na které potřebují uhlobaroni skrze své komunikační kanály občas hodit přiměřeně hnoje. Uhlobaronům taky přijde vhod, že BIS tyto aktivisty v záchvatu šílenství zařadila na seznam extremistů. Tím spíš, mají-li tito uhlobaroni zrovna v portfoliu i vážený zpravodajský server, který tuhle blbost neopomene ještě zdůraznit titulkem.

Taková vydavatelská logika není v českém prostředí nijak ojedinělá. V případě Andreje Babiše a mediálního domu Mafra je to jasné. Stále široce uznávané deníky MF Dnes a Lidové noviny slouží příležitostně Babišovi k ostrakizaci nepohodlných, a díky svému čtenářskému dosahu a přežívajícímu renomé i k prostému rozmělňování pozornosti veřejného mínění od nepříjemných politických zádrhelů pana premiéra v demisi.

Lidové noviny se tak v posledních týdnech ukázaly jako Babišova spolehlivá platforma pro rychlé odstranění vlastních použitých politiků, když během třech dnů vydaly tři různé texty namířené proti úspěšně dohájené Karle Šlechtové.

Většinou ale ani nejde o samotné texty. Ďábel se skrývá v samotných „redakčních titulcích“, které se ráno objeví na pultech, vystoupí den co den z vizuálního smogu a vlepí se lidem v paměti cestou do práce.

Daniel Křetínský ovšem přímo „v politice“ žádné ambice nemá. Jako podnikatel v energetice potřebuje zřídkakdy „rozmělňovat“ nějaké pro sebe nepříjemné téma ve veřejné diskusi. Už jen proto, že Češi se o energetice obecně moc nebaví, neb v ní mají od přírody průzračně jasno. Výjimkou je snad jen tu a tam vhodně podnícený apetit po občasném plivnutí na ekologické organizace nebo kopnutí do Zelených, což už dnes tak nějak zlidovělo v základní výbavu slušného vzdělaného měšťana.

A co se týče případných personálních čistek, ke kterým by bylo možné své noviny využít, pak ani na ministerstvu průmyslu a obchodu, ani na ministerstvu životního prostředí se dlouhodobě neblýská na žádného „nezpracovaného“ vizionáře, který by narušil poklidnou českou cestu „vyváženého energetického mixu“ jádra a uhlí podle osvědčené trajektorie „ve všem jdeme za Německem, s výjimkou energetiky, protože té rozumíme lépe“.

Češi se o energetice obecně moc nebaví, neb v ní mají od přírody průzračně jasno. Ilustrace Pawel Kuczinsky

Vzhledem k tomu, kudy se odvíjí byznys obou oligarchů, je psát o politice pro Info.cz řádově čistší, než psát o ní pro MF Dnes. Ve druhém případě vám totiž reálně hrozí, že se souhrou strategického plánování loajálního šéfredaktora a spolehlivě vypiplaného „redakčního titulku“ stanete užitečným idiotem vydavatelova včas hlášeného zájmu (prostřednictvím svěřenského fondu).

Také souboj šéfredaktorů obou médií je nerovný. Jakkoli se Michal Půr čas od času s Danielem Křetínským setká a jeho osobní názory na energetiku zřejmě vzácně harmonizují s úspěšnými výhledy oligarchova uhelného podnikání, s pološíleným Jaroslavem Pleslem, který neváhá využívat kdysi slavný deník k ušlapávání politické pěšinky pro nožky svého majitele, se to nedá vůbec měřit.Křetínského byznys má navíc svá současná těžiště v zahraničí. Jeho tři velké teplárny jsou sice nezanedbatelnou akvizicí, ale široká česká veřejnost je nechává pokojně emitovat, co pece dovolí, jsa v tomto snad ze všeho nejvěrněji reprezentována svou širokou politickou třídou. Ach, jaká to ojedinělá symbióza!Spolehlivý antiekologický servis v podání (většinou po právu) uznávaného zpravodajského serveru je tedy spíš preventivním opatřením, jak občanům jednou za čas připomenout, že jejich marketingově patřičně hýčkaný hrdý občanský postoj, že ekologové jsou magoři, je i tváří v tvář klimatické katastrofě zcela správný, pročež na něm není potřeba nic měnit.Nejmocnější z vydavatelůJakkoli nejde situaci srovnat s tím, co tu už nějaký pátek rozjíždí pod taktovkou Jaroslava Plesla MF Dnes, logika je stejná: podléhá-li úspěch vašeho byznysu do jisté míry veřejnému mínění, může se vám jednou hodit vhodný mediální servis.Nejde mi v tomto místě o nějakou povšechnou kritiku hrozného kapitalismu s jeho silnými ekonomickými hráči a jejich závažnými obchodními zájmy. Nejde mi ani o kritiku novinářů a novinářek, které v oligarchy vlastněných médiích pracují — osobně tu situaci považuji za daleko složitější, než jak ji vidí jednoduchá rovnice „práce pro oligarchu = porušení novinářské etiky“.Jak v Mafře, tak v Info.cz pracuje řada novinářů a novinářek, které za jejich řemeslo respektuji a troufám si říct, že mezi nimi mám i několik přátel, o jejichž novinářské a občanské integritě nemám pochyb. Nikdo z nich nedělá svou práci na zakázku ani pod tlakem.Jenže seriózní česká mediální krajina je tak rozparcelovaná do rukou jedné generace oligarchů ustavené v privatizačním třesku, že jinak než v principiálním souladu s ekonomickým zájmy konkrétního boháče u nás už novinářské řemeslo skoro vykonávat nelze. Vyhladovělé ostrůvky nezávislých internetových deníků, mezi které konec konců patří i Deník Referendum, se svým dosahem nemohou velkým hráčům vyrovnat a ve snaze usměrňovat veřejné mínění tahají i po větší dřině za menší peníze vždy za ten kratší konec.Ani ten nejslušnější tisk nebude nezávislý, dokud bude jeho chod záviset na profitu jediného hráče. A máme-li být svobodnou zemí vedenou nezávislými zájmy vzešlými z občanské společnosti, potřebujeme, aby i naše mediální krajina stála na stabilní síti nezávislých médií.Jenomže nezávislá jsou až taková média, jejichž psaní se kromě faktické poctivosti zodpovídá už jen tomu nejmocnějšímu ze všech vydavatelů: vlastnímu přesvědčení.