Daniel Křetínský je většinovým vlastníkem Energetického a průmyslového holdingu (EPH), který v Česku kontroluje například Elektrárny Opatovice, Plzeňskou energetiku nebo Pražskou teplárenskou. Spolu se slovenským miliardářem Patrikem Tkáčem, zakladatelem finanční skupiny J&T, je Křetínský rovněž majitelem největšího mediálního domu na českém trhu, Czech News Center (CNC), jehož největšími tahouny jsou Blesk, Reflex, Svět motorů, Blesk pro ženy nebo Deník Sport.

V poslední době se mezi úspěšné tituly řadí i politicky a zpravodajsky laděný online deník Info.cz. Právě na něm lze však zároveň v praxi ukázat, jakou může fungovat médium, dostane-li se pod křídla konkrétní zájmové skupiny.

Limity psaní jsme my

Info.cz je seriózní médium s výjimkou jediného tématu — shodou okolností jako na potvoru toho jediného, ve kterém má svoje akvizice majitel celého mediálního domu: jakmile jde o to, co se bude v následujících letech v Česku spalovat, neváhá jinak poctivé Info.cz přepnout do dočasného módu časopisu Blesk, svého bulvárního souseda v budově.

Nejde jen o poslední (soudě dle diametrálního počtu lajků na facebooku Info.cz hojně sponzorovaný) článek, v němž se odborníci (od ČEZu po Gazprom) vyjadřují v tom smyslu, že německý přechod na čistou energii totálně selhal. Aniž by to text dokládal nějakou analýzou, chová se, dle slov mého přítele ekologa, „jako fotbalový komentátor, který označí utkání po gólu v první minutě za prohrané“. Tedy ruku na srdce, přátelé, kdo z vás by si na to vsadil — zrovna pokud jde o Němce, kteří to zpravidla otočí do poločasu.

Před loňským Klimakempem vyšel na jinak docela neutrálním serveru skoro hysterický článek s titulkem „Levicoví extrémisté chystají výtržnosti na severu Čech, varuje před nimi BIS“. Inu, oni „levicoví extrémisté“ chtěli hlavně upozornit na to, že politická reprezentace podceňuje rozměr klimatické krize.

Jenže k jejich smůle jsou zároveň de facto jedinou skupinou, která se hlasitě vymezuje vůči uhelné budoucnosti českých zemí, a tedy taky jedinou skupinou, na které potřebují uhlobaroni skrze své komunikační kanály občas hodit přiměřeně hnoje. Uhlobaronům taky přijde vhod, že BIS tyto aktivisty v záchvatu šílenství zařadila na seznam extremistů. Tím spíš, mají-li tito uhlobaroni zrovna v portfoliu i vážený zpravodajský server, který tuhle blbost neopomene ještě zdůraznit titulkem.

Taková vydavatelská logika není v českém prostředí nijak ojedinělá. V případě Andreje Babiše a mediálního domu Mafra je to jasné. Stále široce uznávané deníky MF Dnes a Lidové noviny slouží příležitostně Babišovi k ostrakizaci nepohodlných, a díky svému čtenářskému dosahu a přežívajícímu renomé i k prostému rozmělňování pozornosti veřejného mínění od nepříjemných politických zádrhelů pana premiéra v demisi.

Lidové noviny se tak v posledních týdnech ukázaly jako Babišova spolehlivá platforma pro rychlé odstranění vlastních použitých politiků, když během třech dnů vydaly tři různé texty namířené proti úspěšně dohájené Karle Šlechtové.

Většinou ale ani nejde o samotné texty. Ďábel se skrývá v samotných „redakčních titulcích“, které se ráno objeví na pultech, vystoupí den co den z vizuálního smogu a vlepí se lidem v paměti cestou do práce.