Bez velké publicity skončil v závěru minulého týdne letošní klimasummit (COP23) — pravidelná globální konference o boji se změnami klimatu, jež se tento rok konala v německém Bonnu. Z hlediska formálního programu měl summit pokročit ve vyjasňování pravidel pro dodržování dosud neurčitých klimatických závazků z Pařížské klimatické dohody, jež mají platit až od roku 2020, což se podařilo.

Všechny státy zapojené v dohodě doplnily postupně ke svým plánům pro dodržení pařížských závazků podrobné údaje. To dle komentátorů umožní stanovit definitivní podobu cílů ohledně snižování emisí na klimasummitu 2018 v polských Katowicích, jak bylo od počátku plánováno.

Vyjednavačům se navíc podařilo dosáhnout pokroku i v otázkách genderových aspektů dohody, práv domorodých obyvatel a plánů na snižování emisí v zemědělství.

„Bonnská konference skončila posunem v řadě technických otázek (...) a z toho hlediska jde o úspěch, byť ne tak mediálně atraktivní (...) V pozadí jednání byl nicméně patrný už rýsující se konflikt kvůli ropě, uhlí a plynu, u nějž lze očekávat, že propukne naplno právě v Katowicích,“ hlásil do sobotního vysílání BBC Matt McGrath, stálý dopisovatel stanice pro ekologické záležitosti.

Protiuhelné a sluneční bloky

Konflikt, na nějž McGrath naráží, spočívá v přesvědčení roztoucího počtu státníků, že k včasnému zmírnění klimatické změny se je zapotřebí nejen zavázat k plnění obecných emisních cílů, ale zároveň v relativně krátké době utlumit ty nejšpinavější průmyslové provozy. Státy, kde se fosilní paliva těží či zpracovávají, se něčemu takovému pochopitelně brání.

Už během letošní klimakonference v Bonnu vznikla konkrétně aliance za co nejrychlejší konec využívání uhlí při výrobě tepla a elektřiny (za tzv. výstup nebo též odchod z uhlí). Blok založily Velké Británie a Kanada, přičemž hned na konferenci se nim přidalo dalších devatenáct států včetně Mexika, Nového Zélandu, Dánska či Angoly.