Bez velké publicity skončil v závěru minulého týdne letošní klimasummit (COP23) — pravidelná globální konference o boji se změnami klimatu, jež se tento rok konala v německém Bonnu. Z hlediska formálního programu měl summit pokročit ve vyjasňování pravidel pro dodržování dosud neurčitých klimatických závazků z Pařížské klimatické dohody, jež mají platit až od roku 2020, což se podařilo.

Všechny státy zapojené v dohodě doplnily postupně ke svým plánům pro dodržení pařížských závazků podrobné údaje. To dle komentátorů umožní stanovit definitivní podobu cílů ohledně snižování emisí na klimasummitu 2018 v polských Katowicích, jak bylo od počátku plánováno.

Vyjednavačům se navíc podařilo dosáhnout pokroku i v otázkách genderových aspektů dohody, práv domorodých obyvatel a plánů na snižování emisí v zemědělství.

„Bonnská konference skončila posunem v řadě technických otázek (...) a z toho hlediska jde o úspěch, byť ne tak mediálně atraktivní (...) V pozadí jednání byl nicméně patrný už rýsující se konflikt kvůli ropě, uhlí a plynu, u nějž lze očekávat, že propukne naplno právě v Katowicích,“ hlásil do sobotního vysílání BBC Matt McGrath, stálý dopisovatel stanice pro ekologické záležitosti.

Protiuhelné a sluneční bloky

Konflikt, na nějž McGrath naráží, spočívá v přesvědčení roztoucího počtu státníků, že k včasnému zmírnění klimatické změny se je zapotřebí nejen zavázat k plnění obecných emisních cílů, ale zároveň v relativně krátké době utlumit ty nejšpinavější průmyslové provozy. Státy, kde se fosilní paliva těží či zpracovávají, se něčemu takovému pochopitelně brání.

Už během letošní klimakonference v Bonnu vznikla konkrétně aliance za co nejrychlejší konec využívání uhlí při výrobě tepla a elektřiny (za tzv. výstup nebo též odchod z uhlí). Blok založily Velké Británie a Kanada, přičemž hned na konferenci se nim přidalo dalších devatenáct států včetně Mexika, Nového Zélandu, Dánska či Angoly.

Aliance by ráda získala do příštího roku nejméně padesát dalších členů, a následně prosazovala svoji agendu. Důvodnost jejích snah potrhávají i aktuální emisní trendy, na něž upozornil nedávno Global Carbon Project.

Vůči cílům aliace za výstup z uhlí se přitom už na konferenci postavily nejen tradiční uhlí-těžící státy jako Austrálie či Polsko, ale například také Německo, kde spor o uhlí souběžně spoluzapříčinil krach rozhovorů o příští vládě. Proti jsou také Spojené státy, jejichž prezident Donald Trump oznámil před nedávnem přímo odstoupení země z Pařížského dohody.

Právě v Bonnu naopak přistoupila k Pařížské dohodě asadovská Sýrie, takže ze států zapojených do snah o tlumení klimatických změn nechtějí smlouvu přijmout už jenom USA a Nikaragua. Nikaragua ji přitom odmítá oficiálně kvůli nízkým cílům.

I v USA se ale ustavují bloky měst či průmyslových odvětví, jejichž představitelé slibují klimatické závazky plnit navzdory přístupu Trumpovy vlády. Jejich pozici reprezentovala v Bonnu alternativní americká delegace s názvem We Are Still In vedená kalifornským guvernérem Jerrym Brownem a bývalým starostou New Yorku Michaelem Bloombergem.

Zpravodajové z agentur ještě připomínají, že už při klimatických jednání v Pařiži vznikla též solární aliance vedená Indií. V Bonnu tato koalice získala legální status a oficiálně začne fungovat první týden v prosinci. Zahrnuje čtyřiačtyřicet států, z nichž šestnáct již členství v alianci ratifikovalo přes vlastní parlamenty.

Cílem této aliance je podpořit investice do solární energie a vzájemnou pomoc mezi podepsanými státy. Většina zapojených států pochází z Afriky či Jižní Ameriky, jako například Kostarika, Pobřeží slonoviny nebo Venezuela. Z evropských států se k alianci dosud připojila pouze Francie.

Reakce ekologů

Většina ekologických i lidskoprávních organizací pokrok v jednáních vítá, zároveň ale důrazně varuje, že ke splnění žádoucího cíle — to jest utlumení oteplování pod 1,5 stupně Celsia — je příliš pomalý. Zhusta odsuzována je pak též absence účinných politik, které by vedly k nastolení spravedlnosti a rovných vztahů mezi státy Severu a Jihu.