Neřešme Trumpa a ptejme se, proč nám média tají pravdu o klimatu?
George MonbiotNovináři se vyhýbají problému klimatického rozvratu. Kdyby to nedělali, zhroutila by se celá struktura dnešního myšlení.
Není to jen Donald Trump, kdo zamlčuje změny klimatu: dělají to všichni, kdo se účastní toho, čemu se říká „seriózní debata“. Právě proto většina mediálního pokrytí hurikánu Harvey, jež zpustošil jih Spojených států, nezmiňuje lidský podíl na jeho vzniku, jakkoli je tato spojitost evidentní a zřetelná.
Spojené státy si roku 2016 zvolily prezidenta, který se domnívá, že lidmi způsobené globální oteplování je hoax. Byl to přitom nejteplejší rok v zaznamenaných dějinách, během něhož Spojené státy postihlo množství klimatických pohrom. A přesto se veškerý prostor, který klimatu dohromady za celý rok věnovaly čtyři největší televizní stanice ABC, CBS, NBC a Fox News, rovnal padesáti minutám. Největší hrozba, jíž v současnosti čelíme, otázka, jež určí podobu naší budoucnosti, je nám odklízena z očí.
Není to náhoda. A (s výjimkou Foxu) to zřejmě není ani záměrná politika. Jde o výsledek hluboce zakořeněné a takřka nevědomé autocenzury. Reportéři a jiní novináři se tématům klimatické krize vyhýbají, neboť jsou vybavení instinktem, jenž jim velí vyhýbat se obtížím. Mluvit o rozvratu klimatu (což je dle mého názoru lepší pojem než všechna ta podivně neurčitá jména, jež této krizi dáváme), by totiž znamenalo zpochybňovat nejen Trumpa, nejen současnou ekologickou politiku, nejen současnou ekonomickou politiku, nýbrž celý náš politický a ekonomický systém.
Obnášelo by to odhalit, že naše civilizace běží podle programu, jehož podstatou je pohánět přítomnost vykrádáním budoucnosti, tedy snažit se o nekonečný růst na konečné planetě. Vyžadovalo by to postavit se proti samotné podstatě kapitalismu; informovat lidi, že našim životům vládne systém, který nelze udržet, systém odsouzený k tomu, aby, nebude-li nahrazen, zničil úplně všechno.
Tvrdit, že mezi rozvratem klimatu a ničivostí hurikánu Harvey není spojitost, je jako tvrdit, že není žádná spojitost mezi teplým létem, které jsme právě zažili, a koncem poslední doby ledové. Každičký aspekt našeho počasí je ovlivněn skutečností, že globální teploty v době mezi poslední dobou ledovou a devatenáctým stoletím stouply zhruba o čtyři stupně Celsia. A každičký projev našeho počasí je ovlivněn nárůstem teplot zhruba o jeden stupeň, jež byl způsoben lidskou činností. Jakkoli nelze žádné konkrétní počasí připsat čistě vlivu lidstva na klima, každé v sobě nese jeho stopu.
Takže žádný odborník se nenechá v médiiích citovat, že Harvey je důsledek lidské činnosti, protože to by v takto zjednodušené větě nebyla pravda. Tropické bouře, cyklóny, hurikány byly přece vždy. Ale když je mořská voda teplejší, tvoří se častěji, mají víc energie. Lze to vyjádřit pravděpodobnostně.
Není pravdivé zjednodušující tvrzení, že Harvey je lidské dítě. Ale také není pravdou, že je pouhá náhoda, když sotva se rozpadl Harvey, je v Mexickém zálivu Káťa, u Dominikánské republiky Irma a na východ od ní se formuje Chozé. To je prostě důsledek teplotního gradientu, energie teplé mořské vody. Lidská činnost na tom má podíl. Existuje tedy nějaká vyčíslitelná pravděpodobnost, ovšem menší než 1.00 , že dolar škody pana x či zmařený život paní y zavinila antropogenní klimatická změna.
Dají-li si média tu práci, a poskytnou složitějšímu výkladu prostor či vysílací čas, experti jim dají i jiné než negativní odpovědi typu "takhle to říci nejde", "to by bylo zjednodušující".
To, čomu sa od 80-tych rokov hovorí „deregulácia“ alebo „demontáž sociálneho štátu“ a to, čomu sa v 21.storočí hovorí „popieranie klimatických zmien“, sú rôzne aspekty jedného fenoménu: elity ... pochopili, že v budúcnosti nebude dosť miesta pre všetkých..., aby sa zakryl špinavý egoizmus ..., je absolútne nutné popierať samu existenciu hrozby... Elity totiž opustili plán modernizovať planétu pre všetkých, pretože planéta nie je pre ich sny o neobmedzenom raste dosť veľká.
http://casopisargument.cz/2017/09/03/lavicovy-politicky-program-ako-dalej/
(recenze knihy Velký regres: Mezinárodní rozprava o duchovní situaci dneška, sedmnáct autorů)
Bruno Latour používá - jak sám poznamenává již poněkud otřepanou – metaforu Titaniku:
"Jiné elity, citlivé na svůj blahobyt", zahlédly před přídí ledovec, vědí, že srážka je nevyhnutelná a záchranných člunů je málo. Proto žádají lodní orchestr, aby hrál ukolébavky, a sami v noční tmě obsazují záchranné čluny. Cestující v nižší třídě si však všimli zvětšujícího se náklonu lodi a také odplouvajících člunů, takže do tklivé melodie "Blíž k tobě, Bože můj!" zaznívá stále silnější hněvivé mručení, interpretované (kým?!) v současnosti jako "příklon k populismu" a obviňující lid, že si libuje ve své omezenosti, obavách a nedůvěře k elitám.
V této své, jak autor upozorňuje – politologické hypotéze, či "ne zcela nepravděpodobné fikci" – Latour obviňuje ty "jiné elity, citlivé na svůj blahobyt" z chladné zrady lidstva, z opuštění plánu modernizace planety pro všechny a sdílení tohoto prostoru se všemi ostatními, neboť věděli dřív než všichni ostatní, že není možné, aby Země unesla globalizaci a naplnění snů o neomezeném růstu.