Množství v uhlíku v atmosféře — či přesněji roční průměrná koncentrace oxidu uhličitého (CO2) v ovzduší — překonalo další rekord: hranici 403,3 částic na miliontinu (ppm). Dle čerstvě publikovaných dat Světové meteorologické organizace (WMO) se tak stalo v roce 2016, tedy za poslední rok měření. Již minulý rok, kdy byly k dispozici údaje za rok 2015, se přitom mluvilo o „historickém momentu“. Tehdy byla překročena úroveň 400 ppm.

Podle varování takzvané Hansenovy skupiny z roku 2013 — vědeckého týmu, který sdružuje patnáct špičkových odborníků na otázky klimatu v čele s Jamesem Hansenem z NASA — je pro zachování dlouhodobé stability klimatu maximální bezpečnou hranicí úroveň 350 ppm. V předindustriální době se počet částic uhlíku v atmosféře pohyboval pod hranicí 280ppm. Je tak jen malých pochyb, že v současnosti stoupá vlivem lidské činnosti.

„Podobné množství uhlíku v atmosféře jako nyní jsme v historii měření dosud nezaznamenali. Naposledy jej bylo v ovzduší tolik před třemi miliony let, v období pilocénu, kdy byla hladina moří o dvacet metrů výše než je dnes, “ uvedla WMO v pondělní tiskové zprávě.

Vědci si v komentářích k měřením WMO nevšímají přitom jen vlastního zvýšení, ale i dvou dalších skutečností: jednak výše nárůstu, protože nárůst o 3,3 ppm meziročně je nezvykle mnoho, a jednak faktu, že k němu dochází právě nyní. Množství emisí CO2 totiž v posledních dvou třech letech už meziročně nenarůstá, ale zůstává v zásadě stejné, i když v absolutním součtu stále enormní.

Částečným vysvětlením zde může být jev známý jako El Niňo, který vzniká oteplením Tichého oceánu v důsledku zeslabení Humboldtova proudu, v kombinaci se spalováním fosilních paliv. Nicméně i v roce 1998, kdy vědci zaznamenali srovnatelně silné El Niňo jako loni, stouplo množství uhlíku v atmosféře pouze o 2,7 ppm.

↗

Jádrem jevu El Niňo je přechodné oteplení oceánu na západní straně Ameriky v důsledku zeslabení studeného Humboldtova proudu. Oteplení moře pak spoluzapříčiňuje další extrémní počasí jako sucha či povodně. Repro NA, WmC