Deník Referendum mě požádal, abych se zasnil a představil si, co bych u nás změnil, kdybych na chvíli dostal k dispozici loajální většinu zákonodárců. Tak jsem to udělal. A rovnou říkám, že bych chtěl 101 poslaneckých hlasů, kdyby se snad čirou náhodou stalo, že bychom se neshodli s prezidentem a bylo by nutné přehlasovat jeho veto.

Hned mi bylo jasné, že bych chtěl nějakou systémovou změnu, která umožní lidem žít ve zdravějším prostředí a dá české přírodě možnost vydechnout si po desítkách a stovkách let silného tlaku, který na ni vyvíjí společnost.

A protože taková příležitost se neopakuje, podíval bych se, jaká veřejně prospěšná přání mají mí chytřejší kolegové či kolegyně. Třeba Jan Rovenský z Greenpeace — jeden z největších znalců energetiky u nás se svěžími představami o její modernizaci. Přál by si, aby společnost ČEZ plnila systematicky i veřejnou funkci. Popsal to nedávno v komentáři pro Ihned.cz.

Navrhuje změnit právní formu energetického gigantu tak, aby nebyl akciovou, ale například „všeužitečnou společností“ dle občanského zákoníku. Pak by po něm mohl stát vyžadovat, aby zavřel zastaralé, plýtvavé a z hlediska dostatečné výroby elektřiny i zbytečné uhelné elektrárny, přestože by to snížilo zisk firmy. Důvody takového kroku jsou jasné. Je jistě větším zájmem občanů zastavit změny klimatu (což bez ukončení výroby elektřiny z uhlí nepůjde) než vytřískat víc peněz z ČEZu.

A co dál? Tak například Eliška chce divočinu. Lépe řešeno, moje kolegyně z Hnutí DUHA a vedoucí našeho programu Krajina Eliška Vozníková řídí velký projekt Česká divočina. V něm jde konkrétně o to, aby bylo v české krajině vyčleněno pár území o velikosti několik tisíc hektarů pro svobodný vývoj přírody. Nyní patří divočině jen tři promile rozlohy našeho státu a tvoří je zejména jádrová území národních parků.

To zdaleka nestačí. Skutečnou přírodu totiž můžeme poznat jen na dostatečně velkých plochách, kde probíhají přírodní procesy svobodně, v celé svojí parádě. Nejde jen o prostor pro svobodný rozvoj přírodních procesů, život rostlin a živočichů nebo možnost lidí poznávat krásu divoké přírody, ale je to důležité i pro vědecké bádání.

Zcela praktický význam pak má sledování dopadů klimatické změny na oázy divočiny. Poskytovalo by nám neocenitelné informace využitelné pro úpravu hospodaření v běžných hospodářských lesích, které jsou změnou klimatu vážně ohroženy. Ochranu divoké přírody sice lidé vítají a neodporuje žádným zákonům, ale zatím naráží na jejich rigidní výklad a tvrdošíjné bazírování správců státních lesů na krátkodobém zisku z lesů.

Jenže nestaly by se pak ze státních a polostátních firem fakticky úřady, které neřeší ekonomiku provozu a jen se starají například o lesy, ovzduší či dostatek čisté energie? Podle mě ne. Naopak by začaly konečně fungovat doopravdy ekonomicky. Tedy tak, aby neničily hodnoty, o něž se starají, ale naopak je udržovaly a rozvíjely.

Při spalování uhlí převyšují přímé škody způsobené znečištěním na zdraví lidí, přírodě, zemědělství a dalších ekonomických činnostech zisky po odprodání elektřiny. Jenže zisk jde do účetnictví ČEZu a ztráty do nákladů státu na zdravotní péči a kompenzaci všech dalších škod. Ekonomicky a ekologicky neúnosný je tedy naopak současný stav.

Podobně to vypadá v případě státních lesů. Jistě je naším společným ekonomickým zájmem, aby stát hospodařil s lesy tak, aby se zlepšovala jejich zdravotní kondice. Proto by manažeři státních lesů museli začít rychleji vracet listnáče a jedle do smrkových monokultur, přestat s holosečemi a také vyčlenit malou část lesů pod svrchovanou správu přírody.

Tlak na ČEZ, aby bral větší ohledy na životní prostředí, i větší ochrana divočiny v české krajině jsou věci, které má smysl trpělivě prosazovat — a pracujeme na tom. Já mám však teď přece svou snovou, loajální většinu zákonodárců, tak to mohu urychlit. Nechám odhlasovat změny zákonů, které stanovují pravidla pro státní podniky (jako jsou Lesy ČR nebo Vojenské lesy a statky) i obchodní společnosti jako je ČEZ.

Nově budou (pokud je vlastní či řídí stát) plnit hlavně veřejné poslání. Důvod je jasný. Lidstvo není v situaci, kdy si může dovolit nechat se držet v šachu zájmem na maximálním krátkodobém zisku pro hrstku mocných manažerů, který je v konfliktu s udržitelností přírody a civilizace.