Den klimatu: bude pařížská, nebo počeradská dohoda?

Jiří Koželouh

Rozhodnutí, zda bude miliardáři Tykačovi prodána elektrárna Počerady, zásadně ovlivní směrování české energetiky. Buď budeme světu pomáhat s umenšováním klimatické změny, nebo budeme územím uhelných baronů.

Dnes je velmi speciální den pro ochranu klimatu. Poslanci a poslankyně již popáté zkusí dokončit první čtení ratifikace Pařížské klimatické dohody, které pokaždé obstrukcemi zablokovala opoziční ODS. Zároveň dnes dozorčí rada ČEZ rozhodne o prodeji uhelné elektrárny Počerady kontroverznímu podnikateli a fosilnímu miliardáři Pavlu Tykačovi.

Obě události mají významný vliv pro českou klimatickou politiku. Česká ratifikace globální klimatické dohody, kde se státy světa shodly, že se zbaví fosilních paliv, má spíš symbolický význam. Dohoda již vešla globálně v platnost a potvrdil ji i Evropský parlament. Ale přesto ji Česká republika potřebuje ratifikovat, aby vydala jasný signál dovnitř země i do světa, že se připojuje ke společnému úsilí o zastavení růstu teploty Země na relativně bezpečné úrovni.

Výsledek jednání o „počeradské dohodě“ mezi firmami ČEZ a Czech Coal pak prověří, jak vážně stát ochranu klimatu myslí. A zároveň ve strategické firmě prověří zodpovědné chování „dozorců“ ke státnímu i soukromému majetku. Naopak Pavel Tykač, který již v minulosti — zejména lobbováním za prolomení limitů těžby hnědého uhlí — prokázal, že jej otázky změny klimatu a ochrany lidského zdraví nezajímají.

Dnes politici ukážou, čemu dávají opravdu přednost. Jestli nadějné klimatické dohodě z Paříže, nebo nevýhodnému „počeradskému paktu“, do nějž nyní dokonce tlačí ČEZ vyhrožováním Pavel Tykač. Foto archiv DR
×