Řekni, kde ty tašky jsou?

Na norském pobřeží našli místní lidé zesláblého vorvaňovce. Měl útroby plné plastu a musel být utracen. Smutný příběh. Jak se ale týká nás, kteří nežijeme u moře?

Když před půlstoletím dobrodruh Thor Heyerdahl s papyrovými vory Ra brázdil Atlantik, přivezl s sebou hrudky dehtu, který plaval na hladině oceánu. Pro tehdejší svět to byl takový otřes, že si o nálezech nechal referovat generální tajemník OSN. To už je voda tak špinavá, že po ní plave asfalt?

Dneska by to už nikoho nepřekvapilo. Ve vlnách se pohupují igelitky a plastové pytlíky, petflašky i zahradní křesílka. Koneckonců není potřeba chodit až k moři. Stačí se projít podél kterékoli české řeky po povodni. Kam až sahala voda, se dá snadno poznat z odpadků zachycených ve větvích vrbiček.

Jak moc je to ale skutečně důležité? Onehdy také českou kotlinu poplašilo, když v Norsku našli umírajícího vorvaňovce se třicítkou plastových pytlů v žaludku. Zpravodajství referovalo, že zvíře trpělo hladem – s útrobami plnými igelitu toho mnoho nestrávíte – i strašlivými bolestmi.

800px-stranded_gray_s_beaked_whaleZvířata umírající v důsledku požití plastů nejsou v moři žádnou výjimkou. V tomto případě však vědce překvapilo, že může takový osud potkat i takto velkého tvora. Foto Avenue, WMC



Oceány používáme jako odpadkový koš v míře, jakou si na zemi nebo v řekách už sotva umíme představit. Kytovec z norských vod není první ani poslední. Vedle velryb a delfínů na odpadky doplácejí také lachtani, tuleni či vydry, albatrosi, tučňáci nebo pelikáni, želvy nebo další stvoření. V několika různých výzkumech se zbytky plastu našly ve vnitřnostech nebo namotané na polovinu až čtyři pětiny mrtvých mořských želv, které vědci dostali do rukou.

Znamená to něco pro nás, vnitrozemce? Znamená. Určitě přinejmenším proto, že zhruba v době, kdy se česká populace rorýsů stěhuje z Afriky do našich měst, migruje česká populace lidí z našich měst do Chorvatska a přilehlých končin. Čistá moře jsou rovněž náš úkol.

Ale hlavně si to můžeme vzít jako poučení, že někdy máme mít starost také o zdánlivé maličkosti. Kupříkladu právě plastových tašek je, podtrženo a sečteno, tak málo, že pro ně statistiky nemají ani položku. Asi 14 procent z českého odpadu činí komunální odpadky; přičemž ani ne jediné procento z toho tvoří igelitky.

Jenomže některé odpadky jsou si rovnější. Igelitky, pytlíky nebo petlahve, účtenky od bonbonů, vajgly a kelímky se povalují v příkopech, parcích nebo kolem autobusových zastávek. V tom, čemu se učeně říká toky odpadu, možná bezmála nestojí za řeč. Statistiky je přehlížejí. Nicméně na kvalitě našich životů se podepisují nemálo.

Recept může být překvapivě podobný jednomu z těch, které by nám odpomohly od vršících se hromad na skládkách. Když obchody uvalí maličký poplatek na věci, které rozdávají zadarmo, zákazníci je přestanou vyhazovat. Vratné lahve namísto v trávě končí ve výkupu. Kupodivu stačí víceméně symbolické částky. Symboly jsou totiž často to, čím se Homo irationalis řídí.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.