České osobnosti roku 2017

Jakub Patočka

Osobností roku 2017 vyhlašujeme Lucii Myslíkovou. Společnost jí tvoří Tomáš Goláň, Magdalena Karvayová, Jan Čižinský, Olga Sehnalová a Ivan Bartoš.

Osobnost roku vyhlašujeme v Deníku Referendum pošesté. Pokaždé vybíráme půltucet žen či mužů, díky jejichž snažení se české země v uplynulém roce stávaly místem přívětivějším k životu, svobodnějším, sociálně soudržnějším, ohleduplnějším k lidem i přírodě. V posledních letech pak bohužel musíme oceňovat i ty, kdo u nás brání zhoršování a zužování veřejného prostoru a životních podmínek.

Každoročně se do našeho výběru promítají proběhlé politické a společenské události včetně voleb. Loňské sněmovní přinesly výsledek, který pokládáme za kalamitu většího rozsahu, než se zatím obecně připouští. I v nich ale do Sněmovny pronikla řada slibných osobností, mimo jiné naše osobnost roku 2014 — kolínský starosta Vít Rakušan.

Nejzávažnější, pokud jde o život společnosti, je ale v loňském roce vzestup autoritářství a plíživá normalizace nenávisti. Ve veřejném prostoru se stalo běžným vyslovovat otevřeně rasistické, segregační postoje.

Šíření nenávisti proti skupině obyvatel by bylo možné trestně stíhat; kdyby jen zdejší represivní složky v daných věcech konaly dle platných zákonů. Potíž je ovšem v tom, že podobné nenávistné chování ve společnosti povzbuzují i mnozí političtí představitelé, počínaje hlavou státu. Tu si však ještě v lednu budeme moci vyměnit. To vše se však už promítne do výsledků pro rok 2018. Nyní tedy k letošním.

6.Ivan Bartoš

V Deníku Referendum jsme v loňském roce nešetřili kritikou Pirátské strany, zejména kvůli způsobu, jakým vedla svou kampaň. Vadilo nám rovněž pohrdavé odmítnutí předvolební aliance se Stranou zelených. Vysmívali jsme se tomu, co se nám původně jevilo jako nepatřičné chvástání, když strana pod vedením Ivana Bartoše vyhlásila, že bude kandidovat samostatně a že chce dosáhnout deseti procent.

Zde je namístě pokorně uznat vlastní omyl; a před jeho výkonem smeknout. Lépe nežli mnozí jiní — včetně nás — dokázal včas vyhmátnout v české společnosti určitou nervózní tendenci, která i tradičně spíše konformní voliče pravicových stran pudila hledat „něco nového“ namísto „své topky“. Piráti na rozdíl od zelených nemají žádné zátěže z minula. Navíc neprovokovali ekologickými akcenty, vůči nimž je technokratismem promořená česká společnost skeptická; naopak svým habitem počítačové generace takovéto inklinaci všech českých inženýrů a kutilů vycházejí vstříc.

Všem výhradám navzdory nám cosi říká, že by bylo projevem šosácké nepřejícnosti, kdybychom v Pirátech viděli jen nebezpečí a ohrožení, a ne také občerstvení české politiky a příležitost hnout s ní dobrým směrem. Foto Pirátské listy

Naše kritika Pirátů vycházela ze dvou zdrojů. Za prvé se nám jevilo, že se příliš vezou na populistické vlně odmítání zavedené stranické politiky jako takové; naším přesvědčením přitom zůstává, že jinak než skrze ni se česká společnost neobrodí. Autobus, vyobrazující v jedné řadě Bohuslava Sobotku s Andrejem Babišem, dodnes pokládáme za projev zavrženíhodné politické pakultury. Za druhé máme za to, že Piráti stále vůbec nechápou míru nebezpečí, kterou pro české země představuje politický projekt Andreje Babiše: projekt, jehož pravou podstatou je učinit z České republiky provozní součást vlastního oligarchova podnikání.

Dosavadní povolební působení Pirátů je rovněž v základních bodech rozpačité, bylo hrubou chybou podpořit kandidáta politického hnutí ANO do pozice předsedy Sněmovny. A stejným nekompetentním vycházením vstříc výběrové a účelové „spravedlnosti“ dle bosse z Čapího hnízda byla podpora zřízení vyšetřovací komise k OKD.

Jenže tomu všemu navzdory nám cosi říká, že by bylo projevem šosácké nepřejícnosti, kdybychom v Pirátech viděli jen nebezpečí a ohrožení, a ne také občerstvení české politiky a příležitost hnout s ní dobrým směrem. Příslibem je aspoň jejich odmítání podpořit, byť jen tolerancí, jakoukoli vládu sestavovanou politickým hnutím ANO. A také jejich důsledné trvání na tom, že Andreje Babiše i s Jaroslavem Faltýnkem je nutno vydat trestnímu stíhání.

Navzdory štědře projevované politické naivitě, je zkrátka v jejich prostředí tolik ryzího, že by bylo nesprávné nepřiznat jim šanci hrát nakonec v úhrnu v Poslanecké sněmovně kladnou úlohu. A je jen nesporným výkonem svérázného génia Ivana Bartoše, že ji vůbec získali. Jak s ní naloží, nezávisí dnes už jen na nich, ale také na konstelaci, která ve Sněmovně vznikne; pravděpodobně mimo jejich vliv a vůli.

5.Olga Sehnalová

Rok 2017 byl annus horribilis České strany sociálně demokratické i české levice. Už před rokem jsme na tomto místě v miniportrétu úspěšné senátní přemožitelky Zdeňka Škromacha psali, že pokud se ČSSD nepoučí z debaklů Haška, Onderky či Škromacha, nezbaví se zdiskreditovaných regionálních šíbrů a zemanovců a nezačne se orientovat podle svých úspěšných senátních a komunálních politiků, čekají ji další hořké prohry.

Sociálním demokratům se často — a bohužel často právem — vyčítá, že politikaří namísto toho, aby dělali něco prospěšného pro lidi. Když vidíte defilovat panteon sociálně-demokratických politiků a kladete si při pohledu do jejich tváří otázku „Copak jsi pro nás udělal?“, často vám spontánně na mysli nevytane nic, třebaže můžete mít daného politika jinak v oblibě. Volební výsledek ČSSD je odrazem toho, že se sociální demokraté změnili v lepším případě ve slušné administrátory a už nejsou bojovníky za zlepšování sociálních poměrů, jako tomu bývalo dřív.

Přesto odlišné příklady, příklady směru, kterým se může principiální sociálně-demokratická politika ubírat, tu jsou. Jeden z nich dlouhodobě představuje vcelku nenápadná kroměřížská europoslankyně Olga Sehnalová.

V Evropském parlamentu si našla vynikající téma dvojí kvality potravin, které nadnárodní korporace nabízejí v západní Evropě a v nových členských zemích. Je to skvělý příklad moderní sociálně demokratické politiky: konfrontace s velkokapitálem, který má spontánní sklon šidit, ochrana zájmů spotřebitele, zejména sociálně slabšího spotřebitele, důraz na rovnost všech Evropanů, a také v daném případě každým coulem oprávněná kritika Evropské unie.

Časopis Politico Olgu Sehnalovou proto ocenil jako českou Evropanku roku. V profilu nazvaném Kuchyňský křižák o ní mimo jiné píše, že se jí podařilo se svým tématem uspět natolik, až se k němu přihlásil i předseda Evropské komise Juncker, když řekl: „Slováci nezasluhují méně rybího masa ve svých rybích prstech, Maďaři méně masa ve svých obědech a Češi méně kakaa ve svých čokoládách.“ Podle Politica tu jeho ústy mluvila česká sociální demokratka.

Olga Sehnalová si v Evropském parlamentu našla vynikající téma dvojí kvality potravin, které nadnárodní korporace nabízejí v západní Evropě a v nových členských zemích. Foto Dominique Hommel, Evropský parlament

Tomu, aby Olga Sehnalová figurovala v našem přehledu letos, anebo někdy v budoucnu, ještě výš, brání okolnost, že i ona sama je nakonec spíše administrátorkou nežli bojovnicí. Při osobním setkání působí skoro plaše. Jenomže lidé, a dnes snad ještě více nežli dřív, očekávají od politiky, že je to i spektákl, chtějí vidět, jak se za ně jejich zástupci perou a jsou schopni rázně promluvit.

Právě to nakonec stálo mandát jednu z nejlepších českých europoslankyň a europoslanců všech dob Zuzanu Brzobohatou, v minulém období skvělou kolegyni Sehnalové. Lidé o tom, jak je dobrá, nevěděli (byť byla dle hodnocení ekologických organizací zelenější než většina západních zelených a byť zmařila Klausovu antisociální výjimku z Lisabonské smlouvy), protože jí chyběla průbojnost.

A tak místo ní voliči kroužkováním pojistili mandát Jana Kellera, jenž se nám všem za důvěru od té doby po zásluze krutě odvděčuje. Neprůbojná nátura je neprůbojná nátura, ale přece jen: nedalo by se to — ve veřejném zájmu — nacvičit?

4.Jan Čižinský

Vedle již v úvodu zmíněného zisku mandátu Vítem Rakušanem je jednoznačně nejlepší zprávou letošních sněmovních voleb úspěch Jana Čižinského na lidovecké kandidátce v Praze, který je v daném případě o to sladší, že díky preferenčním hlasům přeskákal ultrakonzervativního oportunistu a sériového pustošitele moderní architektury Daniela Hermana. Čižinský je výborným příkladem toho, jak kladnou úlohu mohou v politice  sehrávat referenda, což je nástroj, který vinou Okamurova třeštění — a některých neblahých světových příkladů — přišel v poslední době k poněkud pochroumané pověsti.

Jan Čižinský do politiky vstoupil jako organizátor místního referenda o obludném plánu radnice Prahy 7 zbudovat si nové sídlo za miliardu. Sesbíral s kolegy podpisy pod petici, vysoudil přes předvídatelné obstrukce referendum, a to se pak konalo současně s prezidentskými volbami. Jím vedená občanská iniciativa uspěla a následně dosáhla fenomenálního úspěchu i v komunálních volbách, takže se stal na Praze 7 starostou.

Lidovci jsou strana, jež si prošla výchovným obdobím mimo Sněmovnu, a tak svého politika, který vyrostl zdola bez požehnání stranické hierarchie, neostrakizují, nýbrž učinili z něj předního kandidáta ve sněmovních volbách. I na jeho případě je dobře vidět, že lidé neztratili důvěru k tradičním stranám, ale ztratili důvěru k jejich nevěrohodným představitelům, což je podstatný rozdíl.

Jan Čižinský: „Bydlení není možné nechat jenom trhu. To prostě nejde.“ Foto Ondřej Němec, Knihovna Václava Havla

Ve sněmovních volbách dalo lidovcům v Praze hlas 29 142 voličů, Jana Čižinského kroužkovalo 6746 z nich. V rozhovoru pro DR vzápětí po sečtení volebních výsledků ke svému úspěchu mimo jiné řekl: „Každá obec se musí starat o své lidi. Není možné starat se o své lidi tak, že se jim koupí lístek na metro, aby dojeli na konečnou, a pak do nějaké obce ve Středočeském kraji. Bydlení není možné nechat jenom trhu. To prostě nejde.“

A dále: „Díky našim předchůdcům, kteří byli velmi laxní, co se týče otázky bydlení, nám zůstalo mnoho prázdných bytů v dezolátním stavu. Opravujeme je a dáváme na sociální trh s bydlením. Víme, že byty jednou dojdou. Známe rovněž číslo, které potřebujeme, abychom zvládli sociální pomoc nejohroženějším skupinám. Seniorům, matkám s dětmi, které zůstaly samy.“

Kdyby se strana lidová obnovovala lidmi jako Čižinský a kdyby podobným vzkříšením prošla sociální demokracie, nakonec by ještě nemusela být zcela bez nadějí stará idea Jaroslava Šabaty, že by se osou české politiky pro nějaké její příští šťastnější období mohla stát aliance sociálních a křesťanských demokratů. I když se to nyní jeví jako fantazie vzdálená zhruba tak tisíc místních referend.

3.Magdalena Karvayová

V českých médích vyšly vloni všeho všudy tři texty obsahující jméno Magdaleny Karvayové, z toho dva na webu Romea, který se specializuje na zprávy o dění v romské komunitě. Magdalena Karvayová je přesto možná nejúspěšnější českou občanskou aktivistkou uplynulého roku. Byla totiž mluvčí demonstrace proti segregovanému vzdělávání romských dětí, jíž se v Ostravě účastnily zhola neuvěřitelné dva tisíce lidí.

Je dosti možné, že se o akci dozvídáte až nyní z naší přehlídky osobností loňského roku. Česká média — bohužel včetně našich novin — ji totiž zcela přehlédla. „Upřímně si myslím, že média nezajímají pozitivní věci týkající se Romů. Kdyby nějaký Rom někoho zabil, tak si myslím, že by je to zajímalo víc. Každopádně jsme dosáhli toho, čeho jsme dosáhnout chtěli, a přišlo přibližně dva tisíce Romů," citoval ji server Romea.cz.

Akce se konala k desátému výročí vynesení rozsudku, kterým Velký senát Evropského soudu pro lidská práva odsoudil Českou republiku za diskriminaci romských dětí v přístupu ke vzdělávání. Podle rozsudku porušila Česká republika článek evropské úmluvy o lidských právech o zákazu diskriminace a článek protokolu k úmluvě, který se týká práva na vzdělání.

„Za deset let se změnilo jen to, že se zvláštní školy přejmenovaly na základní školy praktické a potom na základní školy. Novela školského zákona umožňuje společné vzdělávání všech dětí v běžných školách, ale praxe je jiná. Romské děti jsou stále vzdělávány odděleně (v segregovaných školách nebo třídách), ze kterých nemají šanci se dostat na střední školy s maturitou a už vůbec ne na vysokou školu,“ uvedly k tomu ve společném prohlášení ostravské organizace Awen Amenca a Asociace Romských Rodičů.

Magdalena Karvayová je možná nejúspěšnější českou občanskou aktivistkou uplynulého roku. Foto Romea

Karvayová se svými kolegy kromě demonstrace zorganizovala i petici, pod niž shromáždili patnáct set podpisů Romů z Mělníka, Prahy, Kralup, Kolína, Kutné Hory, z Ústí nad Labem, Českého Krumlova, Českých Budějovic, z Volar, z Ostravy a dalších měst. Její organizace Awen Amenca pracuje s mottem „Kvalitní vzdělávání je cesta k lepší budoucnosti“ v duchu metod komunitní sebeorganizace, jež pomohla zlepšit životní situaci segregovaných menšin například ve Spojených státech.

Demonstraci zhodnotila takto: „Jsme maximálně spokojeni. Bylo tam přibližně dva tisíce lidí, náměstí bylo doslova narvané lidmi. Moc nás potěšilo, že lidé, kteří přišli, říkali, že si opravdu nepřišli jenom poslechnout hudbu, ale především podpořit téma rovného přístupu ke kvalitnímu vzdělávání a dát tak najevo veřejnosti, že jim jejich děti nejsou lhostejné.“ Škoda, že se o tom česká veřejnost neměla příležitost dovědět z hlavních zpráv.

2.Tomáš Goláň

Nesporně největším zápasem, který česká společnost v uplynulém roce sváděla, byl boj o uchování co nejširšího prostoru demokracie před uzurpátorskými snahami československého oligarchy Andreje Babiše. Důvodů, proč v něm alespoň prozatím neuspěla lépe, je velké množství. Jedním z těch, o nichž se příliš nemluví, je okolnost, že Babiš nemá, a to ani na úrovni stranické politiky, ani na úrovni občanské společnosti, dostatečně výrazného protivníka, zosobnění příznivější demokratické alternativy.

Bohuslav Sobotka se k takovému úkolu nadechoval během májové vládní krize, ale nakonec, zřejmě po realistickém zhodnocení poměrů ve vlastní straně, usoudil, že je nad jeho síly. Miroslav Kalousek, který je v takové roli často brilantní, nemůže zatím nijak setřást břemeno svého lvího podílu na patrně nejstrašlivější polistopadové vládě vedené Petrem Nečasem. A prezident Zeman, který by na to patrně stačil ještě před dvaceti lety, svou osobnost zdestruoval natolik, že dnes naopak jen trapně přikyvuje.

V občanské společnosti se po krátký čas během vládní krize, kdy se vzmáhalo hnutí demonstrací zdola, zdálo, že by se takovou osobností mohla stát jejich organizátorka Šárka Fialová či někdo z jejích kolegů. Bohužel nenašli jazyk, který by společnost proti Babišovi sjednocoval na jiném širším základě, protože plytce liberální poloha odvolávání se na údajně skvělé tradice z devadesátých let na hlubší sjednocení české společnosti stačit nemůže.

A tak se v osudovém konfliktu české demokracie s Babišem vyznamenávali jiní, novináři Pavel Šafr, Ondřej Neumann, Marek Wollner či Jaroslav Kmenta, desítky aktivistů z Bojkotu Babišových výrobků, obyčejní lidé v ulicích, kteří Babiše spontánně konfrontovali s jeho lhaním, neumdlévající zemědělec Rada, kterého nám ovšem brání vyzdvihovat blízké osobní vazby.

Není tedy nakonec těžké určit jedinou osobnost mezi všemi lidmi, kteří se z veškerých svých sil pokoušejí udržet co nejširší prostor demokracie před náporem Babišova autoritářského podnikatelsko-populistického projektu. Tím člověkem pro nás je zlínský daňový poradce Tomáš Goláň.

Mezi prvními jasně popsal systematické zlovolné zneužívání zajišťovacích příkazů finanční správou, do jejíhož vedení Andrej Babiš účelově dosadil svého koně Martina Janečka. Goláň ale nezůstal u ojedinělého vystoupení. Zneužívání finanční správy Andrejem Babišem se věnuje systematicky, věnuje mu většinu facebookových příspěvků své kanceláře, obětem zvůle finanční správy nabízí bezplatnou pomoc a o všech případech, u nichž k tomu dostane svolení, informuje v sociálních sítích.

Tomáš Goláň se tu pro šikanované podnikatele stal vlastně jakýmsi neformálním ombudsmanem. Foto naszlin.cz

Navzdory nedávnému nešťastnému výroku veřejné ochránkyně lidských práv není mezi zasvěcenými sporu o tom, že finanční správa systematicky zneužívá zajišťovacích příkazů proti podnikatelům, a to zřejmě i jako disciplinační hrozbu. Ale pravdou je, že Tomáš Goláň se tu pro šikanované podnikatele stal vlastně jakýmsi neformálním ombudsmanem.

K vítězství nad nastupujícím Babišovým režimem takové počiny zatím nestačí. Ale je jasné, že se nakonec zrodí právě z neokázalé solidarity a odvahy lidí, jako je zlínský daňový poradce. Když jsme u něj pořizovali rozhovor pro naši reportáž, mluvil hodně o strachu svých klientů, a tak jsme se ho přirozeně zeptali, jak to, že se nebojí on sám: „Vezměte to tak, že mám od babičky masarykovskou výchovu: nebát se a nekrást. Nikdy jsem se nebál,“ odpověděl.

1.Lucie Myslíková

Kdo to je? Když jsme pár lidem předem sdělili, koho vyhlásíme letos osobností roku, bez výjimky následovala udivená otázka. Když jsme vysvětlili, o koho se jedná, vystřídal údiv nadšený, bezvýhradný souhlas. Je to přece „ta skautka“ z fotky, která oběhla svět.

Nejde přitom v první ani ve druhé řadě o to, že fotku našeho přítele a příležitostného autora Vlada Čičmance jako první publikovaly naše noviny. To bychom dost dobře mohli do přehlídky zahrnout rovnou jej. Mimochodem, ne že by si to vůbec nezasloužil, už jen kvůli způsobu, jakým, když jej všemožná světová média žádala o autorská práva, poslal k šípku Daily Mail: „Ne. Protože jste rasisté a šíříte nenávist.“

Důvody pro naši volbu Lucie Myslíkové osobností roku 2017 jsou dva. Je-li u nás dnes větší problém než ohrožení demokracie nástupem vlády Agrofertu, pak spočívá v normalizaci projevů nenávisti a v jejím šíření do každodenního veřejného života. Oba typy chřadnutí demokracie od sebe nelze oddělovat.

Naše redaktorka Fatima Rahimi v loňském roce popsala několik těžce uvěřitelných příkladů vlčí mlhy, jež zachvátila spousty našich spoluobčanů. Pod kůži se mnoha z nás zadřel například obraz oné venkovanky z obce kousek od Terezína, jež naši redaktorku, afghánskou uprchlici, na závěr svého vyprávění opařila výrokem: „Mimochodem, já bych ty plynový komory zase aspoň na chvilku otevřela.“

Ze západních zemí je známo, že jediný způsob, jak takovému vzestupu nenávisti čelit, tkví v tom, že občané seberou síly, odvahu a najdou si čas se s nimi konfrontovat ve veřejném prostoru. Přitom je důležité, aby protesty nezůstaly omezené na komunitu aktivistů. Proto mělo například také takový význam, že brněnskou blokádu pochodu neonacistů podpořil brněnský radní Martin Freund.

Platí totiž, že v české společnosti obecně v daném ohledu elity selhávají. Sportovci, herci, politici na takových akcích bohužel obvykle žalostně chybějí.

O to podstatnější je, když se blokády neonacistů v Brně zúčastnili krojovaní skauti a skautky. Ani to by ale ještě z šestnáctileté Lucie Myslíkové osobnost roku nedělalo. Je to až způsob, jímž reagovala na nečekanou slávu, které se jí dostalo díky fotce, jež obletěla svět.

Mluvila skromně, přitom jasně, říkala přesné humanistické věty, jež, jak jsme doufali, budou základním vzděláním generace vyrůstající tu po listopadu 1989. „Je důležité bojovat proti fašismu a nenávisti,“ řekla Guardianu.

Osobnost roku z Lucie Myslíkové dělá způsob, jímž reagovala na nečekanou slávu, které se jí dostalo díky fotce, jež obletěla svět. Foto Vladimír Čičmanec

Vůbec nejlepší je ale její reakce na výzvu k jejímu lynčování, kterou nějaká chorá mysl vyvěsila na facebooku: „Se znepokojením jsem zjistila, že na Facebooku vzniká skupina, která mi vyhrožuje veřejným lynčováním za mou účast na antifašistické demonstraci Kdo si hraje, nehajluje.

Ve všech svých mediálních vyjádřeních jsem se snažila upozorňovat na prorůstání nenávistného až fašistického uvažování do mainstreamu a na jejich zvyšující se toleranci v dnešní společnosti.

Nepředpokládala jsem, že důkaz toho, co popisuji, se ukáže takto rychle. Považuji za alarmující, že je v České republice lidem, kteří se nenásilně staví za hodnoty humanity a proti nenávisti a fašismu, veřejně vyhrožováno násilím a lynčováním.

Oceňuji, že v mém případě policie začala urychleně konat, a věřím, že podobně bude přistupovat i k dalším případům, kdy je vyhrožováno lidem, kteří nejsou tak mediálně známí jako já.“

Rok 2017 patřil ženám. U nás se v kampani #MeToo, jež se těší naší plné podpoře, žádná neprojevila natolik výrazně, abychom ji do přehlídky osobností mohli zahrnout. Ale Lucie Myslíková svým počínáním mimoděk ukázala i to, jak společnosti prospívá dát co nejširší veřejný prostor ženám.

Kdyby na onom ikonickém snímku byl skaut, jeho účinek by nikdy nebyl takový. Je tak třeba přivítat zprávu, že počínaje rokem 2018 se i v USA organizovaný skauting konečně otevře rovněž dívkám. Z Brna jim vzkazujeme, že bylo načase.

    Diskuse
    JN
    January 2, 2018 v 10.51
    Plíživá normalizace nenávisti se bohužel týká i samotného Deníku Referendum
    Větu typu "Cíleně je možné XY, XY nebo XY zastřelit — když máte ostřelovačský výcvik, dobrou pušku a nikdo vám nepřekáží v práci." je podle mě možno chápat jako nepřímou výzvu k fyzické likvidaci jmenovaných osob, vydavatel DR ale tuto větu v diskusi pod články akceptuje.

    Naproti tomu větu typu „Pokud tam bude etnicky cisto od toho XY, bude to v poradku.“ vydavatel neakceptuje.

    ----------------------

    Domnívám se, že klíčem k pochopení tohoto rozdílu jsou ony konkrétní osoby XY. Jestliže ale vražda má zůstat trestným činem a právní stát právním státem, pak není možné některé vraždy z této trestnosti vyjímat.

    Stylizace vydavatele do role morálního arbitra vyhlašujícího osobnosti roku se mi z tohoto důvodu jeví jako pokrytectví.
    IH
    January 2, 2018 v 11.45
    Chybička
    Myslím, že už podruhé se stalo, že sumář článku resp. ankety na titulní stránce uvádí jako právě skončený rok 2016, a ne 2017.

    Osobně je mi takové zpožďování vědomí blízké, sám jsem jednou někdy loni (nebo spíš předloni) začal (psát) aktuální letopočet dokonce jedničkou...
    IH
    January 2, 2018 v 12.02
    Pane Nusharte,
    určitý nedostatek impasibility DR Vás irituje natolik, že Vaše komentáře začínají stále více působit obsesivně, či, jsem přesvědčen, v očích leckoho jako jakýsi domácí úkol. Asi by Vám to nemělo být jedno. Vaší pohnutkou přece není nějaká dokonalá neutralita, ale spíše rovněž nedostatek impasibility, ovšem vůči jiným společenským jevům a silám. Možná se Vám nezamlouvá volba vítězky ankety, ale pak je to třeba říci na rovinu. Samozřejmě se v republice staly větší počiny, než ten na fotce, ale redakce prostě pojala anketu trochu jako World Press Photo.

    Osobnost roku ve Vašem podání by mě zajímala, sám se nad svojí zamyslím, i když tuhle disciplínu moc neumím.

    Šťastný osmičkový rok! Na to, co je to osobní štěstí, mám celkem názor jasný. Ale máme si přát revoluční rok? Raději asi ne. Nebyla by to teď šťastná změna.
    JP
    January 2, 2018 v 14.18
    Piráti na obzoru
    Musím se sám připojit k sebekritice redakce DR, že čeští Piráti se ukázali být lepší, nežli naše apriorní mínění o nich.

    Já jsem svůj někdejší negativní názor na ně a na jejich politické možnosti opíral především o zkušenosti s jejich německými protějšky (dnes už zase prakticky zmizelými z politické scény). Ti Piráti čeští se ale ukázali být přece jenom znatelně méně exhibicionističtí nežli ti němečtí; zdá se, že ti čeští si přece jenom uchovali smysl pro základní střízlivost, a především odpovědnost ve svém jednání a konání.

    Osobně bych ani teď příliš nepředpokládal, že se z českých Pirátů stane nějaká nová zářící stálice na českém politickém nebi; ale pro tuto chvíli je skutečně možno je vnímat a hodnotit jako konec konců spíše pozitivní fenomén.
    PK
    January 2, 2018 v 14.30
    Blahopřeji Lucii Myslíkové
    Ona, i další ocenění, i mnozí další aktivisté, patří nepochybně k těm biblickým "10 spravedlivým", kvůli kterým doufejme Hospodin ušetří ČR od záhuby.

    Pokud jde o piráty, radil bych ovšem nadále k maximální obezřetnosti. Jak sleduji jejich projevy na sociálních sítích, důvodů je myslím více než dost.
    PK
    January 2, 2018 v 14.49
    Pokud jde o ty další, neoceněné spravedlivé
    Mám na mysli např. Karla Patáka, který kromě toho, že je velmi aktivní na sociálních sítích (takže už má samozřejmě taky ledaskde ban) také aktivně jako dobrovolník pomáhal uprchlíkům v Evropě.

    Kdo ho nezná, tak se s ním může seznámit třeba zde:

    https://patak.blog.idnes.cz/

    nebo zde

    http://www.open-doors.cz/author/karel-patakopen-doors-cz/

    Dalším mým kandidátem na ocenění by byl sám šéfredaktor DR Jakub Patočka. Ty důvody myslím nemusím ani vypisovat.
    JN
    January 2, 2018 v 15.23
    Pokud mi, pane Horáku, chcete naznačit,
    že se snadno mohu společensky znemožnit a za určitých okolností mohu být dokonce považován i za blázna, tak s tím samozřejmě počítám. Nechci se však populisticky řídit náladami davu:-) a proto budu i nadále dělat to, co považuji za správné.

    V tomto případě považuji za správné kritizovat nevyvážený přístup vydavatele a akceptaci výroku o tom, že "nějakého konkrétního člověka XY je možno zbavit života". Mojí pohnutkou skutečně není dokonalá neutralita, já ten výrok totiž odmítám akceptovat všeobecně, ať tam místo těch písmen "XY" bude jakékoliv jméno. To je podle mě prostě přes čáru a je mi líto, že spousta lidí to nevidí. Skutečně bych nechtěl, aby se Deník Referendum v tolerování nenávisti přibližoval nějakým obskurním webům - pak bych už sem samozřejmě nepsal.

    Co se týká výběru těch osobností, k tomu jsem se vůbec nevyjadřoval. Nejen Jakub Patočka, ale i Miloš Zeman samozřejmě může vybrat osobnosti, které si ocenění zaslouží. Ale to je věc jiná, o tom já nemluvím.
    JN
    January 2, 2018 v 22.28
    Socialismus nebylo možné reformovat a zlidštit také i proto,
    že ho nebylo možno kritizovat. Kdo ho kritizoval, byl rázem "agentem západních rozvědek, ztroskotancem a zaprodancem štvavé propagandy prohnilého imperialismu..." a tak dále.

    Dnes, když máte jiný názor než je ten v sociální bublině DR obvyklý a dáváte ho najevo, hned zase "plníte domácí úkoly" pokud už nejste rovnou "fašista".

    Asi se nedá nic dělat, když toužíme upadnout do stejné pasti.

    Proto si také velmi vážím odhodlanosti Lucie Myslíkové vést dialog s rozčileným oponentem, a to přesto, že s jejími názory nejspíše nesouhlasím a celkem rozumím rozumím rozčilení onoho pána v černých brýlích.

    ("Pamatuješ si, co ti ten člověk říkal? Snažil se ti něco vysvětlovat nebo byl agresivní?

    Nejdřív se začali s mým kamarádem trochu ostře bavit o tom, co je stát a národ. Kamarád říkal, že stát neexistuje a hranice nejsou a že na tohle už se vůbec nehraje. Ten pán to vůbec nechápal a byl trochu agresivní..."

    https://wave.rozhlas.cz/ma-smysl-byt-slyset-rika-skautka-lucie-ktera-na-viralni-fotce-stoji-tvari-v-tvar-5965916)
    JN
    January 3, 2018 v 19.46
    Pokud stát a jeho hranice neexistují (viz rozhovor na Radiu Wave)
    a každý kdo to nechápe je fašistou, pak se obávám, že fašisté jsme skoro všichni.

    Chápu ale, že budování tohoto přesvědčení o neexistenci států a jejich hranic je nejspíše v zájmu globálního kapitálu a hypertrofie finančního sektoru, v zájmu růstu moci nadnárodních korporací a rozkladu demokracií (jako jejich mocenského konkurenta).
    JN
    January 4, 2018 v 0.34
    Je lynč špatný nebo dobrý?
    Podle mě vždy špatný, podle DR někdy špatný a jindy zase dobrý:

    Jakub Patočka píše v tomto článku, že lynč je špatný (s čímž souhlasím):
    "Vůbec nejlepší je ale její reakce na výzvu k jejímu lynčování, kterou nějaká chorá mysl vyvěsila na facebooku: ..."

    A jinde v DR pro změnu Gaby Khazalová zase po nějakém tom lynči volá, protože by to prý byla docela dobrá věc (článek na téma kampaně #MeToo):
    "Místo abychom naříkali nad lynčem v zahraničí, mělo by nás znepokojovat, proč žádný takový lynč neprobíhá u nás..."
    HZ
    Myslím si, pane Nusharte, že základem každé diskuse je snaha pochopit výroky svého partnera tak, jak byly myšleny.
    Podle mne se mýlíte v chápání výroku o XY, který tu takřka obsedantně opakujete, i nyní toho o lynči.
    Vím sice, že existuje možnost, že víte, jak to původci těch výroků mysleli, přičemž ten smysl schválně převracíte, ale z toho vás nechci podezírat. Možná by nebylo od věci, kdybyste se k tomu vrátil a nevynechal kontext.
    JN
    January 4, 2018 v 11.36
    Ať si každý v tom inkriminovaném výroku zkusí představit místo písmen XY svoje jméno.
    Zkuste to i Vy, paní Zemanová. Pak můžete hovořit o kontextu. Premiér Sobotka se například ke kontextu "slavného" Zemanova výroku o tom, že jednou z možností jak se zbavit předsedy vlády je kalašnikov, vyjádřil následovně:

    „Jsme s vysokou pravděpodobností jediná země v civilizovaném světě, kde prezident veřejně vyzývá k zabití předsedy vlády. Já se s tím vyrovnám, ale vadí mi, že tím Zeman děsí moje děti, celou rodinu a přátele..."

    Doufám, že se tedy Miloše Zemana zastanete a kontext jeho výroku o kalašnikovu Bohuslavu Sobotkovi vysvětlíte.

    --------------------------

    Pokud jde o "prospěšnost" lynčování, chápu, že vám výrok Gaby Khazalové o českých mužích nevadí, mě ale ten výrok uráží. Abyste to byla schopna pochopit, zkuste si třeba představit, že někdo vyzývá k lynčování českých žen, protože jsou to mrchy...
    PK
    January 4, 2018 v 12.04
    Je lynč a "lynč"
    Výzva k lynči L. Myslíkové, o kterém píše J. Patočka, je výzvou ke skutečnému lynči, v pravém, původním, nepřeneseném významu slova. Tedy jde o výzvu k fyzické likvidaci L. Myslíkové.

    Pokud jde o "lynče", které probíhájí na Západě v souvislosti s kampaní MeToo, jedná se o přenesený význam slova, spočívající ve veřejném odhalování prohřešků daných lidí, a s tím souvisejícími společenskými dopady na tyto lidi.

    Pan Nushart to samozřejmě velmi dobře ví. Je to pěkný pokrytec.
    JN
    January 4, 2018 v 12.05
    Paní Zemanové
    Předpokládám, že například mnoho rasistických výroků o Romech není myšleno "vážně". Ty rasistické výroky ale nelze obhajovat poukazem na to, že mluvčí to přímo tak nemyslel.
    PK
    January 4, 2018 v 12.12
    Pan Nushart "neví", jestli jsou Okamurovci a spol. rasisti,
    protože je "nesleduje". Na to, že je "nesleduje", je ovšem velmi aktivní v jejich obhajobě, a v okřikování a "moralizování" těch, kteří vědí, protože sledují.

    Je to pěkný pokrytec.
    JN
    January 4, 2018 v 12.30
    Panu Kolaříkovi
    Obhajuji všeobecně platné principy, nikoliv konkrétní osoby.

    Je snad každý Rom, kterého se dotkne rasisticky generalizované hanobení, pokrytec?

    Jistě je nepřípustné říkat, že "Romové jsou zloději".
    Ale tvrzení o tom, že "čeští muži jsou prasáci a bylo by vhodné, kdyby konečně někdo z nich byl mediálně zlynčován", je naopak velmi "pokrokové".

    ------------------------

    Jen připomínám, pane Kolaříku, že i mediální lynč konkrétní osoby může mít za následek její smrt.
    PK
    January 4, 2018 v 14.33
    Takže ještě jednou, pane Nusharte
    Nikomu v souvislosti s kampaní MeToo se nedělo a neděje nic, co by mohlo vést k jeho smrti. Pojem "mediální lynč" je v této souvislosti jenom velmi expresivní vyjádření.

    L. Myslíkové bylo vyhrožováno skutečným lynčem, vedoucím k její smrti.

    Jste pěkný pokrytec, pane Nusharte.
    HZ
    January 4, 2018 v 14.53
    Pane Nusharte,
    článek Gaby Khazalové neobsahuje tvrzení, že čeští muži jsou prasáci.
    Naznačuje pouze, že si to zřejmě o mnoha z nich myslí čeští komentátoři a že ze solidarity s nimi preventivně vše zlehčují.
    JN
    January 4, 2018 v 15.56
    Představte si, paní Zemanová, že by místo "čeští - muži" a "pánové" bylo napsáno "Romové":
    Jednalo by se o typické rasistické výroky:

    "Neškodní čeští muži? ... Do toho, pánové, dejte si ještě skleničku – dodá vám to odvahy a ještě se na to budete moct vymluvit... Mělo by nás znepokojovat, proč žádný takový lynč neprobíhá u nás. Asi tu žijí jenom neškodní muži."

    "Neškodní Romové? ... Do toho, Romové, dejte si ještě skleničku – dodá vám to odvahy a ještě se na to budete moct vymluvit... Mělo by nás znepokojovat, proč žádný takový lynč neprobíhá u nás. Asi tu žijí jenom neškodní Romové."
    JN
    January 4, 2018 v 17.18
    Panu Kolaříkovi
    Kde berete jistotu, že v případě výroku ("Cíleně je možné Marine Le Penovou, Geerta Wilderse nebo Tomia Okamuru zastřelit — když máte ostřelovačský výcvik, dobrou pušku a nikdo vám nepřekáží v práci."), který je Deníkem Referendum akceptován, o vyhrožování smrtí nejde, zatímco v tom druhém případě (viz výše v článku Jakuba Patočky) o vyhrožování smrtí skutečně jde? Viděl jste tu výzvu na Facebooku?

    A jak třeba hodnotíte výrok oné venkovanky od Terezína: „Mimochodem, já bych ty plynový komory zase aspoň na chvilku otevřela.“

    Jsou to také jenom takové "žertovné řeči" - jako ty o tom zastřelení těch tří politiků, nebo je to myšleno vážně?

    HZ
    January 4, 2018 v 19.50
    Pane Nusharte,
    chce to malounko upřesnit.
    Ten transponovaný odstavec by z logiky věci měl být zveřejněn v romském periodiku /po úvodu, že romští novináři zlehčují problém sexuálního obtěžování/ a měl by vypadat takto:
    "Neškodní Romové? ... Do toho, Romové, dejte si ještě skleničku – dodá vám to odvahy a ještě se na to budete moct vymluvit... Romskou společnost by mělo znepokojovat, proč žádný takový lynč neprobíhá u nás. Asi jsou jenom samí neškodní Romové."
    Jinak by to nedávalo smysl.
    HZ
    Ještě k tomu výroku o Wildersovi a spol., kterým tu pořád nesmyslně operujete:
    Jeho autor pan Macháček ve svém příspěvku dává ve dvou odstavcích do protikladu strategii násilí, k níž jako ilustraci užil inkriminovanou větu, a strategii nenásilí, která si nevyžádá žádné oběti na životech, ani cílené, ani nechtěné vedlejší. Této druhé strategii dává jednoznačně přednost.
    Proto jsem vám doporučovala vrátit se k té diskusi, číst pozorněji a nepominout tentokrát kontext onoho výroku. Váš omyl by vám pak měl být zřejmý.
    JN
    January 5, 2018 v 10.26
    Paní Zemanová
    zkuste si v té větě o zastřelení oněch politiků představit své vlastní jméno a příjmení. Jak byste ji hodnotila potom? Při odhadování toho, jak to autor skutečně myslel (což ale nemůže mít vliv na přípustnost či nepřípustnost samotného výroku - jinak bychom totiž museli zkoumat obsah mozku každého autora nepřípustného výroku), tedy při odhadování toho, jak to autor skutečně myslel (zda svoji hrozbu například záměrně nezjemňuje, aby byla ještě společensky přijatelná), můžeme vzít v úvahu také převládající charakter (otevřenost agresivnímu řešení) mnoha ostatních příspěvků stejného autora.
    JN
    January 5, 2018 v 10.43
    Transponovaný odstavec
    Pokud by tam mělo být "Romskou společnost by mělo znepokojovat...", pak by v tom netransponovaném odstavci muselo být "mužskou společnost by mělo znepokovat...", popřípadě "společnost českých mužů by mělo znepokovat..."

    Uznáte ale jistě, že mužskou společnost v Česku těžko může znepokojit, že žádný český muž dosud nebyl v rámci kampaně #MeToo mediálně lynčován.
    JN
    January 5, 2018 v 13.04
    Pokud se například na sociální síti na adresu nějaké dívky
    objeví věta "Mám strach, abys nebyla znásilněna." a z ostatního je zřejmé, že autor výroku zastává k oné dívce velmi nepřátelský postoj, je ta věta vyhrožováním, nebo naopak vyjadřuje obavy o osud té dívky?
    HZ
    January 5, 2018 v 15.58
    Pane Nusharte,
    nemohu než opakovat, abyste si znovu přečetl nejen sentenci o střílení, ale celý příspěvek.
    Pak totiž není potřeba odhalovat, jak to autor myslel. Je to tam jasně napsáno. Myslím, že tomu neporozumí jen blbec, a to vy snad nejste.
    JN
    January 5, 2018 v 21.19
    Jsem tedy blbec, protože s Vámi nemohu souhlasit, paní Zemanová.
    Pokud bych se někdy dostal do (údajné) situace pisatele onoho diskusního příspěvku, o kterém zde vedeme spor, byl bych špatně pochopen a někdo by si mé mírumilovné vyjádření vykládal jako agresivní výhrůžku, neváhal bych a okamžitě bych vše co nejsrozumitelněji a bez ironie vysvětlil a uvedl na pravou míru. Za způsobené nedorozumění bych se omluvil a ujistil bych všechny, že k žádnému násilí nevyzývám a vyzývat nechci. Pisatel nic takového neučinil, patrně mu tedy nejasný výklad jeho slov vyhovuje.

    Teď tedy k samotnému obsahu onoho diskusního příspěvku "Vedlejší oběti" (http://denikreferendum.cz/clanek/26728-rozhovor-s-peterem-tkacem-rasistum-se-ma-pripominat-at-se-uci-chodit-kanaly#comment_85791):

    V prvním odstavci se pisatel distancuje od přístupu charakterizovaného známým úslovím o odletujících třískách při kácení lesa ("globální krizi morálky řešit potopou světa")

    Na začátku druhého odstavce je tedy navrženo řešení "lepší": Podle pisatele je možné politiky "XY" (ke kterým má negativní vztah) zastřelit. (Potřebujete k tomu výcvik, pušku a klid na práci). Toto řešení dává do kontrastu s předpokládaným postupem a taktikou americké armády, která by na počet vedlejších obětí nehleděla a hotel, v němž se příslušné "cíle" nacházejí, by prostě srovnala se zemí.

    Dále v textu pisatel popisuje "strategii nenásilí", kterou ale chápe velmi svérázně: "Většinou je žádoucí, jak z hlediska vyššího principu mravního, tak kvůli vlastní pověsti, snažit se neškodit nikomu mimo protivníka více, než je opravdu nezbytně nutné, ..."

    Neškodit "nikomu mimo protivníka" - protivníkovi tedy můžete škodit jakkoliv, je možné ho i zastřelit?

    --------------------------

    Vy samozřejmě dobře víte, paní Zemanová, že pokud by ke zcela analogické "nejasnosti ve výkladu" došlo v jiném případě, ale místo zde jmenovaných osob "XY" by se tam vyskytla například slova Rom, migrant nebo muslim, přístup vydavatele by byl diametrálně odlišný a nikdo by se nějakým "kontextem" nezabýval.

    HZ
    January 6, 2018 v 0.18
    Snad mi pan Macháček odpustí,
    že tu ocituju přímo jádro jeho příspěvku, které, pane Nusharte, jaksi stále nechápete:
    "Strategie nenásilí nezaručuje, že nebudou žádné vedlejší oběti. Strategie nenásilí zaručuje, že nebudou žádné oběti, hlavní ani vedlejší, na životech — leda na straně nenásilných bojovníků, když se k násilí uchýlí ta druhá strana. Většinou je žádoucí, jak z hlediska vyššího principu mravního, tak kvůli vlastní pověsti, snažit se neškodit nikomu mimo protivníka více, než je opravdu nezbytně nutné, ale nemůžete chtít za něco bojovat, a nezpůsobit při tom nikomu v okolí vůbec žádné nepříjemnosti. Nepříjemnosti, které blokáda nacionalistického večírku na Chodově způsobila pražanům, byly srovnatelné s tím, co dokáže jeden kamion na letních pneumatikách, první sníh na kolejích, prasklý vodovod, oprava dálnice nebo údržba metra."
    Neboli: pan Macháček nechce nikoho zastřelit, nechce ani, aby tak činili jiní. Pléduje naopak za takové postupy aktivistů, které se zcela obejdou bez obětí na životech a které způsobí nanejvýš drobné nepříjemnosti.
    Nedá se nic dělat, musím bohužel s vaším sebehodnocením souhlasit.
    JP
    January 6, 2018 v 11.57
    Paní Zemanová, pokud byste měla zájem pohovořit si ještě i o poněkud jiných aspektech dané záležitosti (za účelem případné deeskalace), stojí Vám pro ten případ k dispozici má e-mailová adresa: Jopol68@seznam.cz

    JN
    January 7, 2018 v 7.21
    Paní Zemanové
    Část, kterou Vy považujete za jádro sdělení, je samozřejmě v diskusním příspěvku pana Macháčka obsažena TAKÉ. Pokud pan Macháček skutečně pléduje za nenásilné postupy aktivistů (jak bych to společně s Vámi rád vnímal i já), měl by se podle mého názoru vyvarovat zmínky o tom, že je možné někoho zastřelit a co je k takovému zastřelení nějakých osob konkrétně potřeba.

    Ale myslím, že máte pravdu - Vámi citovaná pasáž je skutečně pro pochopení celého příspěvku dost klíčová:

    Strategie nenásilí, o které se ní hovoří, totiž vždy znamenala dosahování cílů nenásilnými prostředky. Strategií nenásilí se nemůže nazývat možnost škodit protivníkovi v jakékoliv míře a ostatním jen v míře nezbytně nutné, jak o tom hovoří pan Macháček. To opravdu není strategií nenásilí, ani když tuto taktiku zaštítíme "vyšším principem mravním".

    -----------------------------

    Ve společnosti se skutečně děje něco velmi neblahého. Nelze vytloukat klín klínem a vzrůstající hladinu všeobecné agresivity rozhodně nelze zastavit zmínkami o "možném zastřelení nějakých konkrétních osob". Očekávám, že k tomu Jakub Patočka zaujme rozumný postoj.

    Jinak Vám děkuji za trpělivost, kterou v dialogu se mnou prokazujete, a zároveň chápu, že každému občas něco "ujede" (není možno vynucovat si souhlasnou interpretaci podmíněným prohlášením o blbci, ale nezlobím se kvůli tomu na Vás).

    Dovolte mi na závěr otázku: Jaký vlastně vidíte rozdíl mezi tímto vyjádřením pana Macháčka a "bonmotem" prezidenta Zemana o "možnosti zbavit se předsedy vlády kalašnikovem"? Pokud byste žádný rozdíl neviděla, schvalujete tedy současně i onen prezidentův "bonmot"?
    HZ
    I trpělivost může být vyčerpána, pane Nusharte. Na výklad rozdílu mezi bonmotem M. Zemana a slovy pana Macháčka se mi jí už nedostává.
    Tímto s tématem končím, protože mám pocit, že jsem řekla všechno, co mohlo být řečeno, a bohužel i něco navíc, co jsem původně neměla v úmyslu.
    JN
    January 8, 2018 v 9.46
    Ano, snést odlišný názor vyžaduje trpělivost, ale je to vlastně podstatou demokracie.
    Nikdy bych ale netušil, kolik trpělivosti je potřeba, aby se humanistům vysvětlilo, že vraždit se nemá, že není správné vraždit ani ty, kteří jsou nám nesympatičtí, a že ve slušné společnosti se dokonce o "možnosti zavraždit někoho konkrétního či příslušníka nějaké konkrétní skupiny" prostě ani nemluví. Vydavatel DR to zatím bohužel stále nechápe.
    PK
    January 8, 2018 v 10.21
    Blahopřeju, pane Nusharte
    Opět se vám dokonale podařilo zatrollit téma článku: České osobnosti roku 2017.

    Jen tak dále.
    JN
    January 8, 2018 v 13.11
    Pane Kolaříku, ocením,
    když se - místo ke trolování - vyjádříte k obecné přípustnosti či nepřípustnosti výroků o "možném usmrcení nějakých osob", konkrétně třeba těch jmenovaných panem Macháčkem.

    Také můžete vysvětlit to kritérium, podle kterého to o někom říkat lze a o někom jiném zase nelze, pokud tedy nějaké takové kritérium existuje.
    IH
    January 8, 2018 v 13.42
    Myslím, že k našemu nehledání alternativních osobností roku přispěla kvalitní volba redakce DR, ne až tak mimořádná nabídka zřejmých uchazečů a teprve hodně potom snad i pan Nushart.

    Výše jsem napsal, aby pan Nushart příp. uvedl osobnosti roku podle svého gusta, a že já se také zamyslím. Musím říct, že volba redakce DR jako celek mi po zvážení přišla natolik reprezentativní, že necítím potřebu zkoušet ji nějak variovat.

    Z průběhu diskuse to však vypadá, jako kdybychom už měli po volbě prezidenta, zvolen byl pan Macháček a diskutováno zde je jeho faux pas během inauguračního projevu...
    PK
    January 8, 2018 v 14.59
    Nevidím pod tímto článkem
    ani jeden příspěvek pana Macháčka, pane Nusharte. Vy ano?

    Nepřipadáte si aspoň trochu trapně?
    Také si myslím, že bylo dobré, kdyby se pan Macháček k tomu vyjádřil.

    Viz můj příspěvek Pátek, 5.Ledna 2018, 21:19:44
    JN
    January 8, 2018 v 17.34
    Všimněte si, pane Kolaříku,
    že jsem psal o tom diskusním příspěvku, nikoliv o panu Macháčkovi. Jmenovat pana Macháčka začala až paní Zemanová.
    JN
    January 9, 2018 v 6.50
    Panu Kolaříkovi
    Das Gesetz verlangt von Portalen wie Twitter, Facebook und Youtube, klar strafbare Inhalte binnen 24 Stunden zu löschen. Sonst drohen Bußgelder in Millionenhöhe.

    Bundesjustizminister Heiko Maas hatte das von ihm initiierte Gesetz verteidigt: Mordaufrufe, Beleidigungen oder Volksverhetzung seien kein Ausdruck der Meinungsfreiheit, sondern Angriffe auf die Meinungsfreiheit anderer, sagte er der "Bild"-Zeitung.

    http://www.tagesschau.de/inland/netzwerkdurchsetzungsgesetz-101.html
    PK
    January 9, 2018 v 8.02
    Orgie trollení p. Nusharta pod tímto článkem mají samozřejmě jediný cíl
    Zlehčit a relativizovat výhrůžky smrtí Lucii Myslíkové.

    Pan Nushart dlouhodobě projevuje pozoruhodné "porozumění" pro všechny fašisty, rasisty a xenofoby.

    Připomínám, jaký virvál tady dělal po vraždě britské poslankyně, která byla zavražděna brexitářským fanatikem. Pan Nushart se zcela vážně dožadoval, aby se o tom vůbec nepsalo, aby prý vražda "nerozhodla referendum".

    Jděte už víte kam, pane Nusharte.
    JN
    January 9, 2018 v 10.21
    Nechtěl jsem se k tomu vracet, pane Kolaříku, ale když to sám připomínáte:
    Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač
    Rozhodne o výsledku britského referenda vražda a teatrální prohlášení obžalovaného? Sobota, 18.Června 2016, 13:40:4
    ???

    Pavel Kolařík - informatik, Mnichov
    Možná rozhodne, pane Nusharte Sobota, 18.Června 2016, 13:55:0
    Máte s tím snad nějaký problém? Já říkám: kéž by. Pak by její smrt měla nějaký smysl.

    Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač
    No comment, pane Kolaříku. Sobota, 18.Června 2016, 14:40:49
    ?!

    -----------------------

    Teď už to komentovat budu: Tento druh pragmatismu je mi opravdu odporný! Smrt jako prostředek volebního boje?! Žádný výsledek referenda (tedy jakýkoliv výsledek) nestojí za lidský život. Pokud by bylo po vašem, bude se snad před každými volbami a každým referendem vraždit, "aby smrt měla nějaký smysl"?

    To opravdu chcete, pane Kolaříku?
    PK
    January 9, 2018 v 10.35
    Jděte už někam, pane Nusharte
    A ještě jednou, tedy: vraždil fanatik z vašeho, xenofobního tábora. Vy jste se dožadoval, aby se o té vraždě nepsalo, aby "vražda nerozhodla referendum".

    Víte kam máte jít, pane Nusharte?
    JN
    January 9, 2018 v 11.31
    Panu Kolaříkovi
    Jaký je tedy Váš postoj k výše zmíněnému novému německému zákonu o sociálních sítích?

    Z Vašich reakcí zde tipuji, že jste asi spíše proti.
    JN
    January 9, 2018 v 11.53
    "... vraždil fanatik z vašeho, xenofobního tábora."
    Poznáte, jaký je v těch větách rozdíl?

    "Vraždil fanatik Hilsner, Žid!"
    "Vraždil fanatik z vašeho Romského etnika!"
    JN
    January 9, 2018 v 12.04
    Souhlasíte, pane Kolaříku, s tímto svým výrokem?
    "Kéž by." ((Kéž by o výsledku britského referenda rozhodla vražda.))
    PK
    January 9, 2018 v 12.08
    Jestli nerozumíte, kam máte jít,
    rád to upřesním, pane Nusharte.
    JN
    January 9, 2018 v 12.13
    Upřesněte, prosím, odpovědi na věcně položené otázky,
    pane Kolaříku.
    JN
    January 9, 2018 v 16.49
    Když to shrnu, pane Kolaříku:
    Třikrát jste napsal, že jsem pokrytec, třikrát jste napsal, že troluji, jedenkrát jste se zeptal, zda si nepřipadám trapně, dvakrát jste napsal, že sympatizuji s fašisty, rasisty nebo xenofoby a čtyřikrát jste mě poslal "někam".

    Žádnou otázku, na kterou by se dalo věčně reagovat, jste mi nepoložil a také jste na žádnou otázku z těch, které jsem Vám položil já, neodpověděl.
    JN
    January 10, 2018 v 13.42
    Otevřený dopis stovky umělkyň odsuzuje kampaň #MeToo.
    „Jako ženy nesouhlasíme s tímto stylem feminismu, který nejenže odsuzuje zneužívání moci, ale také obsahuje nenávist vůči mužům a sexualitě.“

    "Jsme nuceny mluvit tak, jak se má, zamlčovat to, co dráždí, a ty, kdo se odmítají řídit takovými zákazy, jsou považovány za zrádkyně a spolupachatelky."

    Kampaň veřejných výpovědí dospěla podle dopisu k obžalobě jednotlivců, kteří bez toho, aby měli příležitost reagovat nebo se bránit, jsou kladeni na stejnou úroveň jako skuteční pachatelé sexuálních zločinů. (https://magazin.aktualne.cz/celebrity/herecka-deneuveova-a-dalsi-umelkyne-se-zastaly-muzu-kampan-m/r~ff1e33acf56e11e7aabeac1f6b220ee8/?redirected=1515531898)
    JN
    February 2, 2018 v 21.14
    "Nikomu v souvislosti s kampaní MeToo se nedělo a neděje nic, co by mohlo vést k jeho smrti." (4.Ledna 2018, 14:33:4)
    Dan Johnson, kongresman za stát Kentucky, se zastřelil pravděpodobně kvůli obvinění ze sexuálního obtěžování v kampani #MeToo. Zveřejněna byla zpověď ženy, která republikánského zákonodárce obvinila, že ji o silvestrovské noci v roce 2012 jako 17letou ve sklepě svého domu líbal a osahával. Policie událost již dříve prošetřila a uzavřela bez obvinění. Po vyvolání kauzy, Johnson uspořádal tiskovou konferenci, kde prohlásil: "Všechna obvinění jsou falešná a politicky motivovaná". Na svém Facebooku zveřejnil vzkaz, v němž se vyznal, že trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Doslova uvedl: "Připraví mě to o život." Týž den byl nalezen mrtev.

    (https://www.denik.cz/ze_sveta/obet-metoo-narceny-kongresman-z-kentucky-se-zastrelil-20171214.html)

    Co tomu říkáte, pane Kolaříku?

    Veřejně propagované "znepokojení z toho, že žádný takový (mediální) lynč neprobíhá i u nás" je znakem hlubokého úpadku západní kultury, který se pochopitelně může odrazit i ve výsledku prezidentských voleb.

    + Další komentáře