Na prvomájovou demonstraci v Brně jsi šel protestovat proti neonacistům. Vedle toho jsi ale také fotil pro náš deník. Podařilo se ti zachytit ikonický moment konfrontace agresivně se tvářícího muže a úplně klidné, usmívající se mladé skautky. Nyní se ti kvůli tomuto snímku dennodenně ozývají světová média. Jak si vysvětluješ takový zájem?

Mnoho lidí určitě vyfotilo řadu podobných snímků, které se virálními nestaly. V poslední době mám ale pocit, že mají podobné fotky úspěch, neboť reagují na nárůst krajní pravice. Vzhledem k šířící se xenofobii v Evropě jsou lidé podle mého ochotnější akceptovat přímou formu protestu, který fotky zobrazují. A dokonce ji považují za důležitou a potřebnou. Proto takové snímky sdílí.

Hraje roli, že fotka zobrazuje mladou dívku?

Nad tím jsem dost přemýšlel. Určitě to roli hraje, ta fotka je do jisté míry líbivá. Zobrazuje konfrontaci šestnáctileté dívky s agresivním mužem. Připomíná řadu dalších fotek z protestů, které se také staly virálními. Málokdy na nich byli dva muži.

Napadlo tě to už v momentu, kdy jsi snímek fotil?

Musím přiznat, že ano. Hned se mi vybavily podobné virální fotky ze zahraničí.

Myslíš, že tvá fotka něco změní? Nebo jen proletěla internetem a pro příští demonstrace zůstane vše při starém?

Podobných fotek je více, a to je důležité. Protože mohou motivovat ženy — ale nejen je, — aby se podobných protestů zúčastňovaly. Lucie se díky snímku stala vzorem pro všechny, je příkladem odvahy. Musíme si uvědomit, že mnoho žen demonstrace organizuje, že stojí v předních liniích. Jen nejsou mnohdy vidět.

Taky doufám, že snímek napomůže proměně mediálního rámování podobných protestů. Hlavně v českém a slovenském prostředí. Podívejte se, jak se o blokádě psalo. Blesk účastníky rozdělil na neonacisty a neomarxisty, ostatní hlavní média psala o dvou rovnocenných táborech. Poté, co se fotka dostala do světových novin, začala česká média o 1. máji v Brně psát veskrze příznivě. Myslím, že fotka měla dobrý vliv.

Jak říkáš, nejprve se o snímek zajímala zahraniční média, až potom ta česká. Nejčastější titulek zněl: Česká fotka obletěla svět. Čím to, že média v jiných zemích fotka zajímala hned z počátku?

Z českých médií si jí ze začátku všimlo jen rádio Wave, a zřejmě v návaznosti na to také Český rozhlas. Jako první jste ji otiskli vy. Ale zájem mainstreamových českých médií propukl až poté, co se objevily zprávy v předních zahraničních denících. Vysvětlit to neumím.

V posledních dnech ti volalo hodně novinářů. Můžeš srovnat, na co se tě vyptávali ti čeští a ti z jiných zemí?

Některá zahraniční média chtěla vysvětlit celý kontext — tedy, jaká demonstrace se vlastně konala, kolik lidí tam bylo, kdo stál proti sobě a tak dále. Nejpoctivější článek publikoval Washington Post, dokonce si obvolal více lidí, nejen mě. Většina otázek mířila na to, jak fotka vznikla a jak probíhala diskuse mezi Lucií a tím mužem. Česká média se mě ptala v zásadě na to stejné. Přišlo mi ale zajímavé, že na rozdíl od těch zahraničních, se naši novináři ptali na to, zda jsem se demonstrace účastnil nebo jsem byl „jen fotograf“.

Hned několika zahraničním médiím jsi odmítl snímek poskytnout. Co tě k tomu vedlo?

Odmítl jsem celkem tři. Hned ze začátku magazín Teen Vogue, který považuju za povrchní plátek. Obával jsem se, že by fotku otiskli bez kontextu. Nejostřeji jsem odmítl britský Daily Mail. Je to rasistické bulvární médium, které podněcuje nenávist vůči uprchlíkům a je do velké míry zodpovědné za Brexit. Na tom se odmítám jakkoli podílet. Ta fotka prezentuje přesný opak toho, co Daily Mail tvrdí v každém jednom výtisku.

A nakonec jsem donutil stáhnout fotku z jiného britského deníku The Telegraph, který je hlásnou troubou konzervativců. Sám jsem příznivec Labour Party a sleduji politické dění v Británii. Konzervativci přejímají xenofobní rétoriku UKIPu a Telegraph je v tom otevřeně podporuje. Nepřišlo mi vhodné, aby se fotka spojovala s takovým listem.

Z českých médií jsi ale neodmítl žádné, je to tak?

Ne, popravdě jsem zpětně uvažoval o iDnes. Posledních pár dní jsem byl úplně zavalený a nevšiml si uniklé nahrávky, na níž se Babiš domlouvá se svým novinářem z MF Dnes. Minula mě, jinak bych měl asi trochu problém s Mafrou vůbec komunikovat. Má to ale ještě jeden důvod. Na rozdíl od jiných zemí nepíše většina českých médií o antifašistických demonstracích příliš pozitivně. Bral jsem to tedy tak, že jim mohu jejich obvyklé vidění světa trochu nabourat. Možná proto jsem slevil.

Sledoval jsi diskuse na sociálních sítích, které fotku provázely? Co říkáš na častou výtku, že skauti mají být apolitičtí?

To jsem zaznamenal. Je to absurdní nárok. V historii skautingu byla přece celá řada lidí politicky aktivních. Politická aktivita neznamená stranickost, ale angažovanost. Jakýkoli čin ve veřejném prostoru je bytostně politický. Podle mě i skautů samých a rovněž podle historických dokumentů, které mi ukazovali, apolitičnost v jejich případě vyjadřuje nadstranickost.

A co si myslíš o výrocích krajně pravicových organizací, které se škodolibě radují z nebývalé medializace?

Chytají se stébla trávy. Prvomájový pochod jim jednoznačně nevyšel. Projevili se jako agresoři, sám jsem dostal pěstí. Chtěli projít Brnem, což se jim i povedlo, ale pouze díky ochraně policie. Jednoznačně jsme je přečíslili. Do médií pronikla jejich sdělení jen z počátku. Články, které nyní doprovázejí fotku, jsou vůči nim negativní.

Může tvá fotka proměnit vnímání antifašistických demonstrací v očích veřejnosti? Sám jsi říkal, že média takové akce často vykreslují jako střet dvou radikálních táborů. V Brně se přitom proti krajní pravici už tradičně staví široká veřejnost.

Myslím si, že má šanci něco změnit. Ale všímám si také toho, jak lidé zareagovali na snahu krajní pravice zarámovat Lucii jako násilnou osobu, protože na sobě měla antifašistické podkolenky. Jako by na to neonacistům skočili. Naštěstí se za ni postavila celonárodní organizace Junák, to hodně pomohlo. A jak jsem říkal, média obraz celé demonstrace přerámovala poté, co se fotka obletěla svět. Asi také pomohlo, že je Lucie skautka. Já jsem koneckonců programátor. Jsme takový opak radikality.