Prvomájové počasí v Praze lákalo k procházkám. Jen malá část těch, kdo vyrazili z domova nebo hotelu, se zajímala o stranické a politické akce ve městě. Největší fronty byly na rozhlednu, na bludiště a na lanovku.
Dalo by se z toho usoudit, že lidé se chtějí dívat dolů z ptačí perspektivy, vidět sami sebe v křivých zrcadlech, nechat se vytáhnout, když se někde tyčí kopec. Krásný den v Praze se může co do počasí příští rok opakovat, na politické akce může přijít daleko víc lidí. Nepřejme si to.
Zpráva příští rok může vypadat tato:
„První máj 2018. Poté, co v loňských podzimních volbách 2017 drtivě zvítězilo hnutí ANO, vytvořilo koaliční vládu s KSČM, a svůj mandát obhájil Miloš Zeman, došlo 1. května 2018 k prozatím největším nepokojům v ulicích Prahy. Prahou prošlo na osmdesát tisíc lidí. Menší demonstrace proběhly také v dalších městech České republiky. Prezident republiky prohlásil, že neúspěšným politikům nezbývá nic jiného, než zamořovat ulice, a že by udělali lépe, kdyby je začali čistit.
Premiér Andrej Babiš prohlásil, že rozhodně nemá zapotřebí najímat na demonstrace výtržníky, dodal, že policie odvedla dobrou práci. Premiér řekl, že by ho zajímalo, zda kromě těch, kdo házeli kameny, se spravedlnost dopracuje i k těm, co házení kamenů nepřímo podněcovali. Slovo podněcovali se ve slovníku šéfa hnutí ANO objevilo poprvé, což se připisuje změnám v PR oddělní premiérova hnutí poté, co z něho část zaměstnanců odešla do České televize.“
Oslavy pro jiné časy
Otázka pod zorným úhlem toho, co nás může potkat, zní, zda šlo o 1. máji 2017 něco udělat proti scénáři, který hrozil. Před únorem 1948 část demokratických politiků lyžovala ve Špindlerově mlýně. Letos se politické strany věnovaly svým obvyklým agendám, což je dobře vidět na jarmarku sociální demokracie na Střeleckém ostrově. Z pódia zněla hudba, která by odpovídala dostaveníčku s Rádiem Blaník.
Postarší zpěvák z pódia zavzpomínal, jak kdysi zpíval píseň o lásce s Janou Robbovou, která měřila sto padesát centimetrů a měla poctivé pětky. Neřekl, zda na vysvědčení, ale i to by byla čistě její věc. Sociální demokracie by napříště pro lidi na svých pódiích mohla vypracovat instrukci politické korektnosti, někdo tuto vysmívanou agendu hájit musí. Jinak byl na Střeleckém ostrově jarmark, kde se prodávaly mimo jiné pracující ženy vyvedené jako figurky v kukuřičném šustí. Řečnilo se i politicky. Akce byla v úplném pořádku, sešlo se několik stovek lidí, otázkou ale je, zda tento formát odpovídá současným politickým pohybům. Pivo za dvacet bodlo. Klobása za třicet potěšila.
Mladí zelení, anarchisté a Idealisté na společné akci
Na Střelecký ostrov dorazil pochod z Palackého náměstí. Pořádali ho Mladí zelení, Idealisté blízcí sociální demokracii a anarchisté. Senátor Jiří Dienstbier na Palackého náměstí mluvil o tom, že požadavek na spravedlivou odměnu za osmihodinovou práci, který stál na počátku prvomájových oslav, je opět aktuální.
Pracuje se déle bez úplaty, práce často nedostačuje ke slušnému životu a probíhající digitalizace zvedá otázky, na které neumíme odpovědět, mluvilo se dále o ženské práci, ale také o limitech reformy systému zevnitř.
Michal Uhl Deníku Referendum řekl: „Svátek práce je v českém narativu dezinterpretovaný, nepochopený a zatížený minulostí. Když se ale podíváme na jeho prapůvod a smysl, je dobré zas diskutovat o platových podmínkách, o roli práce ve společnosti, o tom, kolik kde trávíme času. Musíme se ptát, zda a jak jsou lidé schopni se uživit za práci, kterou vykonávají. Je velmi příjemné, že jsou různé myšlenkové proudy, které v momentě, kdy jde o důležitou věc, jsou schopné uspořádat něco společně.“
O práci jsme na Palackého náměstí mluvili se zdravotníkem Davidem Milerem: „Příšerné podmínky panují pro nastupující zdravotníky. Vysokoškolákům nabízíme menší nástupní plat než prodavačům v supermarketu. Noví lidé nám prakticky nenastupují. Jejich práci si rozdělujeme mezi sebe. Ohrožuje to na zdraví nás a zavírají se lůžka i ve fakultních nemocnicích," řekl
Miler, který patřil k aktivistům iniciativy ProAlt, také řekl: „Pacientům se odkládají plánované výkony, což může vést k poškození zdraví, protože se z plánovaného výkonu může stát výkon akutní. Chybějící lůžka vedou k tomu, že nejsme už schopni poskytovat sociální hospitalizaci, hospitalizace se ukončují předčasně a vrací se nám pak nedoléčení pacienti. Prodlužuje se doba léčby. Nižší a pomocný personál prostě chybí. Za ty peníze to nikdo není ochoten dělat. Vede to k tomu, že lékaři dělají práce, které jinde provádějí zdravotní sestry, zdravotní sestry pak práce pomocné. Velké šetření tak vede k velkému plýtvání."
Akce na Palackého náměstí ukázala, že politiku na ulici i ve vypjaté době dělat lze. Je jedno, že přišlo pár desítek lidí. Jakmile vzniknout dobré myšlenky propojené s reálným stavem společnosti, najdou si v současné civilizaci cestu.
Když se megafonu chopí Jana Volfová
První máj Bloku proti islamizaci sledovala pro Deník Referendum Fatima Rahimi:
Blok proti islamizaci se na Letné shromáždil kolem druhé odpoledne. Z dálky je slyšet ženský hlas. Do megafonu oznamuje, že petiční archy za znovuzvolení Miloše Zemana prezidentem, jsou připravené k podpisu. Stojím na schodech kousek od průvodu.
„Je dobré, že už je teplo,“ prohlásí mladý kluk v pruhovaném tričku. Vytáhne z batohu flašku vody a pokračuje. „V zimě nebylo úplně poznat, kolik je už těch muslimáků v Česku, všichni nosili čepice a šálu, v létě to teprv poznáme.“ Nasadí sluneční brýle, sestoupí dolů ze schodů a pokračuje za demonstrujícím davem Bloku proti islamizaci mířícím na Klárov.
Zhruba čtyřicet lidí se dá do pohybu. V čele průvodu jede policejní auto a hned za ním kráčí několik policistů. Vypadá to, že počet dohlížejících policistů, novinářů a organizátorů je nakonec větší než lidí v průvodu.
Poklidným tempem a s občasnými pokřiky „Islám v Česku nechceme“ a „Česká televize lže“ průvod dojde na Klárov. Megafonu chopí Jana Volfová. Poděkuje přítomným za účast a dodá „Nebojte se a nebuďte politicky korektní, politická korektnost se nenosí“. Chvíli po patnácté hodině demonstrace končí.
Studentský Majáles s bublifuky manifestoval za pivo do škol
Tradiční studentskou akci popsal náš redaktor Lukáš Senft. Na pražské Kampě se v dopoledních hodinách začali scházet pestrobarevně oblečení studenti a studentky. Někteří se vystrojili do historických kostýmů, další si do vlasů vpletli květiny, jiným pableskovaly sluneční brýle s kulatými obroučky v nesmělých květnových paprscích. Od Vltavy vanul chladivý vzduch a proplétal se s těžkou vůní keřů.
Průvod vyrazil směrem k Národnímu divadlu a svou cestu doprovázel skandováním hesel jako například „My chceme lásku!“ nebo „Pivo do škol!“, zatímco během míjení policejního kordonu se zprostřed davu začalo ozývat „Pojďte s náma!“ Jeden z policistů si pod vousy zabrblal „Hej, jdem s váma!“, ale tiše, aby jej kolegové neslyšeli.
Celá trasa měla tři zastávky. První se uskutečnila na piazzettě Nové scény, kde účastníci zformovali symbol míru, přestože rozverná nálada rozhodně nepracovala ve prospěch skupinového organizování. Druhé zastavení se konalo u Nové radnice. Zde organizátoři připomněli, že se jedná o pátý ročník Studentského Majálesu, který původně začal jako „truc akce“ k takzvaně komerčnímu Majálesu. Nicméně studentské slavnosti si během let vybudovaly vlastní identitu a osobitou atmosféru. Nyní existují obě akce jako rovnocenné události.
Poslední zastávkou bylo Staroměstské náměstí, kde se účastníci i přihlížející roztančili do rytmu skotačivých melodií klarinetu a akordeonu. Následně tu přednesl projev filosof Václav Němec. Připomněl ohrožení akademických svobod v některých evropských zemích a zdůraznil, že akademické svobody jsou podstatné nejen pro vysokoškolskou komunitu, ale i pro celou společnost. Akademická obec podle Němce totiž poznává a hledá pravdu, přitom ovšem zdůrazňuje, že se jedná o pravdu, kterou nemůže nikdo vlastnit.
Poté se zástup vydal na poslední etapu cesty, na které jej doprovázely duhové, třesoucí se bubliny vyslané z bublifuků do náruče rozjíveného větru. Za rok tedy uvidíme, zda poklidný a pestrý 1. Máj v Praze roku 2017 nebyl na nějaký čas posledním svého druhu.
