Osobnost roku vyhlašujeme v Deníku Referendum popáté. Jako každoročně i tentokrát výběr tvoří půltucet postav, které v uplynulém roce z našeho hlediska nejvíce přispěly k proměně českých zemí v příznivější místo k životu: ohleduplnější k přírodě, citlivější k sociálním tématům, s širším prostorem svobody, s pevnější demokracií. Jako každý rok se do výběru promítají události, které loňskému roku v českých zemích stanovily charakter.

6.Anna Hubáčková

Rok 2016 byl — zejména ve světě — poznamenán sérií nemilých či vyloženě otřásajících voličských rozhodnutí. Trumpovo vítězství v USA, zkrušující výsledek referenda o Brexitu či ze všech snad nejhorší, Duterteho vítězství na Filipínách, patří k událostem, které dávají uplynulému roku punc až výstražně osudového charakteru.

Také základní výsledek podzimních voleb v českých zemích byl otřesem. Krajské volby skončily nečekaně suverénním triumfem Babišova podnikatelsko-autoritářského politického projektu, který mnozí berou jako předznamenání nevyhnutelné cesty k zopakování obdobného výsledku v nadcházejících sněmovních volbách.

Sociální demokracie utrpěla nejtěžší volební výprask od roku 2004. Promítl se do něj jistě způsob, jakým vládne, i kvalita kandidátů, které nabízela. Kdyby toho nejsilnější česká strana byla schopna, mohla by ze způsobu, jímž s ní voliči naložili, čerpat poučení. Zatím se to ale neděje, a tak lze bohužel předpokládat, že se jí příležitosti k sebekultivaci prohrami budou množit.

Tu vloni nejpalčivější uštědřila v senátním obvodě Hodonín Zdeňku Škromachovi starostka Ratíškovic Anna Hubáčková, kandidující za KDU-ČSL s programem, který by dělal čest jakémukoli zelenému politikovi. Stojí za to si jej kompletně ocitovat:

• Bezpečné a kvalitní životní prostředí — prioritně ochrana kvality a množství zdrojů pitné vody, čištění odpadních vod a čistota vod povrchových.
• Návrat vody a zeleně do krajiny — projekt Stromy s pamětí, výsadba stromů ve 45 obcích regionu — podpora zemědělství, vinařství, sadařství, včelařství a celkové změny v oblasti hospodaření s půdou v krajině, větší přizpůsobení se klimatickým změnám.
• Podpora rychlostní komunikace R55 a její rozšíření, kvalitní silniční sítě.
• Třídění odpadů a minimalizace jejich ukládání tak, aby životnost obou skládek byla co nejdelší, hledání levné dopravy odpadu do spalovny v Brně, budování překladiště odpadu.
• Boj s těžbou štěrkopísků v blízkosti zdrojů pitné vody.
• Podpora turismu šetrného k životnímu prostředí.
• Podpora rodin, manželství, kvalitních mezilidských vztahů, podpora seniorů.
• Oživení zájmu o tradiční řemesla — zavedení ručních prací a dílen do škol, podpora ekologické výchovy.

Kdyby byla sociální demokracie schopna racionálního vyhodnocení volebních výsledků, musela by se na základě debaklu Haška, Škromacha a dalších zemanovských výtečníků usnést, že se musí držet od Hradu co nejdál a hledat způsoby, jak utvořit alianci dostatečně širokou, aby v ní byl prostor pro skutečně lidové odboráře, jako je Středula, až po liberální idealisty, jako je Dienstbier — jednoduše řečeno sbírat věrohodnost v celé šíři svého ideového pole. Děje se opak.

Anně Hubáčkové to ovšem může být jedno. Nekandidovala proto, aby pomohla sociální demokracii, užitečnou lekci jí poskytla jen mimoděk. Svým vítězstvím nicméně skýtá příklad, jak by snad bylo možno nad populisty všeho druhu u nás vítězit i v roce 2017: osobní věrohodností, pracovitostí a kompetencí.

Tomu, aby skončila v našem přehledu osobností ještě výš, brání dvě okolnosti: stránky Senátu zatím neevidují ani jedno její vystoupení. A její komentář k tomu, co je v nové roli senátorky nejdůležitější, zní jako zhmotnění nejčernějších můr každého, kdo usiluje o silnější postavení žen ve veřejném životě: „Hlavní je dobře vypadat.“

5.Zdar Útvare

Kdybychom pořádali soutěž o větu roku, bylo by asi dávno rozhodnuto. Zdar Útvare! je jméno, které si radikální ekologický aktivista vystupující jinak pod pseudonymem Tomáš Zelený vysloužil, jako si je činy vysluhují Indiáni — svým osvobodivě smělým chováním vůči policejnímu útvaru nechvalně proslulého Roberta Šlachty, z nějž se Babišova média pokoušejí dodnes směšně zkonstruovat českého hrdinu typu Corrada Cattaniho.

Tomáš Zelený si odmítl nechat líbit policejní šikanu Šlachtových lidí v rámci v celé řadě ohledů mimořádně pochybné akce Fénix. Policie Zelenému takřka dva roky odmítala vydat počítač s osobními daty, šikanovala ho nesmyslnými předvoláními, ve svém konání mu dle jeho vyjádření dokonce upírala i základní zákonem garantovaná práva.

Kromě soudního postupu se Tomáš Zelený začal hájit i sympatickými projevy občanského vzdoru, když se vůči vyšetřujícím policistům začal chovat se stejnou neúctou, s jakou oni zacházeli s ním: „Zakuklení policisté mi beze všeho tykali a oslovovali mě křestním jménem. Takže oslovit například vedoucího odboru terorismu a extremismu Jiřího Drekslera v úředním podání jako „Jirku Drekslera“ mi přijde naprosto adekvátní,“ řekl Deníku Referendum vloni v rozhovoru.

Na Roberta Šlachtu někde vyhrabal jeho vlastní výroky, takže jej popisoval jako „bývalého traktoristu, který si nechal zmenšit uši, protože se mu smáli neonacisté“. Tomáš Zelený se Šlachtovi, na nějž kmotr z Agrofertu tolik sázel patrně ve snaze vybudovat si vlastní zázemí v policii, dostal pod kůží snad víc než Milan Chovanec se svou — i v tomto světle vyloženě potřebnou — policejní reformou. Vypovídá o tom výmluvně Šlachtova ukřivděná reakce: „Neřídil jsem traktor, ale kombajn.“ No tak to je jiná.

Zeleného smělý přístup navíc nakonec vedl k úspěchu. Policie mu věci musela vrátit, pod hrozbou exekuce musela oznámit, že za analýzu jeho dat zaplatila čtyři sta tisíc. Zveřejnil i plat policisty, který ho vyšetřoval, a dnes již de facto obrátil role: stát čelí jeho nárokům na odškodné. Takže: Zdar Útvare!

4.Radek Banga