Česká republika produkuje ročně 5,8 milionů tun komunálních odpadů, tedy asi 550 kg na osobu. Ačkoli můžeme třídit do více než půl milionů kontejnerů vzdálených méně než sto metrů od našich bydlišť a dvacet let je nám vštěpováno, ať nejsme líní a třídíme odpad, zůstává míra recyklace komunálních odpadů oproti Evropské unii trvale podprůměrná.

Do roku 2025 musíme zvýšit její míru na minimálně pětapadesát procent, tedy o dvacet procent, respektive o 1 milion tun více než dnes. Zároveň je již schválen konec skládkování hořlavých a recyklovatelných odpadů od roku 2030 a skládkování netříděného — zbytkového — směsného komunálního odpadu bude stále dražší. Obce, které budou málo třídit, tak budou platit více za nakládání s odpady.

A to nutně povede k vyšším poplatkům za odpad pro občany. Obce tak budou mít větší snahu motivovat občany k třídění odpadů a odrazovat je od produkce směsného odpadu. Obce budou muset třídit více bioodpadů — zahradních i kuchyňských, neboť ty tvoří jednu třetinu hmotnosti komunálních odpadů. Smíchané ve směsném komunálním odpadu je od roku 2030 nebude možné uložit ani na skládky.

Obce i odpadové firmy plánují modernizovat a automatizovat dotřiďovací linky. Ruční dotřiďování obsahu kontejnerů na třídění totiž není schopno zajistit dostatek kvalitně vytříděných surovin pro recyklaci a provozovatelé počítají s tím, že lepší vytřídění jim přinese příjem z prodeje PET lahví a kovů.

Jenže vedle těchto chystaných změn probíhá debata o tom, zda zavést zálohování PET lahví a nápojových plechovek. Celkem se jedná o asi 60 000 tun odpadu, tedy o relativně malé množství odpadů, ale toho nejcennějšího.

Důvodem jsou opět evropské cíle, které požadují zajistit sběr devadesáti procent nápojových plastových lahví od roku 2030. Druhým cílem je zajistit, aby PET lahve byly od roku 2025 vyrobeny minimálně z jedné čtvrtiny z použitých PET lahví. V roce 2030 už má podíl recyklátu v plastových nápojových lahvích činit třicet procent.

Plánuje se, že nápoje v PET lahvích a plechovkách by se prodávaly s cca 3 Kč zálohou, která by byla vrácena při vrácení lahví — stejně jako u skleněných pivních lahví. Lahve i plechovky by se vracely nezmáčknuté. Menší obchody by odebíraly zálohované obaly dobrovolně, zatímco obchody s prodejní plochou nad 50 m2 by to měly povinně.

Obchody by za službu s vracením dostaly finanční kompenzaci do 1 Kč za obal. Takto vysbírané PET lahve a plechovky by se rozemlely a poslaly k recyklaci.

Jaké jsou argumenty pro zavedení zálohování?

• po bezmála dvaceti letech třídění přes kontejnery dosahujeme pouze asi osmdesátiprocentní sběr PET lahví, zatímco plechovky se sbírají a recyklují zcela minimálně
• pouze zálohování zajistí sběr devadesáti procent PET lahví a plechovek, neboť záloha motivuje k vracení
• zálohování funguje, připravuje se nebo zvažuje ve všech zemích Evropské unie
• sníží se znečištění prostředí volně pohozenými nápojovými obaly
• šetří prostředky obcí, protože PET lahve ani plechovky nebudou součástí obecních systémů
• veřejnost zálohování podporuje.

A argumenty proti zálohování:

• systém bude pro veřejnost složitý: něco se zálohuje a něco patří do žlutých kontejnerů, bude nutné nosit do obchodů velké objemy nesešlápnutých obalů
• zálohování odebere nejcennější suroviny, proto se systémy automatických dotřiďovacích linek ekonomicky nevyplatí, a zálohování tak ohrožuje celý odpadový systém
• systém založený na automatických dotřiďovacích linkách, které dotřídí jak obsah kontejnerů na třídění, tak obsah popelnic na směsný komunální odpad (a tedy vytřídí to, co lidé nevytřídili), zajistí devadesátiprocentní sběr PET lahví levněji než zálohování
• zálohování přináší další náklady na sběr obalů pro obchody, především ty malé
• zálohování prodraží výrobky v plastových obalech: výrobci a prodejci obalů se musí podílet na sběru obalů, a pokud systém nebude částečně financován z prodeje PET lahví, porostou náklady na zajištění sběru ostatních plastů. Je dokonce obava, že tyto náklady ponesou obce.

Co je tedy lepší?

Kdo byl v Chorvatsku, ví, jak nepřívětivý může systém zálohování pro spotřebitele být. Různé obchody tam mají své vlastní obaly, které je možné vracet jen u nich a ne jinde. Vracet obaly není možné během celé otvírací doby obchodů. Sběrných center, kde je možné obaly vrátit, je málo. Fronty k automatům na vracení obalů spotřebitele odrazují od vracení obalů. Za vrácené obaly nedostanete hotovost, ale poukaz na nákup v daném obchodě, kde obaly vracíte, a podobně.

Obecně tedy neplatí, že zálohy automaticky znamenají dobrý systém. Právě detaily provedení systému rozhodují o tom, zda bude funkční a užitečný.

Systém zálohování musí být pro spotřebitele i obchody jednoduchý, musí být snadné a výhodné jej používat. Zálohování nesmí vést k vyšším nákladům obcí na odpadové hospodářství. Dostupnost systému tříděného sběru musí být zachována a na nákladech tříděného sběru se musí podílet výrobci a prodejci obalů, kteří tím plní svou povinnost postarat se o své výrobky. Rovněž na provozu automatických dotřiďovacích linek se musí podílet výrobci a prodejci obalů.

Jedná se tedy o to, jak systém finančně nastavit, aby fungoval. Dosavadní systém tříděného sběru plastů je postaven na tom, že výrobci a prodejci PET lahví financují tříděný sběr všech plastů. Že chtějí ušetřit, je pochopitelné, ale změnu musí někdo zaplatit.

Ministerstvo životního prostředí nyní chystá obecný zákon o zálohování, zda povede k zálohování PET lahví a nápojových plechovek není jasné. Finanční detaily případného zálohování také nejsou známy. Teprve detaily případného systému zálohování osvětlí, zda to není na úkor obcí, obchodů, nebo systému nakládání s odpady. Musíme si tedy počkat na další informace.