↗

V otázce plastů je třeba řešit nikoli pouze odpady, ale samotné omezení produkce plastů. Čísla jsou neúprosná: v roce 1950 vyrobil svět dva miliony tun plastů, v roce 2022 už 475 milionů tun a do roku 2060 se očekává, že vyprodukuje 1,2 miliardy tun. Polovina plastů v celé historii vznikla až po roce 2010 a recyklováno bylo méně než deset procent. Foto Ivan Radic, CC BY 2.0

V polovině srpna skončilo v Ženevě další kolo vyjednávání o globální plastové úmluvě — a skončilo bez výsledku. To, co mělo být průlomem, se změnilo v odklad. A otázka, zda se svět dokáže dohodnout na právně závazné dohodě, zůstává otevřená.

Fakta z jednání: masivní účast, nulový výsledek

Šesté zasedání Mezivládního vyjednávacího výboru (INC-5.2) se konalo od 5. do 15. srpna letošního roku. Do Ženevy přijelo 1694 delegátů ze 184 států, přes 1800 pozorovatelů z nevládních organizací, čtyřicítka zástupců mezinárodních organizací, téměř stovka představitelů různých orgánů OSN a 315 novinářů. Celkem tedy téměř čtyři tisíce lidí.

Na stole byl návrh připravený předsedou vyjednávání, ekvádorským velvyslancem ve Velké Británii Luisem Vayasem Valdiviesem. Obsahoval 32 článků pokrývajících široké spektrum témat — od omezení výroby plastů a harmonogramů postupného vyřazování jejich nejškodlivějších druhů přes otázky designu plastových výrobků, ochrany pracovníků či hledání alternativ až po financování, vzdělávání, výzkum a mechanismy řešení sporů.

Státy jednaly jednak v plénu velkého sálu OSN, jednak v kontaktních skupinách zaměřených na sporné body. Řešily se například toxické chemikálie přidávané do plastů, zastropování výroby, financování nebo podoba implementace budoucí úmluvy. Ani tato detailnější jednání ale ke konsensu nevedla. Předseda nakonec předložil nový text, založený na osobních jednáních se zástupci států. Šlo však o návrh bezzubý, který by nikoho k ničemu nezavazoval. Jeho přijetí by řešení plastové krize nikam neposunulo. Jednání se sice o den protáhlo, přesto však skončilo krachem.

Spor o zdroj problému