Novinářský projekt s názvem Věčný lobbing, jehož zjištění nyní publikujeme, je výsledkem déle než rok trvající investigativní práce početného týmu novinářů z devětadvaceti evropských médií. Navazuje na dřívější investigaci z roku 2023 s názvem Věčné znečištění, která poprvé přinesla evropské veřejnosti zásadní zjištění týkající se takzvaných věčných chemikálií — PFAS. I té se účastnila redakce DR.

Původní průlomová zjištění mezinárodní novinářské investigace přispěla před rokem v řadě evropských zemí k mohutnému tlaku veřejnosti, která požadovala po vládách, aby proti látkám PFAS přijaly razantní opatření. V důsledku toho předložila v roce 2023 pětice států — Belgie, Dánsko, Německo, Norsko a Švédsko — návrh na jejich úplný zákaz v Evropě.

Jenomže korporace chemického průmyslu zaznamenaly hrozbu snížených zisků, a tak začaly proti navrhovanému zákazu organizovat odpor. Cílem mezinárodní novinářské spolupráce, jejíž výsledky dnes publikujeme, bylo prozkoumat, jakým způsobem průmysl a korporace vydělávající na produkci a zpracování PFAS proti navrhovanému zákazu postupují.

Původní projekt Věčné znečištění, v originále Forever Pollution, formou unikátní interaktivní mapy dokumentoval rozsah zamoření evropských států látkami ze skupiny PFAS. Mezinárodní skupina novinářů ve spolupráci s experty odhalila více než sedmnáct tisíc oblastí kontaminovaných látkami PFAS v Evropě — na uvedených místech byly nalezeny ve vzorcích vody, půdy nebo živých organismů, a to v hodnotách převyšujících deset nanogramů na litr.

Především ale společná práce skupiny evropských médií ukázala na dvacet konkrétních evropských výrobců a 2100 „hotspotů“ — tedy míst, kde výskyt perfluorovaných látek převyšuje hladinu sto nanogramů na litr, kterou odborníci už považují za zdraví nebezpečnou.

Podrobné mapování ale také stanovilo dalších téměř dvaadvacet tisíc lokalit, u nichž se zvýšená kontaminace předpokládá vzhledem k jejich současnému či minulému využití. Jedná se zejména o vojenské základny, letiště, papírny, čistírny odpadních vod, ale také o místa, kde se skladuje, používá či používala hasicí pěna, nebo o areály přesně definovaného okruhu průmyslových odvětví, kde se s perfluorovanými a polyfluorovanými látkami nakládá, jako je například výroba polovodičů, energetika, medicína nebo automobilový průmysl.

Od věčného znečištění k věčnému lobbingu. A naopak


Jakkoliv jde o vysoká a varovná čísla, novináři podílející se na projektu Věčné znečištění mají za to, že pravděpodobně jsou podhodnocená. Sama o sobě ale dobře ilustrují, že výroba věčných chemikálií a všechny navazující zpracovatelské řetězce představují obrovský byznys.

Návrh zákazu podaný pěticí zmíněných států v únoru 2023 zahrnuje časově omezené výjimky pro některé oblasti, kde látky PFAS zatím nemají náhradu. Jejich smyslem je právě na vývoj bezpečných náhrad poskytnout čas. Návrh nyní posuzují vědecké komise Evropské agentury pro chemické látky, která posléze Evropské komisi doporučí, jaký by k nim měla zaujmout postoj. Snaha o unijní zákaz PFAS látek vyvolala silnou reakci průmyslu a korporací, namířenou právě na evropské instituce, které návrh nyní posuzují.

Připomeňme, že snahu o ohýbání pravidel a manipulaci s fakty má chemický průmysl doslova zapsanou ve svém DNA. Je veřejně známou skutečností, zdokumentovanou vedle mnoha novinářských investigací i odbornými články, že firmy DuPont a 3M věděly o toxicitě svých produktů už od roku 1970, tedy o čtyřicet let dříve než vědecká komunita.

Korporace své poznatky tajily i za cenu závažných zdravotních dopadů především na zaměstnance svých továren a lidí žijící v jejich okolí. Z Evropy obdobné případy známe také v souvislosti s působením firmy DuPont v nizozemském městě Dordrecht anebo firmy Arkema poblíž Lyonu.

Aktuální mezinárodní investigativní projekt s původním názvem Forever Lobbing se tedy podrobně věnoval právě tomu, jakým způsobem se průmysl snaží návrh na plošnou unijní regulaci zvrátit. Mezinárodní tým novinářů dále také ve spolupráci s experty propočítal, kolik bude stát odstranění PFAS látek, kterými už je Evropa v současnosti zamořena.

Tým novinářů úzce spolupracoval s bruselskou organizací specializující se na analyzování lobbingu korporací v evropských institucích Corporate Europe Observatory. Mimo jiné prostřednictvím 184 žádostí o informace podaných napříč Evropou se podařilo získat více než čtrnáct tisíc dosud nezveřejněných dokumentů, jež z velké části dokládají lobbistickou kampaň průmyslových producentů PFAS látek.

Ve spolupráci s Garym Fooksem z univerzity v Bristolu, odborníkem na škody způsobené korporacemi, pak projekt Věčný lobbing analyzoval a prověřoval argumenty obsažené v získaných dokumentech — práce se zaměřila na skupinu fluoropolymerů, tedy plastů ze skupiny věčných chemikálií. Ty mají nesčetné množství využití: v nepřilnavém nádobí, v čerpadlech a ventilech, v těsněních a obloženích potrubí v továrnách, v polovodičích, v izolacích kabelů, v letadlech i v automobilech, kde se používají například v elektroinstalacích. Medicína je využívá pro výrobu některých implantátů, katetrů či v systémech pro řízené uvolňování léků. Využívají se široce také ve stavebnictví a ve výrobě voděodolných textilií.

Falešné argumenty korporátních „expertů“

Výsledek rozsáhlé analytické práce týmu novinářů a vědců ukázal, že lobbistické argumenty průmyslu jsou z většiny zavádějící, neopodstatněně zastrašující, přehnané, nebo dokonce zcela lživé. „Rozsah korporátního lobbingu namířeného proti regulaci látek PFAS je mimořádný. Aktivity jiných politicky aktivních odvětví, jako třeba tabákového průmyslu, vedle toho vypadají jako maličkost,“ shrnul poznatky získané investigací Gary Fooks z bristolské univerzity.

Stojí za povšimnutí, že průmysl staví ve svých podkladech pro rozhodující autority — od vysokých úředníků po politiky — do popředí vědecké argumenty, či přesně řečeno tvrzení, která mají jako vědecké argumenty vypadat. Až posléze pokračuje ekonomickými body.

Podnikatelský svaz výrobců fluoropolymerů, Plastics Europe, v nich opakuje, že nejsou toxické. Jde o zavádějící tvrzení, jež odporuje akceptovaným vědeckým poznatkům o fluoropolymerech. Argumentuje také, že persistence — tedy fakt, že se v přírodě nerozkládají — není důvodem k regulaci.

Odborníci s tím nesouhlasí. „Vysoká perzistence má za následek, že doba a úroveň působení látek PFAS na prostředí je vyšší, a tím přímo zvyšuje pravděpodobnost toxických účinků,“ zdůrazňuje profesor Martin Scheringer ze Švýcarského federálního technologického institutu, který působí také ve výzkumném pracovišti Recetox při Masarykově univerzitě.

V analyzovaných dokumentech korporace a jejich zástupci v úhrnu téměř tisíckrát citují dva odborné články, které ovšem napsali buďto jejich vlastní zaměstnanci, anebo jimi najatí konzultanti. Tvrdí se v nich, že fluoropolymery podle kritéria ustaveného Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) představují „polymery vzbuzující nízké obavy“ (v originále Polymers of Low Concern).

Nejen, že toto tvrzení nemá oporu v jiné odborné literatuře, zástupci OECD navíc týmu novinářů nyní potvrdili, že žádná taková definice či soubor kritérií nikdy nebyly závazně stanoveny. Nic takového jako skupina „polymerů vzbuzujících nízké obavy“ tedy neexistuje.

Speciálním tématem je pak odstraňování odpadu s obsahem PFAS. Ve studii, kterou sami sponzorovali, výrobci fluoropolymerů tvrdí, že věčné chemikálie lze zlikvidovat v běžných spalovnách komunálního odpadu za teploty 860 stupňů Celsia. Podle Dorote Herzkeové, vedoucí vědecké pracovnice Norského institutu pro výzkum ovzduší, je ale ve skutečnosti potřeba dosáhnout spalovací teploty 1050 až 1100 stupňů.

Technologie, které by dokázaly odstranit věčné chemikálie spalováním, se zatím v běžném provozu nepoužívají. Ekologická organizace Arnika ve své nedávné obsáhlé zprávě cituje řadu studií, jejichž autoři naměřili v okolí spaloven vysoké koncentrace PFAS látek.

S tím také souvisí příslib průmyslu z roku 2001, objevený týmem novinářů v archivních materiálech, že bude usilovat o čistou výrobu a že do tří až pěti let sníží emise věčných chemikálií při výrobě o polovinu. To se ovšem nestalo. Současný příslib seberegulace tak nepůsobí věrohodně.

Strašení nedostatkem alternativ

Průmysl se dále snaží politiky a úředníky přesvědčit, že fluoropolymery nemají náhradu. Cílem další korporacemi běžně používané taktiky je získat výjimky pro co nejvíce konkrétních využití.

Argumentují tak především výrobci lékařských přístrojů a léčiv, nových zdrojů energie a baterií, polovodičů, letecký průmysl a chemické závody. Lidé v rozhodovacích funkcích mají nabýt přesvědčení, že bez fluoropolymerů nebude možné naplnit zásadní cíle evropské politiky, jako jsou Green Deal nebo digitální transformace.

Tým projektu Věčný lobbing analyzoval připomínky průmyslu zaslané Evropské agentuře pro chemické látky v roce 2023 během půlroční veřejné konzultace, navazující na návrh plošného zákazu čtveřicí členských zemí EU a Norska. Do připomínkovacího procesu se s argumentací o nedostatku alternativ a s požadavkem mnohaletých výjimek za Českou republiku zapojily například Svaz chemického průmyslu, Svaz průmyslu a obchodu či společnost Spolchemie z Ústí nad Labem.

Tým novinářů z projektu Věčný lobbing napočítal mezi připomínkami zaslanými Evropské chemické agentuře celkem 525 tvrzení o chybějících alternativách. Pouze 134 z nich ovšem obsahovalo dostatek informací na to, aby bylo možné identifikovat přesné využití, kde látky PFAS nemají mít alternativu: takováto přesná identifikace je mimochodem vcelku srozumitelným požadavkem ze strany agentury. S pomocí odborníků a tvůrců databáze Zero PM, která vznikla díky dotacím Evropské unie do výzkumu, přitom bylo možné ověřit, že dvě třetiny z průmyslových či spotřebitelských aplikací ve skutečnosti již dostupnou náhradu mají.

Výmluvným příkladem mohou být právě li-ion baterie, u kterých se náhrady ve skutečnosti zkoumají i testují. „Bude to stát spousty peněz, a to je to, co jim vadí,“ říká Ian Cousins, profesor environmentální chemie na univerzitě ve Stockholmu a přední odborník na látky PFAS a jejich náhrady. Nikdo jistě nechce nahrazovat cévní štěpy a chirurgické síťky méně účinnými materiály, nicméně experti se shodují na tom, že tvrzení průmyslu o chybějících alternativách odráží především jeho neochotu investovat do změny dlouhodobě výnosného byznys modelu.

A jako vždy, když se má regulovat znečištění, je tu i ekonomický strašák

Na obhajobu fluoropolymerů pochopitelně zaznívají i klasické ekonomické argumenty o ztrátě konkurenceschopnosti Evropské unie vůči zbytku světa, o zániku milionů pracovních míst či o přesunu výroby do jiných zemí. Udávané potenciální ztráty, kterými průmysl děsí zákonodárce, lze prokazatelně považovat za přehnané, případně nemají žádnou exaktní oporu v realitě.

Argumentace chemického průmyslu záměrně upozaďuje skutečnost, že plošný zákaz skupiny PFAS látek otevře prostor pro investice do alternativ a umožní podnikání novým firmám, které mají v současnosti problém vůbec vstoupit na trh. Celá ekonomická argumentace průmyslu pak také ignoruje přínosy plošného zákazu pro veřejné zdraví.

Státní rozpočty by ušetřily nejen přímo, ale i zprostředkovaně.

Odhaduje se, že onemocnění způsobená látkami PFAS stojí evropské zdravotnictví 52 až 84 miliard eur ročně a že v České republice je jejich zdravotními dopady zatíženo přes tři sta tisíc lidí.

Náklady spojené s péčí o nemocné členy domácností ve velké míře dopadají zejména na ženy, což je posléze znevýhodňuje na pracovním trhu. Výpadky příjmů domácností kvůli onemocnění jejich členů mívají také v dlouhodobé perspektivě dopad na vzdělání dětí a jejich celkový rozvoj. Úmrtí členů domácností pak dopadá negativně na duševní zdraví pozůstalých a snižuje jejich produktivitu. To vše jsou těžko vyčíslitelné náklady spojené s průmyslem věčných chemikálií, který takto aplikuje starou známou metodu byznysu: privatizaci zisků a zespolečenštění ztrát.

Toxická propaganda bohužel přináší výsledky

Intenzivní, a podle znalců svým rozsahem i bezprecedentní, lobbistická kampaň chemických korporací bohužel nese výsledky. Německo, jeden z původních navrhovatelů kompletního zákazu celé skupiny věčných chemikálií, začíná otáčet. „Německo bude v Evropské unii prosazovat pragmatický přístup, který neohrozí rozvoj jeho průmyslu, ale naopak jej pozvedne,“ prohlásil vloni na podzim kancléř Olaf Scholz při návštěvě jedné z tamních chemiček.

A zatímco předchozí Evropská komise Ursuly von der Leyenové razila regulaci, nyní je k průmyslu mnohem vstřícnější a najednou hovoří o „předložení nového balíčku pro chemický průmysl, jehož cílem je zjednodušit nařízení REACH a projasnit téma věčných chemikálií“. Komisařce pro životní prostředí Jessice Roswallové bylo v pověřovacím dopise řečeno, že má pracovat s ohledem na zásady, jako je „udržitelnost, konkurenceschopnost, bezpečnost a bezpečnostní hlediska“. Zřejmě už se jedná o přípravu na kompromisy s byznysem.

Namíření lobbingu na unijní politické vedení stojí za pozornost i z toho hlediska, že Evropská komise a europoslanci jsou v celém procesu zatím pouze pozorovateli. Politici, ti němečtí zvlášť, popsali týmu novinářů a organizaci Corporate Europe Observatory bohaté zážitky.

Zkušenost s lobbingem proti plošnému zákazu látek PFAS má i bývalý český europoslanec za Piráty Mikuláš Peksa: „Kontaktovali nás výrobci tepelných čerpadel, kteří používají PFAS jako pracovní látku, s argumentem, že bez nich klesne účinnost čerpadel a to zkomplikuje dekarbonizaci vytápění budov. Debata směřovala k odkladu zákazu některých PFAS, aby prý bylo možno vyvinout náhradu.“

Také slovenský europoslanec Martin Hojsík z Progresivního Slovenska popsal Deníku Referendum dvě lobbistické schůzky týkající se věčných chemikálií, jednu se zástupcem firmy 3M a jednu s medicínskou firmou, která vyrábí kloubní náhrady. Na obou z nich zazněly požadavky na výjimky ze zákazu. „Zahrnutí procesu regulace věčných chemikálií připomínkami a požadavky na výjimky směřuje hlavně k jeho natahování. Přitom už dnes víme o mnoha oblastech, kde látky PFAS skutečně nutné nejsou — a od těch se odvádí pozornost,“ řekl DR Hojsík.

Pokud jde o pozici České republiky, z žádostí o informace, podaných na tuzemské úřady a ministerstva, vyplynulo, že rozhodně nepatříme k progresivním zemím. Přitom zdaleka ne všechny úřady odpověděly, především ministerstvo průmyslu a obchodu žádost o informace podanou Deníkem Referendum v rozporu se zákonem zcela ignorovalo.

Mezi dokumenty získanými z ministerstva životního prostředí se nachází také podklad připravený v srpnu 2023 pro ministra Petra Hladíka na schůzku s ředitelem Svazu chemického průmyslu Ivanem Součkem. Autorem podkladu je Karel Bláha, dlouholetý, avšak dnes již penzionovaný ředitel odboru environmentálních rizik ministerstva.

Píše se v něm: „Novela REACH je podle očekávání komplikovaná, především návrhy na změny v oblasti povolování (autorizace) a omezování byly několikrát změněny z důvodů velmi různých názorů členských zemí. Konečný návrh by měl být předložen koncem tohoto roku. Pozornost je soustředěna mj. na perfluorované a polyfluorované látky (PFAS), jejichž plošný zákaz je v Chemické strategii navrhován. ČR s tímto přístupem nesouhlasí a snaží se prosadit restrikce zaměřené na jednotlivé látky (PFOS, PFOA).“

Je to pozice, která se veřejnosti nemůže vyplatit v rovině zdravotní ani finanční. Část týmu novinářů a akademiků z projektu Věčný lobbing soustředila své úsilí na propočítání nákladů na sanaci PFAS látek v Evropě.

V průběhu nadcházejících dvaceti let by se mohly pohybovat v rozmezí od přibližně 95 miliard eur, pokud hovoříme pouze o starých PFAS, které již byly do prostředí vypuštěny a podléhají regulaci (PFOS, PFOA a PHHx), až po více než dva biliony eur v případě všech, které vypouštíme. Pro srovnání: polovina ročního rozpočtu EU činí sto miliard eur…

Výpočty ovšem nezahrnují celou řadu neznámých nákladů, jež nyní nedohlédneme. Jedná se tedy o velmi střízlivá a podhodnocená čísla. Náklady na sanace naopak samozřejmě mohou klesat spolu s vývojem inovativních technologií na odstranění věčných chemikálií z prostředí. Daleko efektivnější je ovšem přístup, kdy další PFAS látky do prostředí vůbec nevypustíme.

„Je to odkaz pro mnoho a mnoho generací. Víme o tomto riziku už aspoň dvacet let a nic neděláme. Plošný zákaz potřebujeme proto, že z těch více než deseti tisíc látek máme dobře toxikologicky prozkoumáno jen několik. Vidíme, že když se do toxikologické studie zahrne jakákoliv další látka ze skupiny, prokazuje stejné, podobné nebo jinak nebezpečné účinky. Není úniku. Neexistují bezpečné varianty PFAS. Proto je musíme zakázat plošně,“ říká profesor Tomáš Cajthaml z Ústavu pro životní prostředí Univerzity Karlovy.

Právě pevné přesvědčení odborné komunity o nutnosti plošného zákazu věčných chemikálií vedlo k masivnímu lobbistickému úsilí průmyslu. Sledujeme tu podobnou snahu o umlčení vědeckého poznání jako v případě debaty o změnách klimatu.

Mezinárodní investigaci ‘Forever Lobbying Project’ koordinoval francouzský deník Le Monde a podílelo se na něm 46 novinářů a 29 mediálních partnerů ze 16 zemí: RTBF (Belgie); Deník Referendum (Česká republika); Investigative Reporting Denmark (Dánsko); YLE (Finsko); Le Monde and France Télévisions (Francie); MIT Technology Review Germany, NDR, WDR and Süddeutsche Zeitung, (Německo); Reporters United (Řecko); L'Espresso, RADAR Magazine, Facta.eu, Il Bo Live and Lavialibera (Itálie); Investico, De Groene Amsterdammer and Financieele Dagblad (Nizozemsko); Klassekampen (Norsko); Oštro (Slovinsko); DATADISTA / elDiario.es (Španělsko); Sveriges Radio and Dagens ETC (Švédsko); SRF (Švýcarsko); The Black Sea (Turecko); Watershed Investigations / The Guardian (Velká Británie), v publikační spolupráci s Arena for Journalism in Europe a ve spolupráci s watchdog organizací Corporate Europe Observatory.

Investigace vychází z více než 14 000 dosud nezveřejněných dokumentů o „věčných chemikáliích“ PFAS. Práce zahrnovala podání 184 žádostí o přístup k informacím, z nichž 66 bylo týmu poskytnuto organizací Corporate Europe Observatory. Šéfredaktor Deníku Referendum Jakub Patočka je předsedou Rady poradců Corporate Europe Observatory.

Investigace navazuje na odborně recenzovaný novinářský projekt Forever Pollution Project z roku 2023, na němž se podílela mezinárodní skupina 18 akademiků a právníků.

Projekt byl finančně podpořen nadací Pulitzer Center, the Broad Reach Foundation, Journalismfund Europe a IJ4EU.

Web: Foreverpollution.eu