Přestože perfluorované a polyfluorované chemikálie nevznikají v přírodě a lidstvo je komerčně začalo využívat teprve v polovině minulého století, během pár let se jimi podařilo zamořit celou planetu. Příroda tyto látky neumí odbourat. Dnes na nás proto — bez nadsázky — padají i s kapkami deště.

Nejedná se přitom o nic neškodného, tři z této skupiny látek jsou od roku 2009, 2019 a 2022 zakázány takzvanou Stockholmskou úmluvou. Jedná se o karcinogeny, které prokazatelně způsobují i další závažné nemoci.

Skutečné riziko plynoucí ze zamoření životního prostředí perfluorovanými látkami není ani zdaleka dostatečně probádané. Kvůli chybějící regulaci se s nimi stále můžeme setkat i v běžných spotřebitelských produktech.

Letos v lednu podala na podnět pěti evropských zemí Evropská chemická agentura návrh na kompletní zákaz celé skupiny perfluorovaných a polyfluorovaných látek.

Jak konkrétně vypadá rozsah znečištění perfluorovanými a polyfluorovanými látkami na evropském kontinentu odhaluje projekt mezinárodní novinářské spolupráce s názvem Věčné znečištění — v originále Forever Pollution. Deník Referendum dnes zveřejňuje unikátní mapu kontaminace Evropy.

Přípravu interaktivní mapy, která je vůbec první svého druhu v Evropě, organizoval francouzský deník Le Monde. Jedná se o výsledek mnohaměsíčního bádání mezinárodního týmu novinářů, do něhož byl za Českou republiku přizván právě Deník Referendum. Většina českých údajů pochází z tuzemských akademických pracovišť.

Na projektu spolupracovalo osmnáct evropských médií včetně britského deníku Guardian, německých stanic NDR a WDR či řady dalších předních evropských médií, jako je dánský deník Politiken.

V přírodě neexistuje mechanismus, který by tyto látky rozložil

Objev perfluorovaných a polyfluorovaných látek spadá do třicátých let minulého století. Na spotřebitelský trh byly uvedeny v padesátých letech s teflonovým nádobím. Typicky se objevily ve výrobcích obchodních značek Teflon, GoreTex nebo Scotchgrad. Jejich prvními výrobci byly firmy DuPont a 3M.

Postupně se jejich využití rozšířilo také do výroby nepromokavého oblečení, jednorázových potravinářských obalů odpuzujících vodu a olej, ale také do kosmetiky či lyžařských vosků. Používají se také v hasičské pěně, ale i v mnoha odvětvích průmyslu.

Dneškem čítá skupina perfluorovaných a polyfluorovaných látek na dvanáct tisíc druhů sloučenin. Na trhu, ve výrobcích běžné spotřeby, se jich mohou vyskytovat stovky. Přesně to však nevíme, neexistuje žádná regulace ani povinnost firem na jejich obsah upozorňovat. Zakázány jsou pouze tři z nich, známé pod zkratkami PFOS, PFOA a PFHxS. K souvislostem jejich zákazu se dostaneme.

„Zjednodušeně řečeno jde o relativně krátké řetězce uhlíků, kde je většina, nebo všechny vodíky nahrazeny fluorem,“ vysvětluje k původu perfluorovaných a polyfluorovaných látek pro DR profesor Tomáš Cajthaml z Ústavu pro životní prostředí Karlovy univerzity. „Vazba mezi uhlíkem a fluorem je velice pevná. V přírodě v podstatě neexistuje mechanismus, který by ji rozložil,“ pokračuje ve výkladu. Tyto látky proto patří mezi takzvané perzistentní organické znečišťující látky, tedy chemikálie přetrvávající v životním prostředí a lidských organismech.