Ve středu 22. listopadu europoslanci zamítli legislativu, která měla snížit používání pesticidů v zemědělství na polovinu do roku 2030. Stalo se tak po intenzivní kampani producentů pesticidů, kteří získali na svou stranu poslance Evropské lidové strany.

Nepřesvědčilo je ani šest tisíc vědců, kteří se za tuto legislativu postavili, ani více než milion evropských občanů, kteří tak učinili podpisem iniciativy Zachraňme včely a farmáře.

Již v létě přitom lobbisté průmyslového zemědělství zásadním způsobem okleštili zákon o obnově přírody. Obojí spadá do tažení proti takzvané Zelené dohodě (Green Deal). „Pravice v Evropském parlamentu kopíruje agendu krajní pravice — a to jak v migraci, tak nově i v oblasti životního prostředí. Staví to jako dilema, kdy můžete být buďto pro přírodu, nebo pro lidi,“ říká výzkumnice Nina Hollandová z organizace Corporate Europe Observatory, která v Bruselu rozkrývá korporátní lobbing a jeho vliv na rozhodování v evropských institucích.

Evropský parlament v listopadu zamítl zákon o redukci pesticidů. Co to znamená?

Znamená to, že lobbistická kampaň vedená korporacemi produkujícími pesticidy a agroprůmyslem byla úspěšná. Ukázalo se tady jasně, jak úzká je spolupráce mezi producenty pesticidů, chemickým průmyslem, agroprůmyslem — a konzervativci z EPP (Evropská lidová strana). Političtí spojenci uvedených průmyslových odvětví jednali v jejich zájmu.

Jak se to projevilo?

První úspěch tato kampaň zaznamenala před rokem během českého předsednictví Radě EU, kdy lobbisté přesvědčili ministry zemědělství členských států, aby po Evropské komisi požadovali posouzení dopadů pesticidové legislativy. Celý proces se tím výrazně zpomalil, a nahrál tak současnému výsledku.

Úplné zamítnutí zákona ovšem bylo i tak pro mnohé nečekaným překvapením. Čekali jsme, že bude značně vykostěný, oslabený, ale že neprojde vůbec, to nás nenapadlo. Výsledek je tedy dokonalou ukázkou toho, jak funguje corporate capture — jinými slovy, jak významný politický klub v Evropském parlamentu hájí namísto zájmů veřejných zájem korporací.

Požadavek na pořízení studie o možných dopadech legislativy vznikl během českého předsednictví v Radě EU. Víme, zda se na tom naše země podepsala?

Česká republika, podobně jako nyní předsedající Španělsko, nebyla zákonu o regulaci pesticidů moc nakloněná. Rozhodně jej neposouvala konstruktivně vpřed. Nicméně oficiálně jste nebyli mezi státy, které zhodnocení dopadů vyžadovaly. České předsednictví ale nesehrálo ve snaze omezit pesticidy ani žádnou kladnou roli.

Kdo jsou vlastně nejsilnější hlasy proti Zelené dohodě a ekologickým legislativám, jako je redukce pesticidů?

V roce 2021 vzniklo šest dopadových studií, které platil sám průmysl, jehož se regulace měla dotknout. Iniciovaly je organizace jako CropLife Europe, která zastupuje producenty pesticidů, nebo Copa Cogeca, což je zas lobby průmyslového zemědělství. Ostatní byly kombinace velkých obchodníků s obilím.

Zkrátka všichni, kdo mají zájem na laciných dodávkách komodit pocházejících ze zemědělství zaměřeného na velké lány monokultur. Ti prezentovali dopadové studie a koordinovali lobbing.

Takhle vypadá lobbing v Bruselu běžně?

Producenti pesticidů tam mají své individuální vyslance pro tuto práci. Vedle toho se tyto firmy také sdružují právě v lobbistických asociacích, jako je CropLife Europe, případně Plastics Europe, která sdružuje producenty plastů. Takhle se společně zasazují za své zájmy.

Další lobbing těchto struktur se odehrává v hlavních městech členských zemí a v jejich stálých zastoupeních při Evropské unii.

Které státy byly v boji proti redukci pesticidů obzvlášť slyšet?

Španělsko, státy Pobaltí, některé státy střední a východní Evropy. Dohromady jsme měli patnáct zemí, které byly k redukci pesticidů velice kritické. Pokud jde o onu studii hodnocení dopadů, z různých úniků informací především z kanceláří stálých zastoupení jsme slyšeli, že cílem bylo ukázat Komisi, kdo je tady pánem.

Neočekávalo se, že informačně to bude mít nějaký přínos, šlo tady o prosté sdělení průmyslu evropským institucím, že není spokojený s jeho legislativním návrhem. Mnoho států to podpořilo autoritou svých ministrů zemědělství.

Další věc je, že i státy, které se proti zákonu přímo nestavěly, se mohly prostřednictvím svého ministra aktivně zapojit v Radě pro zemědělství a rybolov. Ta totiž úzce spolupracuje s lobbistickou asociací Copa Cogeca, jejichž zástupce běžně zve na jednání mezi čtyřma očima, kde mohou prezentovat své požadavky. Žádná jiná asociace takové privilegium nemá.

Které z členských zemí nakonec nejvíce podporovaly redukci pesticidů?

Zejména Německo a Nizozemsko.

Co měl vlastně průmysl výroby pesticidů ve hře? Některé odhady říkají, že jenom v Evropské unii se obchod s pesticidy pohybuje okolo dvanácti miliard eur ročně.

Cílem legislativy bylo snížit rizika a používání pesticidů na polovinu. A také snížit na polovinu ty nejnebezpečnější používané látky. Pro každý členský stát by se zavedly závazné cíle, což by znamenalo obrovský posun proti stávající legislativě, která říká, že členské státy by měly vést zemědělce k tomu, aby k chemické ochraně proti škůdcům sahali až úplně naposled. Nejprve by měli volit střídání plodin, pletí a další kroky. Samozřejmě to tak nefungovalo.

Pokud snížíme používání chemických pesticidů, rozvoj biologických řešení bude mnohem rychlejší. Už teď máme mnohá k dispozici, ale bude jich ještě více. Jak je ale vidět, korporace jako Bayer nebo BASF, které žijí z prodeje pesticidů, chtějí úspěchy biologické prevence zaříznout.

Dá se tedy říct, že celá snaha snižovat používání pesticidů v evropském zemědělství je v tuto chvíli prohraná bitva?

Stále je tu prostor ještě něco vyhrát, ale také ještě i něco prohrát. Bude se jednat o legislativě týkající se semen. Bude se projednávat návrh zákona o radikální deregulaci používání geneticky modifikovaných plodin z nové generace technologií, jako je například CRISPR. Cílem těchto snah je, aby se geneticky modifikované plodiny nemohly nijak označovat.

Takže spotřebitelé ani farmáři by netušili, s čím pracují a co mají na talíři. Plán je, aby tyto geneticky modifikované organizmy nepodstupovaly žádné bezpečnostní testy, nemonitorovaly by se, ale byly by patentovány.

Tytéž korporace, které vyrábějí pesticidy, by chtěly takováto semena vyvíjet a prodávat. Podařilo se jim přesvědčit Evropskou komisi o tom, že deregulace geneticky modifikovaných organizmů je zásadní k omezení pesticidů. Je to vůbec nejcyničtější prvek v celé situaci.

Kdy se naskytne další příležitost pesticidy omezit?

Stále se toho dá udělat dost. Například v procesu schvalování pesticidů je prostor ke zlepšení. Bude to nová výzva pro nové složení Evropské komise, jakmile zasedne.

V členských státech existují zákony, díky kterým se daří vyhrávat jednotlivé soudy. A potom je tady spousta věcí, které mohou dělat sami občané: podporovat biopotraviny a farmáře, kteří nepoužívají pesticidy a podobně.

Jak se má vlastně zorientovat prostý občan v tom, které informace mají váhu, když je jich tolik protichůdných. Kde má vzít jistotu, že ho ani Evropská komise nevodí za nos, když říká, že snížením pesticidů neohrozí potravinovou bezpečnost?

Ani v Evropské komisi neplatí názorová jednota a najdeme tam hlasy, které byly proti zásadnímu omezení pesticidů. Ale ano, Komise se za potřebu poloviční redukce pesticidů postavila. Protože potravinovou bezpečnost lze v dlouhodobé perspektivě garantovat pouze ve fungujícím ekosystému, což je se současným nadužívání pesticidů v rozporu.

Jedním z hlasitých kritiků zákona byl slovinský europoslanec Franc Bogovič. Sám je farmářem a v minulosti dokonce obchodoval s pesticidy. Musíme si uvědomit, že žijeme v době ohromného plýtvání potravinami a energií — a to nemá s potravinovou bezpečností nic společného.

Bogovič a jemu podobní jsou obhájci ekonomiky, kdy v Holandsku a Belgii pěstujete na tisících hektarech brambory, z nichž usmažíte hranolky, hluboce je zamrazíte a vyvezete do Latinské Ameriky. To se skutečně děje. Kolumbie se to snažila zastavit, ale neúspěšně.

Je možné zobecnit, jakou roli v celém soukolí lobbingu proti pesticidům hrají velkopodnikatelé v zemědělství, jako je třeba Andrej Babiš?

Copa Cogeca, je asociace, která hájí zájmy právě takových podnikatelů, jako je Babiš. A ta je s producenty pesticidů v jedné linii. Mluvčí Copa Cogeca v nedávném rozhovoru v Politico řekl, že menší farmy stejně nemají v budoucnu žádnou šanci na přežití. Pokud přistoupíme na jejich politiku, skutečně to tak dopadne.

A jakou roli v tom celém lobbingu a kampani za průmyslové zemědělství hrají univerzity a vědecké instituce?

Korporátní lobbing prostřednictvím vědy funguje už celé dekády. Využívaly toho tabákové či chemické společnosti. Vždycky šlo o výrobu vědeckých důkazů, které mají zpochybnit škodlivost toho kterého produktu. Je to dlouhodobě velice efektivní metoda.

Od devadesátých let se například v Nizozemsku značně liberalizoval veřejný sektor včetně univerzit, které tak začaly být nuceny přijímat peníze od soukromých subjektů. Například univerzita ve Wageningenu má nyní svou soukromou a veřejnou část.

A ta soukromá vydává naprosto nekritické studie na objednávku CropLife Europe. Výzkumný institut pak dokonce vysílá své pracovníky, aby studii prezentovali na lobby schůzkách.

Jedním z častých argumentů proti zákonu o redukci pesticidů bývá, že nelze vše nahradit biozemědělstvím. Platilo to i pro bruselskou debatu?

Ano, především ti nejhlasitější zastánci pesticidů rádi tvrdí, že biozemědělství zabírá příliš mnoho místa. Když to porovnáme s tím, kolik potravin se vyplýtvá v průmyslovém zemědělství, jaké produkuje znečištění a jaký má podíl na změnách klimatu, a postavíme to vedle toho, kdo tyto náklady zaplatí, uvidíme ale úplně jiný obraz.

Čištění vody platí státy z veřejných prostředků. Tyto peníze by šlo investovat jinam — třeba i do toho, abychom zajistili produktivnější biozemědělství. U některých plodin to navíc nevychází co do plochy pro biozemědělství vůbec špatně. A také asi nemusíme exportovat holandské hranolky do Kolumbie.

Navíc — a to je důležité — nikdo nemluví o tom, že máme hned stoprocentně přeřadit na ekologické zemědělství. Požadavkem bylo dosáhnout čtvrtiny do roku 2030.

Celou dobu se bavíme o tom, že tyto — žádoucí — změny jdou naprosto proti zájmům korporací, které vydělávají na stávajícím stavu. Proto proti zákonu o redukci pesticidů napřely tolik síly. Co lze ještě dělat, aby vše nezůstalo v jejich rukách?

Je potřeba se organizovat, budovat progresivní hnutí a předkládat program, který je atraktivní i pro lidi v obtížné sociální situaci. Nabízet dostupné alternativy a podporovat malé farmáře ve svém okolí.

Mohou pozitivní roli sehrávat i národní státy?

Jistě, mají kontrolu nad tím, kam přesně se nalijí zemědělské dotace. Vidíme to například ve Francii, kde je silná ochrana cen půdy. Přístup k půdě je tam díky tomu mnohem snazší než jinde. Národní vlády také mohou zavést dotace na podporu přechodu na ekologické zemědělství a redukci pesticidů.

Je potřeba si uvědomit, že malí zemědělci a občané mají stejný zájem. Kdežto cíle agrochemického průmyslu a obchodníků s pesticidy jsou zcela opačné.

ZUZANA VLASATÁ