Rozhovor s R. Billotem: Průmysl perfluorovaných látek lže tak jako ten tabákový
Redakce DRAmerický právník přivádí posledních čtyřiadvacet let průmysl perfluorovaných látek k zodpovědnosti. O evropské snaze prosadit kompletní zákaz těchto látek říká: V tohle jsme ani nedoufali a vděčíme za to jednomu malému americkému farmáři.
Robert Billot je americký právník specializující se na environmentální právo. Jeho původním zaměřením však bylo zastupování korporací. Mezi lety 1998 a 2011 se intenzivně věnoval případu kontaminace řeky Ohio v Západní Virginii perfluorovanými chemikáliemi firmy DuPont. Odhalil, že chemička po několik desítek let před veřejností i svými zaměstnanci tajila závažná zdravotní rizika spojená s těmito látkami, a po mnohaletém úsilí se mu podařilo dovést hromadnou žalobu proti chemičce k vítězství.
Potvrdilo se, že firma DuPont kontaminovala pitnou vodu pro sedm set tisíc lidí. Rovněž se během soudního sporu podařilo prokázat, že tyto látky způsobují rakovinu ledvin a varlat, nemoc štítné žlázy, preeklampsii neboli vysoký tlak v těhotenství, vysoký cholesterol a ulcerózní kolitidu. V roce 2019 o Billotově případu vznikl film Dark Waters, v němž advokáta ztvárnil herec Mark Ruffalo.
Skupina perfluorovaných a polyfluorovaných látek dnes čítá na dvanáct tisíc druhů sloučenin, z nichž jsou v Evropě dosud zakázány pouze tři. Zbytek není nijak regulován, objevují se ve zboží běžné spotřeby — typicky ve výrobcích obchodních značek Teflon, GoreTex nebo Scotchgrad. Konkrétně tedy v nepromokavém oblečení, jednorázových potravinářských obalech odpuzujících vodu a olej, nepřilnavém nádobí, ale také v kosmetice či lyžařských voscích. Používají se také v hasičské pěně, ale i v mnoha odvětvích průmyslu. Problém s těmito chemikáliemi spočívá nejen v jejich mimořádné toxicitě, ale také v tom, že příroda nezná mechanismus, který by je odboural. Proto je nazýváme „věčnými chemikáliemi“. Dnes je jimi zamořená doslova celá planeta.
Letos v lednu podala na podnět pěti evropských zemí Evropská chemická agentura návrh na kompletní zákaz celé skupiny perfluorovaných a polyfluorovaných látek.
V únoru pak začala skupina osmnácti evropských médií v čele s francouzským deníkem Le Monde zveřejňovat rozsáhlou investigaci, která mapuje zamoření evropského kontinentu perfluorovanými látkami. Na tomto projektu s názvem Věčné znečištění, v originále Forever Pollution, spolupracoval také Deník Referendum. Rozhovor s Robem Billotem na něj navazuje.
V evropském parlamentu začalo šestiměsíční veřejné projednávání navrhovaného zákazu skupiny perfluorovaných a polyfluorovaných chemických látek, označovaných jako PFAS. Co od něj očekáváte?
Jde o součást nesmírně důležité celosvětové debaty o tom, jak toto skupinu chemikálií vymezit, neboli jaké látky zahrnout do zákazu. Mnoha lidem už je dnes známo, že vědecké poznatky hovoří jasně: PFAS jsou zásadní hrozbou pro veřejné zdraví a je třeba okamžitě podniknout kroky k jejich regulaci.
V únoru zveřejnila skupina osmnácti evropských médií investigaci, která odhaluje více než sedmnáct tisíc evropských lokalit kontaminovaných perfluorovanými a polyfluorovanými látkami. Přitom bylo mnoho lidí překvapeno, protože o nich slyšeli poprvé v životě.
Počet kontaminovaných lokalit mě nijak nepřekvapil. Ve Spojených státech se tyto chemikálie dostávají do životního prostředí už desítky let. Úplně stejné firmy je vypouštějí i v Evropě, kde si ale až nyní veřejnost začíná uvědomovat důsledky — tedy, že jsou tyto látky přítomné v půdě, v pitné vodě, nebo že dokonce kolují v naší krvi.
Je skutečně znepokojivé, že rozsah kontaminace začínáme chápat až nyní. Bavíme se přece o chemikáliích, jimž se přičítá mnoho závažných dopadů na lidské zdraví, včetně rakoviny, oslabení imunitního systému a snížené účinnosti vakcín. Proto je váš novinářský projekt zásadní!
Projednávaný zákaz, který chystá Evropská unie, pojímá látky PFAS jako jednu skupinu. To samozřejmě vyvolává obrovský odpor mezi jejich výrobci, zvláště pak ve Spojených státech, kde jsme šli cestou zákazu jedné látky po druhé. Evropa jde proti tomuto zavedenému způsobu pomalé regulace, jaká se prováděla po desetiletí, a výrobci se opravdu urputně brání.
Jaké argumenty podle vás budou zaznívat v evropské debatě o zákazu perfluorovaných látek?
Už zaznívají a v podstatě jsou stejné, jaké jsme posledních třicet let slýchali ve Spojených státech. Tedy že perfluorované a polyfluorované látky jsou pro naši moderní společnost nepostradatelné a obsahují je prakticky všechny výrobky, které používáme. Jedním dechem od jejich obhájců slyšíte: „Takže byste chtěli být bez mobilů, 5G sítě, respirátorů a léků zachraňujících životy?“ Takové argumenty se předkládají i zákonodárcům.
Perfluorované a polyfluorované látky jsou skutečně obsaženy v řadě výrobků.
Jenomže je tomu tak jen proto, že se výrobci těchto chemických látek cíleně snaží dostat je všude, kam se jen dá. Právě taktovým způsobem se výrobci PFAS dostali do pozice, která jim dovoluje argumentovat stylem, že jsou tyto chemikálie příliš důležité, než aby je bylo možné regulovat.