Robert Billot je americký právník specializující se na environmentální právo. Jeho původním zaměřením však bylo zastupování korporací. Mezi lety 1998 a 2011 se intenzivně věnoval případu kontaminace řeky Ohio v Západní Virginii perfluorovanými chemikáliemi firmy DuPont. Odhalil, že chemička po několik desítek let před veřejností i svými zaměstnanci tajila závažná zdravotní rizika spojená s těmito látkami, a po mnohaletém úsilí se mu podařilo dovést hromadnou žalobu proti chemičce k vítězství.

Potvrdilo se, že firma DuPont kontaminovala pitnou vodu pro sedm set tisíc lidí. Rovněž se během soudního sporu podařilo prokázat, že tyto látky způsobují rakovinu ledvin a varlat, nemoc štítné žlázy, preeklampsii neboli vysoký tlak v těhotenství, vysoký cholesterol a ulcerózní kolitidu. V roce 2019 o Billotově případu vznikl film Dark Waters, v němž advokáta ztvárnil herec Mark Ruffalo.

Skupina perfluorovaných a polyfluorovaných látek dnes čítá na dvanáct tisíc druhů sloučenin, z nichž jsou v Evropě dosud zakázány pouze tři. Zbytek není nijak regulován, objevují se ve zboží běžné spotřeby — typicky ve výrobcích obchodních značek Teflon, GoreTex nebo Scotchgrad. Konkrétně tedy v nepromokavém oblečení, jednorázových potravinářských obalech odpuzujících vodu a olej, nepřilnavém nádobí, ale také v kosmetice či lyžařských voscích. Používají se také v hasičské pěně, ale i v mnoha odvětvích průmyslu. Problém s těmito chemikáliemi spočívá nejen v jejich mimořádné toxicitě, ale také v tom, že příroda nezná mechanismus, který by je odboural. Proto je nazýváme „věčnými chemikáliemi“. Dnes je jimi zamořená doslova celá planeta.

Letos v lednu podala na podnět pěti evropských zemí Evropská chemická agentura návrh na kompletní zákaz celé skupiny perfluorovaných a polyfluorovaných látek.

V únoru pak začala skupina osmnácti evropských médií v čele s francouzským deníkem Le Monde zveřejňovat rozsáhlou investigaci, která mapuje zamoření evropského kontinentu perfluorovanými látkami. Na tomto projektu s názvem Věčné znečištění, v originále Forever Pollution, spolupracoval také Deník Referendum. Rozhovor s Robem Billotem na něj navazuje.

V evropském parlamentu začalo šestiměsíční veřejné projednávání navrhovaného zákazu skupiny perfluorovaných a polyfluorovaných chemických látek, označovaných jako PFAS. Co od něj očekáváte?

Jde o součást nesmírně důležité celosvětové debaty o tom, jak toto skupinu chemikálií vymezit, neboli jaké látky zahrnout do zákazu. Mnoha lidem už je dnes známo, že vědecké poznatky hovoří jasně: PFAS jsou zásadní hrozbou pro veřejné zdraví a je třeba okamžitě podniknout kroky k jejich regulaci.

V únoru zveřejnila skupina osmnácti evropských médií investigaci, která odhaluje více než sedmnáct tisíc evropských lokalit kontaminovaných perfluorovanými a polyfluorovanými látkami. Přitom bylo mnoho lidí překvapeno, protože o nich slyšeli poprvé v životě.

Počet kontaminovaných lokalit mě nijak nepřekvapil. Ve Spojených státech se tyto chemikálie dostávají do životního prostředí už desítky let. Úplně stejné firmy je vypouštějí i v Evropě, kde si ale až nyní veřejnost začíná uvědomovat důsledky — tedy, že jsou tyto látky přítomné v půdě, v pitné vodě, nebo že dokonce kolují v naší krvi.

Je skutečně znepokojivé, že rozsah kontaminace začínáme chápat až nyní. Bavíme se přece o chemikáliích, jimž se přičítá mnoho závažných dopadů na lidské zdraví, včetně rakoviny, oslabení imunitního systému a snížené účinnosti vakcín. Proto je váš novinářský projekt zásadní!

Projednávaný zákaz, který chystá Evropská unie, pojímá látky PFAS jako jednu skupinu. To samozřejmě vyvolává obrovský odpor mezi jejich výrobci, zvláště pak ve Spojených státech, kde jsme šli cestou zákazu jedné látky po druhé. Evropa jde proti tomuto zavedenému způsobu pomalé regulace, jaká se prováděla po desetiletí, a výrobci se opravdu urputně brání.

Jaké argumenty podle vás budou zaznívat v evropské debatě o zákazu perfluorovaných látek?

Už zaznívají a v podstatě jsou stejné, jaké jsme posledních třicet let slýchali ve Spojených státech. Tedy že perfluorované a polyfluorované látky jsou pro naši moderní společnost nepostradatelné a obsahují je prakticky všechny výrobky, které používáme. Jedním dechem od jejich obhájců slyšíte: „Takže byste chtěli být bez mobilů, 5G sítě, respirátorů a léků zachraňujících životy?“ Takové argumenty se předkládají i zákonodárcům.

Perfluorované a polyfluorované látky jsou skutečně obsaženy v řadě výrobků.

Jenomže je tomu tak jen proto, že se výrobci těchto chemických látek cíleně snaží dostat je všude, kam se jen dá. Právě taktovým způsobem se výrobci PFAS dostali do pozice, která jim dovoluje argumentovat stylem, že jsou tyto chemikálie příliš důležité, než aby je bylo možné regulovat.

My se ale přece bavíme o veřejném zdraví. Nedávno vyšla studie, která dokládá, že jen ve Spojených státech lze více než šest milionů úmrtí od roku 1999 přičíst na vrub látky PFOA, což je jenom jedna z celé mnohatisícové skupiny perfluorovaných a polyfluorovaných látek. Ekonomické náklady na zdravotní péči nutnou v důsledku dopadů těchto chemických látek jdou do mnoha miliard dolarů.

Dalším argumentem, který můžeme často slyšet, je, že zákaz PFAS připraví mnoho lidí o zaměstnání.

Takto se dá argumentovat vždycky. Na druhou stranu ale můžeme vidět, že vzniká významné průmyslové odvětví, jež se snaží problém kontaminace těmito chemikáliemi řešit. Různé organizace, univerzity a výzkumné ústavy po celé planetě dnes hledají způsoby, jak nás těchto chemikálií zbavit. To vytváří nevídané příležitosti.

Uvedu příklad. Když vědci upozornili, že se některé z těchto chemikálií přidávají na vnitřní stranu sáčků s popcornem do mikrovlnné trouby, podnikli v Dánsku kroky k zákazu těchto sáčků. Následoval povyk, že si nebudeme moct dělat doma popcorn v mikrovlnce a že někteří lidé přijdou o práci. Jakmile se však přestaly tyto chemikálie do sáčků přidávat, byla to otázka týdnů nebo měsíců, než se přišlo na způsob, jak vyrábět stejně funkční sáčky bez jejich obsahu. Sáčky s popcornem se vrátily na pulty. Zákaz jednoduše neznamená ani tak ztrátu pracovních pozic jako spíše podnět pro nová řešení.

Co odpovídáte lidem, kteří argumentují, že zákaz nic neřeší, protože v Číně se tyto chemikálie budou vesele vyrábět dál?

Díky dostupným filmům, knihám i medializaci se konečně zvýšila informovanost a lidé si začali uvědomovat, že nebezpečné látky se vyskytují v mnoha výrobcích. V důsledku toho se spotřebitelé začali ještě před legislativními změnami sami obracet na firmy — na výrobce obalů potravin, prodejce oblečení, výrobce kosmetiky — s požadavkem, aby přestaly tyto chemikálie používat. A to okamžitě.

Právě v době, kdy Evropská unie navrhla zákaz látek skupiny PFAS, přišla skvělá zpráva — původní vynálezce těchto látek, americká společnosti 3M, oznámila, že je do roku 2025 zcela přestane vyrábět. Do hry jednoduše vstupují tržní síly, a to bude mít zásadní dopad.

Během našeho výzkumu jsme se dostali k tisícům dokumentů Evropské agentury pro chemické látky, které dokazují, že zástupci různých průmyslových odvětví sdělují neurčité nebo zavádějící údaje, aby dostali své výrobky na trh. Co na to říkáte vy se svou zkušeností s lobbováním kolem perfluorovaných látek v USA?

Ode dne, když jsem se regulací těchto látek začal před čtyřiadvaceti lety zabývat, jsem neustále poslouchal, že prý nemáme dost důkazů a dat a vůbec prý jsou vědecké poznatky v tomto směru nejednoznačné.

Ale právě proto, že jsme se bohužel po celá desetiletí setkávali jen s dílčími a zavádějícími údaji a informacemi, dostali jsme se do stávající situace. To, že se perfluorované a polyfluorované chemické látky nacházejí kdekoli na planetě, jsme nikdy neměli dopustit.

Mluvil jste o vědeckém výzkumu, který mimo jiné spojuje skupinu PFAS s rakovinou. Nicméně zástupci průmyslu to zpochybňují a tvrdí, že to není prokázáno.

Vědecké poznatky to prokazují — zejména pokud jde o skupinu látek označovaných jako C-8, kam patří také již zakázané látky PFOA a PFOS. Pokud vím, ve vědecké komunitě panuje ohledně jejich spojení s rakovinou shoda.

Nejnovější stanovisko americké Agentury pro ochranu životního prostředí k návrhu limitů pro pitnou vodu je založeno na tom, že látky PFOA i PFOS jsou pravděpodobnými karcinogeny. Zkrátka není o čem debatovat.

A nedá se ani tvrdit, že neexistují důkazy, že by ostatní druhy PFAS — například ze skupiny C-6 — neměly škodlivé účinky. Vezměte si chemikálii prodávanou korporací DuPont pod obchodní značkou GenX, která nahradila PFOA. Když v roce 2012 vyšla první studie jejích účinků na potkany, prokázala, že GenX způsobuje u potkanů stejné typy nádorů jako PFOA: rakovinu jater, slinivky a varlat. Vědecká komunita tehdy zpozorněla: „Moment, vypadá to, že některé z chemických látek, jimiž nahrazujete ty, jež byly zakázány, mají úplně stejnou toxicitu. Jak můžeme vědět, že jen nevytloukáme klín klínem?“ Na základě toho došlo konečně k posunu. Pochopili jsme, že se musíme podívat na perfluorované a polyfluorované chemikálie jako celek.

Jakou radu byste dal evropským politikům ohledně navrhovaného zákazu?

Doporučil bych jim, aby se zajímali o současné vědecké poznatky a vzali si příklad z naší čtyřiadvacetileté snahy o regulaci PFAS ve Spojených státech. Aby dali na to, co víme o jejich zdravotních účincích, zejména v případě PFOA a PFOS. Aby se nenechali zmást a přesvědčit řečmi, že o těchto chemikáliích údajně nevíme dost na to, abychom mohli přijmout vhodná opatření.

Už jste to zmínil, ale zastavit další zamořování prostředí perfluorovanými látkami je jen část řešení. Zásadním problémem je totiž už existující kontaminace z předešlých dekád.