V roce 2020 představila Evropská komise Strategii pro udržitelnost chemických látek, jejímž cílem je „usilovat o životní prostředí bez toxických látek“ využíváním „bezpečných a udržitelných chemikálií“. Strategie nahlíží škodlivost toxických chemikálií pro náš organismus i životní prostředí, a zaměřuje se na to, jak s pomocí stávajících právních předpisů postupně skoncovat s průmyslovým využíváním toxických chemikálií.

Strategie je podpořena také takzvaným Plánem omezení, který byl zveřejněn v dubnu 2022. Evropská unie v něm vůbec poprvé navrhla zákaz celých skupin toxických chemických látek namísto dosavadní praxe dílčích regulací. Uvažování o chemických látkách v rámci celých skupin je účinnou regulační strategií, která by mohla omezit praxi, kdy jedna toxická látka bývá jednoduše nahrazena jen svou chemickou modifikací.

Průtahy s reformou

V říjnu 2022 však politické odhodlání zabývat se toxickými chemikáliemi vzalo v Evropě za své. Z pracovního programu Evropské komise na rok 2023 vyplynulo, že připravený plán na zefektivnění a zdokonalení systému registrace, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (Registration, Evaluation, Authorisation and Restriction of Chemicals, REACH) bude odložen až do konce roku 2023.

Nařízení REACH je přitom důležitý a poměrně složitý právní předpis, který měl být kvůli zrychlení regulace chemických látek reformován už v roce 2022. Jeho reforma spolu s navrhovaným Plánem omezení totiž představovala účinnou strategii proti toxicitě prostředí.

Jedovaté chemikálie se nacházejí všude a ve všem. Některé z těch, které Evropská unie plánuje stáhnout z trhu, se používají například v opalovacích krémech, jednorázových dětských plenkách a plastových výrobcích. Navzdory exponenciálně rostoucímu počtu vědeckých výzkumů, které poukazují na škodlivost některých chemikálií pro lidské tělo i životní prostředí, se zdá, že politici a regulační orgány nejednají s patřičnou naléhavostí.

Evropská environmentální kancelář nedávno zveřejnila zprávu nazvanou The Need for Speed, která přibližuje časový rámec regulačního procesu chemikálií. Úředníci mají na rozhodnutí o povolení látky na trh třítýdenní lhůtu. Ale „v nejlepším případě trvá kontrola jakékoli nově rozpoznané chemické hrozby v rámci takzvaného Řízení o omezení více než dva roky. Nejpomalejší řízení probíhá přes dvaadvacet let.“

Ve výsledku je tak chemická látka povolena k aktivnímu použití na trhu dříve, než vůbec může být zahájen proces jejího hodnocení a regulace. Regulace jedovatých chemických látek je tak mnohdy přijata až léta po zjištění jejich toxicity. Reforma REACH měla tento proces zrychlit a zároveň podtrhovala, že právní předpisy související se životním prostředím zoufale potřebují změnu. I proto její říjnový odklad znamená krok zpět.