Perfluorovaným a polyfluorovaným látkám (PFAS) se říká „věčné chemikálie“ z prostého důvodu — v přírodě se prakticky nerozkládají. Jakmile se dostanou do životního prostředí, zůstávají tam po staletí a z průmyslových oblastí mohou doputovat třeba až na Antarktidu. A protože se hromadí také v potravinách, pitné vodě a nakonec i v našich tělech, nelze jejich existenci ignorovat.

Nedávná studie potvrdila přítomnost „věčných chemikálií“ i v českých vodních zdrojích. Ve Francii bylo obyvatelům města Saint-Louis doporučeno nepít vodu z kohoutku kvůli vysokým úrovním kontaminace pocházející z použití hasicích pěn na nedalekém letišti. Podobné případy se objevují po celé Evropě — od belgického Zwijndrechtu, kde továrna společnosti 3M kontaminovala okolí, až po nizozemský Dordrecht s kontaminovanou pitnou vodou.

Zdravotní dopady jsou alarmující. Vědecké studie spojují PFAS s rakovinou ledvin a varlat, onemocněním štítné žlázy, poškozením jater a oslabením imunity. Zvlášť zranitelné jsou děti, těhotné ženy a starší lidé. Evropská agentura pro bezpečnost potravin již před časem varovala, že čtrnáct procent evropských teenagerů má v krvi hladiny PFAS překračující zdravotní doporučení.

Trpělivost justice s tímto typem znečištění však v Evropě pomalu končí a soudy začínají jednat. Zcela zlomový rozsudek padl v červnu 2025 v Itálii v kauze továrny Miteni. Soud ve Vicenze poslal jedenáct bývalých manažerů do vězení, přičemž celková délka trestů dosáhla 141 let, v jednotlivých případech až sedmnáct let. Byli shledáni vinnými z vědomého a dlouhodobého znečišťováni zdrojů pitné vody pro více než 350 000 lidí v regionu Veneto „věčnými chemikáliemi“. Společnosti byla rovněž nařízena náhrada škody ve výši 58 milionů eur.

Takový rozsudek by měl otřást celou Evropou. Když italský soud pošle jedenáct manažerů za mříže na desítky let za otrávení pitné vody, měly by se v Bruselu rozsvítit všechny varovné kontrolky. Jenže zůstává všechno při starém. Místo aby tento precedens vedl ke zpřísnění pravidel, naopak jsou dál postupně rozvolňována. Jak je možné, že právě v okamžiku, kdy justice v členských státech vytáhne do boje proti lhostejnosti chemického průmyslu, evropští úředníci ustupují?

Česká realita: mezi uznáním a nečinností

Problém PFAS je velmi naléhavý i v České republice. Organizace Arnika dlouhodobě upozorňuje na přítomnost těchto látek ve výrobcích, vodách i lidských tělech. V roce 2023 provedla studii, která odhalila přítomnost PFAS v devíti z deseti testovaných dětských outdoorových bund. Tyto látky byly do oblečení záměrně přidány pro zajištění voděodolnosti — přitom alternativy existují a někteří výrobci je již používají.

Arnika v rámci celoevropské kampaně otestovala na přítomnost PFAS v krvi také české politiky, včetně tehdejšího ministra životního prostředí Petra Hladíka a europoslankyně Markéty Gregorové. Výsledky testů přitom jen potvrdily, co již vědci dávno tušili: tyto „věčné látky“ jsou v tělech všech Evropanů a pronikají dokonce i do pupečníkové krve ještě nenarozených dětí.

Pozitivní zprávou je, že od letošního roku jsou PFAS nově sledovány v Integrovaném registru znečišťování (IRZ), což je výsledek úsilí Arniky i dalších ekologických organizací. V dubnu letošního roku se problematice PFAS věnoval i český Senát. Na semináři odborníci i senátoři volali po urychleném zákazu těchto látek. Zaznělo tam však i varování: Česká republika a Polsko jsou jediné země EU, které hlasují proti omezení některých pesticidů obsahujících PFAS — konkrétně flutolanilu a flufenacetu, které jsou největším zdrojem kyseliny trifluoroctové, přítomné v životním prostředí v tisíckrát vyšších koncentracích než ostatní PFAS.

Evropa couvá pod tlakem lobbingu