Pro většinu návštěvníků je web Znečišťovatelé pod lupou hlavně přehlednou sbírkou čísel, tabulek a grafů. Pro ekologické organizace představuje zásadní nástroj dlouhodobého úsilí o transparentnost v otázkách životního prostředí. Ukazuje, že veřejně dostupné informace mohou významně posílit rozhodovací procesy a zpřístupnit informace, které by jinak zůstaly skryté.

Vznik Integrovaného registru znečišťování

Na konci devadesátých let, když se Česká republika připravovala na vstup do Evropské unie, zvažovala také ratifikaci mezinárodní Aarhuské úmluvy, která měla zásadně změnit přístup veřejnosti k informacím o životním prostředí. Úmluvu podepsala 25. června 1998, ratifikace proběhla 6. července 2004 a v platnosti pro ČR vstoupila 4. října 2004.

Arnika a další ekologické organizace v tomto procesu sehrály zásadní roli — aktivně lobbovaly za ratifikaci úmluvy a jejího Protokolu o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek. Zatímco průmyslové svazy argumentovaly ochranou obchodního tajemství a administrativní zátěží, argumenty ekologické organizace stály na principu práva občanů vědět, co přesně dýchají a co teče v řekách za jejich domy. Výsledkem bylo přijetí zákona č. 76/2002 Sb., který založil Integrovaný registr znečišťování jako veřejně přístupný informační systém. První data za rok 2004 byla zveřejněna v roce 2005.

Spuštění registru v roce 2004 bylo jen částečným vítězstvím. Ačkoliv Státní portál Integrovaného registru znečišťování obsahoval cenná data, byl — a do velké míry stále je — pro běžného občana uživatelsky nepřívětivý. Chyběla možnost snadného srovnávání, vytváření žebříčků nebo sledování trendů v čase.

Arnika data z Integrovaného registru znečišťování od roku 2005 každoročně analyzovala a zveřejňovala žebříčky největších znečišťovatelů, až v roce 2015 pak spustila webovou aplikaci Znečišťovatelé pod lupou. Cílem nebylo duplikovat práci státu, ale demokratizovat ji. Surová, technická data získala srozumitelnou formu, které porozumí každý starosta, novinář i rodič.Vznikl nástroj, který umožňuje pojmenovat znečišťovatele a vystavit je veřejnému tlaku.

Arnika také látky seskupila podle toho, jaký účinek mají na životní prostředí nebo lidské zdraví, což z dat portálu Integrovaného registru znečišťování vyčíst nelze — nehodnotí jednotlivé látky s výjimkou některých výjimečně toxických, ale celou skupinu látek s podobnými účinky.

Po zveřejnění výročních žebříčků největších znečišťovatelů se dostavila okamžitá reakce. Podniky, které léta ignorovaly stížnosti občanů, se najednou ocitly na titulních stranách novin. Ukázalo se, že pro nadnárodní korporace je reputační riziko často větším strašákem než pokuty od České inspekce životního prostředí.

Od farmaceutických firem po obuvníky

Nejlépe se dopad zveřejňování dat ukazuje na konkrétních příkladech. Tlak veřejnosti a médií, podpořený tvrdými daty z webu Znečišťovatelé pod lupou, například vedl k výraznému snížení úniků dichlormethanu — a tím i skupiny rakovinotvorných látek — v pžpadě farmaceutické společnosti Ivax Pharmaceuticals v Opavě, nábytkářské firmy Jitona v Rousínově, která látku ve výrobě zcela nahradila, a obuvnického podniku Kurt O. John v Březůvkách.

U tetrachlorethylenu se podařilo omezit emise v několika podnicích: Brisk Tábor, vyrábějící svíčky do automobilů, investoval do nové technologie odmašťování na vodní bázi a emise redukovaly také Jihočeské papírny ve Větřní.

Konkrétní dopad zveřejněných dat se projevil u výrobce hudebních nástrojů Amati-Denak. Na základě umístění v žebříčcích vyvinula tlak i místní samospráva v Kraslicích, což přimělo firmu k instalaci nové technologie, která snížila emise trichlorethylenu a dalších mutagenních látek.

Význam registrů znečišťování však sahá daleko za hranice České republiky. V Thajsku Arnika ve spolupráci s organizací EARTH pomáhala mapovat toxické znečištění a prosazovat zavedení Protokolu o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek, což se v letošním roce povedlo a obyvatelé Thajska tak budou mít k dispozici informace o těch největších znečišťovatelích

Tento nástroj může pomoci předejít případům, jako byl ten z vesnice Nong Phawa. V prosinci 2022 tam obyvatelé vyhráli soudní spor s recyklační společností Win Process, která musela zaplatit v přepočtu přibližně 13 milionů korun jako odškodnění za úhyn více než tisíce kaučukovníků a znečištění místních vodních zdrojů.

Podobnou práci Arnika realizuje také v Bosně a Hercegovině, Kazachstánu, na Ukrajině a v Indonésii. V roce 2024 vydala rozsáhlou studii v angličtině, která shrnuje historii Integrovaného registru znečišťování a jeho pozitivní dopad na životní prostředí i služby pro občanskou společnost ve světovém měřítku.

Data za rok 2024: klesající trendy i znepokojivé výjimky

Podle nejnovějších dat z Integrovaného registru znečišťování za rok 2024 pokračovalo snižování emisí rakovinotvorných a potenciálně rakovinotvorných látek, reprotoxických látek (látek ohrožujících reprodukci), skleníkových plynů, rtuti a dalších těžkých kovů. K hlavním zdrojům znečištění patřily chemičky, výrobci plastů, uhelné elektrárny a dřevozpracující provozy. V roce 2024 poskytlo data 1236 provozoven, což je o osmnáct více než v předchozím roce.

Výjimkou z celkového poklesu jsou emise rakovinotvorného a mutagenního formaldehydu, které meziročně narostly o téměř devět tun ročně. Znepokojivé jsou zejména skokové nárůsty ze dvou dřevozpracujících podniků v Lukavci v kraji Vysočina — Dřevozpracující družstvo (nárůst o téměř šest tun) a Lukaform, který za rok 2023 do Integrovaného registru znečišťování nehlásil vůbec, nyní ohlásil přes 2,5 tuny.

Tyto dva provozy se v součtu podílely na více než polovině všech ohlášených emisí formaldehydu v celé České republice. Lukavec se tak kvůli těmto provozům dostal mezi obce s vysokými emisemi zdraví škodlivých látek a Vysočina mezi kraj, který je nejvíc znečišťován formaldehydem.

V žebříčcích znečišťovatelů za rok 2024 dominují provozy z Ústeckého, Moravskoslezského, Pardubického kraje a Vysočiny. Největšími znečišťovateli zůstávají Spolana Neratovice a elektrárna Počerady. Huť Liberty Ostrava ze žebříčků vypadla, protože nebyla v provozu.

Novinka: ohlašování věčných chemikálií ve vodě

Letošní rok přináší také významnou novinku: od roku 2025 se (za rok 2024) nově do Integrovaného registru znečišťování ohlašuje také skupina látek PFAS, známých jako „věčné chemikálie“ v únicích do vody. Povinnost se týká celkového množství dvaceti vybraných látek z této skupiny, přičemž prahová hodnota činí 0,05 kg za rok.

PFAS jsou syntetické chemické látky používané v outdoorovém oblečení, papírových obalech na potraviny, hasících pěnách a mnoha dalších produktech. Jejich hlavní problém? V přírodě se rozkládají velmi pomalu, v měřítku délky lidského života spíš vůbec — proto jim říkáme „věčné chemikálie“. Jsou spojovány s rakovinou, neplodností, poškozením imunitního systému a dalšími zdravotními problémy.

Arnika provedla v roce 2022 studii dětských outdoorových bund — PFAS obsahovalo devět z deseti produktů. V roce 2023 evropský výzkum 32 bund odhalil již zakázanou látku PFOA ve více než třetině z nich, přičemž nejhorší výsledky měly bundy prodávané v České republice. Organizace také nechala otestovat, krev českých politiků na přítomnost PFAS, aby ukázala, že tyto látky máme v těle všichni.

Zveřejňování údajů o vypouštění PFAS do vody je důležité také z ekonomického hlediska. Kontaminace vodních zdrojů těmito látkami představuje enormní finanční zátěž pro vodárny, které musí investovat do sofistikovaných a nákladných technologií pro jejich odstranění z pitné vody. Tyto výdaje se promítají do cen vodného a stočného, které platíme všichni — bez ohledu na to, zda jsme se na znečištění jakkoli podíleli.

Transparentní ohlašování do Integrovaného registru znečišťování umožní identifikovat konkrétní zdroje znečištění a mělo by pomoct uplatnit princip „znečišťovatel platí“. Čistírny odpadních vod sice PFAS vypouštějí, ale nejsou jejich původci — skutečnými zdroji jsou podniky, které tyto látky vyrábějí nebo používají. Právě ty by měly nést náklady na čištění odpadních vod, ne celá společnost.

Právo na informace o těch, kdo poškozují životní prostředí

Projekt Znečišťovatelé pod lupou zůstává nejen zdrojem informací, ale i symbolem odporu proti snaze vrátit rozhodování o našem zdraví zpátky za zavřené dveře. Za posledních deset let web každoročně zpracoval data o více než tisíci provozovnách, desítkách látek a stovkách tun toxických emisí.

Emise z podniků hlásících do Integrovaného registru znečišťování jsou přitom jen částí látek, kterým jsme denně vystaveni. Dalším zdrojem znečištění jsou menší provozovny nepřekračující práh pro hlášení do Integrovaného registru znečišťování, doprava, domácnosti či spotřební výrobky — ty do registru údaje nehlásí. Plnění emisních limitů přitom neznamená nulový dopad na zdraví — limity jsou výsledkem kompromisu mezi ochranou zdraví, technickými možnostmi a ekonomickými zájmy. O to důležitější je mít přehled alespoň o těch největších znečišťovatelích.

Právo dýchat čistý vzduch a pít čistou vodu je neoddělitelné od práva vědět, kdo je znečišťuje. Dvacetiletá zkušenost s Integrovaným registrem znečišťování a desetileté fungování webu Znečišťovatelé pod lupou ukazují, že když občané mají k dispozici relevantní informace, začínají jednat — a když lidé začnou jednat, mění se svět.