Papírový obal na hamburger by se pod horkým masem a mastnou omáčkou promočil během pár minut. Že místo toho vydrží celou cestu domů, zajišťuje tenká vrstva fluorovaných látek (PFAS), kterou výrobci nanášejí na papír, aby nepropouštěl vodu ani tuk. Stejně tak PFAS obsahovaly sáčky na popcorn nebo kelímky na kávu.

Tato vrstva chemických látek ale na papíru nezůstane nedotčená. Část z ní přejde do jídla a pak do lidského organismu, což má vážný dopad na lidské zdraví. Vědci z brněnského centra RECETOX zjistili u 288 mladých dospělých, že s množstvím PFAS v krvi se u nich mění i činnost genů, podle nichž tělo vyrábí protilátky.

PFAS se nerozkládají a hromadí se natrvalo v organismech a životním prostředí, proto se těmto látkám přezdívá věčné chemikálie.

Od minulého týdne obaly obsahující PFAS nesmějí nikde v Evropské unii na trh. Předcházelo tomu několik let vyjednávání a ještě letos v květnu to vypadalo, že se zákaz odloží.

Zákaz, který se nedá obejít výměnou písmene

Evropské nařízení o obalech a obalových odpadech si poradilo s obvyklým trikem chemického průmyslu. Kdyby totiž vyjmenovalo konkrétní zakázané látky, výrobci by sáhli po některé z tisíců dalších sloučenin, které na seznamu chybějí. Přesně tak to chodilo desítky let: zakázala se PFOA, nastoupily její blízké příbuzné a všechno běželo dál.

Nařízení proto měří také celkový obsah fluoru v obalu, protože fluor ve věčných chemikáliích nechybí nikdy. Když ho laboratoř najde víc než padesát miligramů na kilogram, obal na trh nesmí, ledaže výrobce doloží, že pochází z jiného zdroje. Limity pro jednotlivé PFAS jsou nastavené tak nízko, že se prakticky rovnají nule.

Nařízení platí přímo ve všech sedmadvaceti státech. Kdyby toiž Brusel zvolil zákaz formou směrnice, psal by si každý stát svůj vlastní zákon a v každé zemi by vznikl velkorysý prostor, jak zákaz odsunout. Mimochodem, Česká republika se o to pokusila i tak.

Stejný sáček, devadesátkrát vyšší hodnota

Dánsko zakázalo věčné chemikálie v papírových a lepenkových obalech na potraviny už v roce 2020. Výrobci si našli náhrady, ceny kvůli tomu znatelně nevzrostly a dánské laboratoře od té doby zkoušky na fluor běžně dělají.

Jak moc na pravidlech záleží, je vidět na příkladu jednoho výrobku. Evropský rozbor organizace CHEM Trust porovnal obaly řetězců rychlého občerstvení napříč kontinentem. V sáčku na hranolky od McDonald's naměřily laboratoře v Dánsku 5,5 miligramu organického fluoru na kilogram, zatímco v České republice v naprosto totožném kusu papíru 470 miligramů, tedy téměř devadesátkrát víc. Nešlo přitom o jinou technologii ani o ochotu dánských zákazníků připlatit si, ale jen důsledek toho, že v Dánsku už zákaz platil.

Občanská společnost Arnika v roce 2021 poslala do dánských laboratoří dvaačtyřicet papírových obalů z českého trhu. PFAS se našly ve všech vzorcích od Bageterie Boulevard, KFC i McDonald's. Nejhůř dopadly kompostovatelné misky z cukrové třtiny a pšenice, tedy zboží, které se prodává jako ohleduplná náhrada polystyrenu. Čím je jídlo mastnější a teplejší, tím snáze přecházejí toxické látky do jídla. Horký hranolek v papírovém sáčku nebo pizza dusící se ve vlastní páře jsou k tomu jako stvořené.

Poslední měsíce patřily lobbistům

Česká republika vlastní zákon přijímat nemusela, brzdit se ale dalo i jinak. Ministerstvo životního prostředí letos na jaře chystalo takzvaný non-paper, tedy neformální dokument, kterým jeden stát obešle ostatní, aby si spočítal, kolik z nich se k němu přidá. Česká republika touto formou sháněla podporu pro odklad zákazu.

Souběžně na ministerstvo tlačily domácí svazy. Svaz obchodu a cestovního ruchu, Obalový institut SYBA, Potravinářská komora i Hospodářská komora žádaly, aby nařízení začalo platit až v lednu 2027. Argumentovaly tím, že na zkoušky celkového fluoru chybí jednotná metodika i dostatek akreditovaných laboratoří. Dánské laboratoře je přitom dělají od roku 2020.

Tlak ale nepřicházel jen z České republiky. V květnu poslalo přes sto padesát evropských firem dopis vedení Evropské unie s žádostí o odklad. Podle uniklého znění ho podepsaly mimo jiné Coca-Cola a McDonald's. Proti tomu se ohradilo více než sto šedesát organizací, které se věnují životnímu prostředí a zdraví. Odklad nakonec neprošel, většina evropských zemí nátlaku firem nepodlehla, a srpnový termín tak platí.

O evropských předpisech se běžně mluví jako o něčem, co vzniká kdesi bokem od reálného života. Tento vznikal od roku 2020 za dlouhého vyjednávání mnoha zúčastněných stran včetně výrobců a uživatelů obalů, recyklačních a odpadových firem i spotřebitelských organizací. A bez několikaletého úsilí občanských organizací by nevznikl vůbec, nebo přinejmenším mnohem později.

Zákaz končí u obalů na potraviny

Nové pravidlo se ovšem týká výhradně obalů na potraviny a ničeho jiného. Nepřilnavé pánve, membránové bundy, koberce, elektronika, hasicí pěny i většina textilu můžou věčné chemikálie obsahovat dál. Spotřebitelská organizace dTest je našla až ve třiceti procentech prověřených výrobků denní potřeby. U dětských zimních bund z českých obchodů jsme naměřili nejvyšší evropské koncentrace PFOA, tedy látky zakázané už léta.

Některé státy situaci řeší samy. Francie od letošního ledna jako první země Evropské unie zakázala vyrábět, dovážet i prodávat kosmetiku, lyžařské vosky, oblečení, obuv a impregnace s PFAS. Nepřilnavé nádobí z návrhu vypadlo poté, co se do jednání vložil výrobce Tefal. Od července zakázalo oblečení, obuv a impregnace s obsahem PFAS i Dánsko.

Celoevropské řešení se prosazuje pomaleji. O plošné omezení PFAS v nařízení REACH o chemických látkách se v Evropské unii vyjednává od ledna 2023. Vědecký výbor pro posuzování rizik Evropské agentury pro chemické látky dokončil stanovisko letos v březnu a odhadl, že v případě plošného zákazu by se za třicet let snížily emise těchto látek zhruba o šestadevadesát procent.

Druhý výbor, který posuzuje hospodářské dopady, se má vyjádřit do konce roku. Teprve pak přijde návrh Evropské komise a schvalování členskými státy. Rok 2030, do kterého občanské organizace žádaly skoncovat s průmyslovým používáním těchto látek, Evropa při tomto tempu nestihne.

Do té doby zůstává bohužel část odpovědnosti na spotřebiteli. Mastné jídlo lze dát z papíru na talíř a neohřívat v obalu, popcorn udělat v hrnci, u sportovního oblečení hledat označení bez fluorovaných impregnací.

Často ale zákazník a dokonce ani prodejce spotřebního zboží vůbec netuší, že výrobek obsahuje PFAS látky. A navíc, takové změny ve spotřebitelském chování výskyt PFAS v životním prostředí neomezí. Věčné chemikálie jsou totiž ve vodě, v dešti i v krvi lidí, kteří si nepromokavou bundu nikdy nekoupili. Celoevropský rozbor je našel v krvi každého testovaného politika bez jediné výjimky.

V Evropě jsou desítky míst, kde se látky používaly dekády a vypouštěly do okolního prostředí a lidé žijící kolem nich je mají v těle násobně více než běžný Evropan. Pitná voda v okolí těchto míst je tak znečištěná, že jí někde nedoporučují pít třeba těhotným ženám.

Je otázka, zda protesty lidí z těchto lokalit i vzrůstající nespokojenost Evropanů s tím, jak jsme zatím nechali výrobce a uživatele PFAS znečišťovat vodu a poškozovat naše zdraví, přesvědčí politiky, aby tyto látky zakázali. Žádné jiné řešení totiž neexistuje.