„V Evropě se dnes zrecykluje na 350 tisíc tun pneumatik a toto číslo stále narůstá,“ hlásá hned v úvodu text italského Il Sole 24 Ore a další evropská média jako litevský Delfi či španělský Confidencial trend potvrzují. Díky vysoké míře „recyklace“ se o pneumatikách zvyklo hovořit jako o jednom z nejvíce cirkulárních produktů. Ve skutečnosti má ale současné nakládání s pneumatikami k opravdové cirkularitě daleko. Krokem o kousek dál by mohla být pyrolýza, jež se v posledních letech začíná různě po Evropě testovat. I ta má ovšem své limity a omezení.

Oč běží konkrétně: v rámci dnešních způsobů „recyklace“ je zhruba čtyřicet procent použitých pneumatik využíváno energeticky, tedy spáleno, například v cementárnách. Přibližně padesát procent pak projde mechanickým zpracováním — rozemletím na gumový granulát nebo prášek. Tyto materiály se dále využívají například při budování umělých povrchů sportovišť, podlah, výplní nebo jako příměs do asfaltu.

V současné době není nicméně technologicky možné vyrobit z granulátu rentabilně opět kvalitní surovinu pro nové pneumatiky. Spíše než plnohodnotná recyklace se tak dnes v Evropě provádí takzvaný downcycling proces, při němž materiál s dalším využitím ztrácí na kvalitě, až nakonec skončí jako odpad.