„V Evropě se dnes zrecykluje na 350 tisíc tun pneumatik a toto číslo stále narůstá,“ hlásá hned v úvodu text italského Il Sole 24 Ore a další evropská média jako litevský Delfi či španělský Confidencial trend potvrzují. Díky vysoké míře „recyklace“ se o pneumatikách zvyklo hovořit jako o jednom z nejvíce cirkulárních produktů. Ve skutečnosti má ale současné nakládání s pneumatikami k opravdové cirkularitě daleko. Krokem o kousek dál by mohla být pyrolýza, jež se v posledních letech začíná různě po Evropě testovat. I ta má ovšem své limity a omezení.

Oč běží konkrétně: v rámci dnešních způsobů „recyklace“ je zhruba čtyřicet procent použitých pneumatik využíváno energeticky, tedy spáleno, například v cementárnách. Přibližně padesát procent pak projde mechanickým zpracováním — rozemletím na gumový granulát nebo prášek. Tyto materiály se dále využívají například při budování umělých povrchů sportovišť, podlah, výplní nebo jako příměs do asfaltu.

V současné době není nicméně technologicky možné vyrobit z granulátu rentabilně opět kvalitní surovinu pro nové pneumatiky. Spíše než plnohodnotná recyklace se tak dnes v Evropě provádí takzvaný downcycling proces, při němž materiál s dalším využitím ztrácí na kvalitě, až nakonec skončí jako odpad.

Pyrolýza je poměrně nový způsob nakládání s použitými pneumatikami, který se už blíží pravé recyklaci. Jedná se o proces, při kterém dochází k tepelnému rozkladu materiálu bez přístupu kyslíku. Tím vzniká pyrolýzní olej, pyrolýzní plyn a pevný zbytek (recyklovaný uhlík — rCB). Pyrolýzní olej je použitelný jako palivo nebo surovina pro chemický průmysl, uhlík lze teoreticky využít při výrobě nových pneumatik. Vznikající plyn je nejčastěji využíván k ohřevu samotného procesu.

V Evropě byly možnosti pyrolýzy v posledních letech testovány v rámci projektu BlackCycle financovaného z grantu EU. Zapojeno do něj bylo třináct partnerů z pěti evropských států, včetně německé společnosti Pyrum Innovations AG. Ta se má podílet i na výstavbě zařízení pro pyrolýzní zpracování ojetých pneumatik ve Vřesové na Sokolovsku, čímž by se měla pyrolýza dostat i do České republiky.

Zkušenost ze Sokolovska — „EIA není potřeba“

Výstavba vřesovského závodu by měla začít tento rok. Spolu s Pyrum Innovations AG se jí má účastnit společnost SUAS GROUP a Sokolovská uhelná. Zařízení by mělo být schopno zpracovat třiadvacet tisíc tun pneumatik ročně, což představuje necelou polovinu všech zpětně vybraných pneumatik u nás. Společnosti do projektu plánují investovat 1,4 miliardy korun a příslušně se jím chlubí:

„Jsme mezi prvními firmami na světě, které budou využívat tuto inovativní technologii navázanou na náš průmyslový komplex ve Vřesové. (…) Technologie je extrémně ohleduplná k životnímu prostředí, což potvrdil i nedávno úspěšně ukončený proces posuzování vlivu na životní prostředí EIA. Projekt mimo jiné jako celek významně snižuje uhlíkovou stopu, a to o více než osmnáct tisíc tun CO2 ročně,“ uvedl Martin Čermák, člen představenstva SUAS Group a Sokolovské uhelné.

Právě ekologičnost chystaného provozu je ale přinejmenším sporná. Závod ve Vřesové žádal o posouzení vlivu na životní prostředí (EIA) nejdříve se záměrem „chemické recyklace použitých pneumatik“. Tato žádost, již připomínkovala organizace Arnika, byla nicméně v lednu roku 2024 ze strany oznamovatele společnosti SUAS Ecology s.r.o. stažena.