Tanec mezi auty

Filip Outrata

Znělka letošní řady soutěže StarDance, oslavující krásu tanečního pohybu, vypadá jako oslava osobního automobilu coby neodmyslitelné součásti „lepšího člověka“.

Taneční soutěž StarDance, česká verze britské televizní show Strictly Come Dancing, je vypiplaným projektem České televize. První řada byla odvysílána v roce 2006, letošní série je už desátá. StarDance je pro českou veřejnoprávní televizi důležitá mimo jiné tím, že díky ní ve své době převálcovala komerční konkurenci, taneční show Bailando na Nově. Ta byla po nepovedené první řadě v roce 2007 zrušena.

StarDance aneb když hvězdy tančí naopak dál úspěšně dobývá obrazovky. Pořad vyjadřuje mnohé z toho, čím by Česká televize ráda byla — úspěšnou konkurencí komerčních stanic, konkurencí jak z hlediska čísel vyjadřujících sledovanost, tak i co do celkového společenského ohlasu. Jistou noblesu pořadu od počátku dodával Marek Eben, asi nejuznávanější český moderátor s nezaměnitelným projevem, ale také třeba velmi kvalitní živý hudební doprovod.

Problém pořadů, jako je StarDance, spočívá v tom, že jimi veřejnoprávní televize zcela nenaplňuje účel, pro který by jako instituce měla fungovat, totiž poskytovat určitou nadstavbu nad to, co vysílají komerční stanice. Pořady komerčních televizí jako třeba pěvecká show Česko (Československo) hledá superstar byly a jsou profesionálně natočené, zábavné, naplňující přesně očekávání diváků, jako stvořené pro to, aby komentování jejich výsledků i různých výstřelků soutěžících plnilo stránky bulváru.

Historické centrum i zdravý životní styl by se měly obejít i bez aut. A co znělka Star Dance? Repro DR

V čem je vlastně StarDance jiná než tyto zábavné show? V čem je její hodnota, její přínos pro kultivaci estetického vnímání, pro rozvoj do hloubky jdoucího přemýšlení, což jsou zhruba ty věci, které od veřejnoprávních médií požadujeme? Nejsem odborník na tanec a taneční sport, takže nedokážu posoudit, zda je z tohoto hlediska pořad na patřičné úrovni. Vlastně by ale mělo jít spíš o to podporovat a rozvíjet zájem o pohyb, radost z pohybu, zalíbení v pohybu spojeném s hudbou.

Z tohoto úhlu pohledu mi přijde velice nepovedená letošní úvodní znělka pořadu, kdy luxusní auta se soutěžícími zaplní celou ulici v historické části města. Soutěžící provádějí v autech různé činnosti, nakonec z nich vystupují — poté, co auta musejí zastavit, protože ulici přechází čtveřice porotců — a předvedou trochu tance. V zájmu spravedlnosti budiž řečeno, že jeden ze soutěžících, herec Matouš Ruml, jede na koloběžce a svou taneční partnerku díky tomu vyláká z vozu.

Celkový dojem je ovšem takový, že k lepšímu životu a životnímu stylu, který hvězdná taneční soutěž propaguje a ztělesňuje (nebo o to aspoň usiluje), neodmyslitelně patří nablýskaný automobil. Což vlastně není nic jiného než prosté konstatování skutečnosti, neboť většina „lepších lidí“ (bohatších, zastávajících významné funkce a uznávaná povolání) v dnešní České republice skutečně jezdí luxusními, či aspoň lepšími osobními auty. Svůj k svému, dalo by se říci.

Od veřejnoprávní televize bych ale jakožto koncesionář očekával, že se právě nebude panující společenské normě bezezbytku přizpůsobovat, ale že vezme v úvahu i jiné aspekty. Například to, že bez používání osobních automobilů, zejména pro dopravu v historických centrech měst, by bylo nejlepší se zcela obejít. Nebo že vozit se osobním autem nejde příliš dohromady se zdravým pohybem, s oněma rychlýma a pevnýma nohama, které tak vyzdvihují porotci při hodnocení soutěžících.

Docela mě mrzí, že při rozhodování o podobě letošní StarDance tohle nikoho nenapadlo. Nebo možná napadlo a taková námitka byla posouzena jako malicherná. Důležité je přece zaujmout, auta vypadají hezky, lidé je mají rádi, na prodeji aut stejně stojí celá ekonomika, ještě jsme to ve znělce neměli a bude to bezva. Zajímalo by mě, jestli proběhla jakákoli, třeba krátká, debata nad podobou znělky. Nebo to bylo něco, co opravdu nikdo neřešil.

V době, kdy nejbohatší Čech Petr Kellner hodlá koupit nejsledovanější českou komerční televizi TV Nova, kdy se zároveň pod palbu kritiky určité části politiků dostává hospodaření České televize a je nejistá budoucnost Rady ČT, jsou veřejnoprávní média potřeba asi víc než kdykoli dříve. Jejich podpora by podle mého názoru měla být záležitostí celé společnosti, protože celé společnosti přinášejí prospěch. I když to ne každý uznává a ne ve všech případech je to také evidentně k uznání.

K tomu, aby se ti, kdo si význam veřejnoprávních médií uvědomují, za ně mohli opravdu přesvědčeně postavit, by myslím pomohla jistá míra prozíravosti, odvahy nepodléhat prvoplánovým popudům, neplout jen s proudem a nehladit jen po srsti. Jistě se nedá říci, že České televizi podobné vlastnosti zcela chybí, ale asi by mohla a měla být ještě odvážnější. Lze si jen přát, aby veřejnoprávní televize a média obecně měly stále více kritických přívrženců, a naopak co nejméně těch nekritických.

    Diskuse (52 příspěvků)
    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    October 23, 2019 v 13.57
    Možná by pomohl
    zákaz zobrazování aut.

    V některých náboženstvích je přece zakázáno zobrazovat boha.
    FO
    Filip Outrata, redaktor
    October 23, 2019 v 14.22
    Panu Nushartovi
    Dalo se očekávat, že se podobná reakce objeví. Ale, zcela upřímně, osobní automobil a životní styl závislý na autech je obrovský problém, a to z mnoha hledisek. Já nejsem nezaujatý, auto nemám a naopak ve mně nekonečné řady stojících nebo jedoucích aut vyvolávají intenzivní pocit úzkosti.

    Asi by - podle mě - místo duchaplných komentářů o zákazu zobrazování aut bylo na místě se bavit o tom, jak účinně podporovat alternativy. Co dělat pro to, aby, jednoduše řečeno, bylo stále víc cool auto nemít.
    Eva Hájková, penzistka
    October 23, 2019 v 14.47
    Uvnitř měst už se to skoro nevyplatí. Bývají tam takové dopravní zácpy, že člověk udělá líp, když si na kratší vzdálenost někam dojde pěšky a na delší se sveze městskou dopravou. Snad jenom, když má těžší břemeno (třeba nákup), tak je to trochu problém.
    My také nemáme auto. Ale nemůžu říct, že bychom měli nějaký ekologický záměr. Prostě to tak nějak vyšlo a vychází. A dá se tak žít, dokonce i mimo město, pokud je slušné spojení hromadnou dopravou.
    MP
    Martin Profant
    October 24, 2019 v 14.32
    Filipu Outratovi
    Anatole France kdysi přirovnal vztah Francouzů ke vztahu starých Egypťanů k posvátným krokodýlům. Zbožně uctívají potvory, které je zabíjejí. Bylo to tuším v roce 1921. docela bych ten Nushartův zákaz střižený podle starozákonního antimodlářského přikázání bral vážně ve smyslu -- neučiníš si z auta fetiš a osvědčení sociálního statusu.

    Nicméně nevím, proč bojovat proti obrazům. Proč se raději neptat, zda se pražská radnice nefláká, když mohou auta zajíždět v takovém rozsahu do historických a obytných částí Prahy a netrvat na jejich vyhnání jako minimálním politickém programu pražské komunální politiky. A když už jsme u toho, proč se neptat kolik milionů stál zábor té ulice -- a pokud to nepřišlo ČT na abstinenční miliony, kdo za špatné hospodaření města nese odpovědnost?

    Nepodceňuji gesta, symboly a kazatelskou rétoriku, ale nikoli jako vycpávku nahrazující občanskou angažovanost.
    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    October 26, 2019 v 7.31
    Panu Outratovi
    Nejsem zastáncem automobilismu.

    Rád bych se však vyhnul vytváření té naprosto šílené atmosféry beznaděje, totální negace a konfliktu, ve které se prakticky nedá žít, ve které nesmíte mít z ničeho radost, nesmíte se ničím bavit, smíte jen bojovat za dobro proti ostatním, kteří obhajují zlo.

    To je atmosféra vhodná možná tak k sebevraždě.
    PK
    Pavel Kolařík, informatik
    October 26, 2019 v 10.12
    Pane Nusharte
    V atmosféře beznaděje, totální negace a konfliktu české občanské společnosti právě vždycky pomáhal humor. Humor, který samozřejmě vždycky nutně z definice překračuje hranice "korektnosti", a který tak dráždí pokrytecké "mravokárce".

    Kapky tohoto humoru teď např. dostává soudruh Grospiča, nebo soudruh Zeman po návratu z rekundičního pobytu.
    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    October 26, 2019 v 16.4
    Díky za kapku optimismu, pane Kolaříku.
    FO
    Filip Outrata, redaktor
    October 26, 2019 v 23.4
    Panu Nushartovi
    Atmosféru beznaděje a ekologického apokalyptismu nemám rád a snažím se co to jde o pozitivní, ba optimistický přístup. Jen si nemyslím, že na boj proti beznaději a negaci pomáhá přístup totálního vytěsnění, zábavy jako by se nechumelilo, bez pokusu nějak se zamyslet, v něčem se posunout, něco dělat nově.

    A právě tak na mě působí tahle znělka s auťáky. Čili pro mě je depresivní, beznadějné a negující právě tohle...
    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    October 27, 2019 v 7.54
    Panu Outratovi
    Společnost, která se roky nedokáže shodnout na tom, kolik je hodin (dnes jsem se probudil v osm, ale všude mi tvrdili, že je sedm), a pak by se v jediném okamžiku shodla na tom, že znělka s auťáky není legrační ale nebezpečná, by byla společnost legrační, ale možná také nebezpečná, takže zákaz zobrazování aut by v takové společnosti byl zcela adekvátním řešením klimatické krize.
    MP
    Martin Profant
    October 27, 2019 v 8.21
    Jiřímu Nushartovi
    Pane Nusharte, to je mrazivá apokalyptická představa -- společnost, která ztratila tak dalece smysl pro humor, že by ji ta znělka přišla legrační.
    + Další komentáře