Onehdy pozdě večer jsem měla zvláštní zážitek. K nějaké bezmyšlenkovité práci jsem si pustila první program České televize a zůstala zírat v úžasu: ve světlech reflektorů se tam dívky v plavkách producírovaly před řadou vašnostů jako na trhu.

Vašnostové, vesměs zástupci průmyslových a obchodních společností a s nimi spojené reklamy (čtyři z nich angažováni v automobilovém průmyslu, jeden v bulvárních médiích) seděli v řadě jako při aukci dobytka nebo závodních koní a posuzovali — podle slov moderátora Jana Čenského — nejen krásu, ale i talent dívek. Moderátor spokojeně konstatoval, že zatímco v Americe zakázali promenádu v plavkách, u nás si můžeme dovolit i přehlídku spodního prádla.

A hned ji ohlásil.

Zaujalo mě, že jedna z dívek byla Peršanka a jedna Ruska, ale že by se při soutěži samé projevil nějak jejich talent k něčemu jinému než k chůzi na vysokých podpatcích, jsem si nevšimla. Zaujalo mě spíš to, že čím krásnější byly adeptky titulu, tím tlustší, oplešalejší a olezlejší mi připadali ti pánové, kteří jako mlsní kocouři seděli na plotě — pardon, v řadě u stolu. Dívky většinou něco studují (vesměs cestovní ruch nebo nějaký marketing), případně už pracují v modelingu a reklamě.

Nevím, co bych k tomu ještě řekla — snad že nechápu, proč to ty holky dělají, mají-li to zapotřebí a že by mě zajímalo, zda taková, z mého pohledu pro dívky dost ponižující, akce (či spíše aukce) splní jejich očekávání. Ale jednu věc vím celkem jistě: takový přenos nemá co dělat v programu veřejnoprávní televize, je nepokrytě komerční, z komerčních zdrojů pramení a ke komerčním ziskům také míří. Veřejná služba to věru není.

Příběh má ale ještě pokračování: o pár dní později jsem šla na film Paola Sorrentina Oni a Silvio. Hlavní postavou filmu je politik, jehož rozpoznatelnou předlohou je Silvio Berlusconi, ale ten přijde na scénu až po nějakých dvaceti minutách.

Celý úvod filmu jako by byl pokračováním toho mého televizního zážitku, dívky nejrůznějších tvarů i barev se v něm můžou přetrhnout, aby se dostaly do blízkosti nejvyššího představitele byznysu a politiky země a nechají se proto doslova „pást“ mladým gaunerem, který se skrze tuto vysokou prostituci chce dostat ke státním zakázkám a do nejvyšších pater společnosti a politiky.

Hodně se tam šňupe kokain, a to stojí velké peníze. Ve chvílích, kdy se zrovna neodehrává nějaká párty, se musí cvičit ve fitku. Dívky jsou konzumovány jako lahve vína nebo krevety, jsou tady proto, aby si mocní mužové mohli užít sexu v podobně pestrém výběru, jako různých lahůdek.

Někdo by třeba mohl říci, že pro ty dívky je to lehčí způsob obživy než třeba prodávat v obchodě. Já, abych řekla pravdu, si nejsem jistá, že je opravdu lehčí. Ty hodiny promarněného času bez jistoty, že si jich skutečně mocný muž všimne!

V tom filmu si mocný muž všimne jedné tmavovlásky a dovede si ji až do pokoje. Ona ho ale odmítne, řekne mu, že jeho dech páchne stářím. Je tady ale ještě jedna žena, která ho také odmítá: jeho vlastní manželka, dosud krásná bývalá herečka, která je s jeho stářím doslova sžitá, zato nesnáší jeho nevkusnou mužskou povýšenost. Myslela jsem přitom na ty slečny z naší soutěže krásy, že takhle nějak to s nimi dopadne. Leda že by opravdu — ale to se v televizi nedalo poznat — měly nějaký skutečný talent.