Když hvězdy trapčí
Adéla GálováKdyby byla televizní show Stardance jen nekonfliktní, politiky prostá show k povyražení publika, bylo by vše v pořádku. Její tvůrci se ale často snaží i něco sdělit — a to se pak neobejde bez dávky trapné podbízivosti.
Televizní franšízovka Stardance-když hvězdy tančí má v našem kraji solidní úspěch, což potvrzuje i její letošní již 9. vysílací řada. Pro leckterého znaveného zaměstnance představují podzimní sobotní večery s českými celebritami alternativu k béčkovým kriminálkám či z kloubů vymknutým debatním pořadům.
Vzhledem k tomu, že formát taneční soutěže zůstává i pod vlivem zubu času neotřesitelně stejnavý, můžeme snad jako jednu z příčin vidět i jistý punc kultivovanosti, který s sebou Stardance od svých počátků — a oproti jiným zkopírovaným formátům typu pěveckých klání „talentů z lidu“ — dodnes nese.
Krom nepopiratelné potěchy pro oko, kterou přinášejí líbivé choeografie, ladné pohyby žen a mužů na parketu i všudypřítomný třpyt úborů, vlasových doplňků i šťastných a vzrušených očí účastníků, vděčí formát za svou popularitu nepochybně i české moderátorské stálici v osobě Marka Ebena.
Ten platí už od dob těsně po revoluci za jakýsi symbol „úrovně“ ve svém oboru, k čemuž, jistě oprávněně, přispěl i jeho někdejší úspěšný debatní pořad Na plovárně (1999-2017). V něm se postupem času začaly scházet nevídané hvězdy světového formátu (za všechny Alan Rickman, Tim Robbins, Aj Wej-wej), respektive Ebenovo každoroční moderátorské angažmá v jediném českém prvoligovém filmovém festivalu.
Ve všech zmíněných se Marek Eben prezentuje jako šarmantní a pozorný zpovídač a glosátor umírněného, nanejvýš jen lehce kousavého humoru, nad nímž snadno přimhouří kritické oko i ti, kdo dávají přednost ostré satiře s přesahem do společenské kritiky.
A právě o jakési „jemné naťukávání“ aktuálních společenských problémů na pozadí zábavného pořadu se nově pokouší také Stardance. Během sledování posledních několika řad se rok od roku vkrádá pocit trapnosti nad scenáristickou impotencí, jíž jde celé osazenstvo moderátory počínaje a obecenstvem konče vděčně na ruku.
Ale třeba taková Martina Malinová a Feministická společnost UK obhajuje ještě daleko drsnější metody než já.
Jak to ale bylo ve skutečnosti?
Marek Eben: Trošku mě překvapilo, že tu vlastně posledně nebyl nikdo z rodiny, ale pak jsem si uvědomil, že vlastně posledně se známky od poroty ještě nezapočítávaly, takže dneska už tu jsou. Kolik jich je?
Monika Bagárová: Dobrý večer, čtyři.
--------------------
Vyvodit z výroku Marka Ebena
glosu týkající se "dobře známého romského bažení po penězích" nejspíš tedy dokáže jen autorka sama.