Promenáda v plavkách, rezivé zábradlí a cesta k titulu
Martina DobrovolnáCo se stane, když se spojí usilovná kreativita PR pracovníků, redukcionismus v zobrazování a snaha vyniknout za každou cenu? Tušili to už scenáristé filmu Hoří, má panenko.
Soutež Maturantka roku 2017 a Infocentrum JE Temelín se včera postaraly o rozruch na sociálních sítích. Finalistkám soutěže krásy slibují odbornou stáž v jaderné elektrárně pouze na základě jejich divácké úspěšnosti v promenádě ve spodním prádle, respektive na základě počtu lajků, prostřednictvím kterých lidé ocení jejich fyzický vzhled. Po vlně kritiky a nespočtu parodií proběhlo médii ujištění mluvčího, že JE Temelín celou věc i soutěž myslí vážně.
„Dejte lajk a pomůžete jedné krásce ke stáži.“ Těmito slovy byl uvozen odkaz na fotografie dívek pózujících v plavkách u zrezivělého zábradlí v JE Temelín, následovaný stovkami komentářů facebookových uživatelů. Protože v kampani se směšuje dojem profesionality a požadavek na fyzickou krásu, z níž má vyplývat nárok na absolvování dvoutýdenní odborné stáže a získání kvalifikace či titulu „Maturantka energie“, nešlo o komentáře příliš pochvalné. Z PR, nebo spíše antiPR kampaně není na první pohled zcela zřejmé, že se jedná o bonus, ze kterého má profitovat jedna z účastnic soutěže Maturantka roku 2017 (u níž by se podle názvu také tak trochu očekávalo, že vítězka oslní spíše svým intelektem a vědomostmi než tělesnými proporcemi). Kampaň tak o to víc evokuje scény plné nedůstojnosti z Formanova filmu Hoří, má panenko.
V takovém případě by ovšem nebylo možné mít proti promenádě maturantek v JETE žádmé námitky:
V globálním genderfeministickém nadzákoně se totiž v yogyakartském principu č. 19, písmeno d) výslovně praví, že státy musí zabezpečit, aby se pojmy veřejný pořádek, veřejná morálka, veřejné zdraví a bezpečnost nepoužívaly k omezení svobody názoru a vyjadřování ohledně své sexuální orientace a genderové identity. (V ostatních případech se samozřejmě tyto pojmy používají i nadále standardním způsobem.)
Pokud by se tedy maturantky chtěly promenádovat v plavkách třeba i okolo otevřeného reaktoru a vyjadřovaly tím svoji sexuální orientaci či genderovou identitu, musí jim to být jednoduše umožněno, neboť Česká republika je jednou ze zemí, které zavádění Yogyakartských principů do praxe aktivně podporují.
Nevztahuje se tedy na jednání, kterým vyjadřujete svoji biologickou pohlavní identitu.
Stručně řečeno: Pokud děvčata v přilbách dávají najevo, že jsou ženy, ustanovení Hlavy XIX se na ně nevztahuje. Pokud by ovšem chtěly dát najevo, že jsou lesby, toto ustanovení by se na ně samozřejmě vztahovalo. Obávám se však, že z toho cudného postoje u zábradlí nelze sexuální orientaci jednoznačně odvodit, takže nakonec bohužel musím dát zapravdu autorce článku v tom, že jde o jednání zcela nepřípustné.
(Zkusme se tedy chovat k mužům jako k Romům...)
---------------------------------------------------
Někdy s feministickými názory souhlasím. V tomto případě souhlasím s článkem výše v názoru na soutěže krásy. Považuji je (bez jakékoliv ironie) za hloupé a nikomu bych účast v nich nedoporučoval. U žen ve svém okolí jsem však většinou zaznamenal názory jiné - soutěže krásy neodsuzují, někdy se o ně i zajímají.
Napadá mě tedy, zda feminismus v tomto případě nevědomky nepřebírá mužský pohled na tzv. "slušnou ženu", která by se k těmto soutěžím "nesnížila". V ženské přirozenosti je touha líbit se a být obdivována, feminismus to však (vlastně) z mužské perspektivy – představy o "řádné ženě" - kritizuje, ale tuto kritiku paradoxně zdůvodňuje "hloupostí" žen, které svojí potřebou líbit se mužům údajně stvrzují jejich nadvládu, neboť si nejsou vědomy mechanismů svého ovládání a jednají tak údajně proti svým skutečným zájmům.
Je tedy opět potřeba "levicového psychoanalytika" (feminismu jako "vedoucí síly"), aby ženám jejich údajně skutečné potřeby odhalil, je třeba "dovést jeho pacientky k poznání, že právě ten způsob života na kterém setrvávají s naprostou úporností a s veškerým vnitřním přesvědčením, je přesně ten, který je ve skutečnosti ničí, a znemožňuje jim zdravý a přirozený způsob existence."
Pohrdání lidmi ve jménu vlastních cílů můžeme jasně číst například v článku "Levice proti lidu" na A-dvojce.
Pohrdání ženami ve jménu vlastních cílů zase vidíme u feministky Judith Butlerové: "Jaká nová podoba politiky se rýsuje, když identita jako společný základ nebude nadále omezovat diskusi o feministické politice? Může feminismus vystačit bez kategorie ženy? ... strategicky nebo přechodně má zatím ještě význam odvolávat se na ženy a jejich jménem klást reprezentativní požadavky."
(Judith Butlerová: Gender Trouble)