Loni na podzim se rozpoutala kontroverze okolo akce Miss UK, která se setkala s protestem ze strany studentských aktivistů a aktivistek, kritikou ze strany veřejnosti a nakonec i s oficiálním odsouzením ze strany rektorátu Univerzity Karlovy. Letos se ještě ráznějšího odmítnutí dočkala Miss VŠE, která během několika málo dnů nechvalně proslula disciplínou „twerkování“ v režii bulváru Extra.

Na feministické frontě existuje důvod k oslavě — veřejnost včetně studentstva byla schopna rozlišit instance sexismu, definovat je jako veřejný problém a nakonec je i s větší či menší měrou úspěchu odsoudit. Oslavy konce sexismu v Čechách jsou však předčasné.

↗

Soutěže krásy mívají různou podobu, princip je ale zpravidla stejný. Letošní vítězka Miss University of the Virgin Islands M. Charlesová vyhrála například prominutí školného na jeden rok. Foto Internet

Opozice vůči výše zmíněným akcím se očividně rekrutuje z mnoha různých ideových táborů. V této pestré alianci se však, zdá se, formují dva odlišitelné přístupy:

Prvním je pečlivé mapování „hranice sexismu“ a její obrana. V rámci tohoto přístupu je usilováno o to, aby žádný případ tuto hranici nepřekročil a ideálně se držel kousek před ní. „Twerk“ na Miss VŠE je v rámci tohoto přístupu vnímán jako netolerovatelný přešlap. Reakcí je volání po zkulturnění, dodání chybějícího vkusu — reakce se zkrátka nese ve znamení snahy vrátit problém do příslušných mezí. Univerzitní „soutěž“ miss je zde problém proto, že univerzita je důstojná instituce, a její důstojnost je tímto narušena.

Pak je tu samozřejmě druhý přístup, v rámci kterého je jako problém definován sexismus jako takový. V rámci toho přístupu je „twerk“ na Miss VŠE jen dotažením principu, na které soutěž stojí, do svých důsledků. Miss je zde odmítána ne z důvodu obtížně přehlédnutelného nevkusu, ale především na základě její vnitřní logiky — tedy předpokladu, že mladá žena je v první řadě objekt zájmu, předmět pohledu, který je třeba nasměrovat do prostoru, kde se jako objekt může realizovat. Lze si obtížně představit lepší definici tohoto předpokladu, než jakou před pár dny poskytl ve svém článku J. X. Doležal.

Tento přístup rámuje Miss jako problém proto, že popírá postulát rovnosti, kterým se naše společnost — jakožto společnost demokratická — zaštiťuje. Obzvlášť problematická je pak samozřejmě v univerzitním prostředí, které je koncipováno jako prostor pro rozvoj intelektu, schopnosti kritického uvažování a emancipace bez ohledu na gender, rasu a socio-kulturní původ. Univerzitní Miss je kontradikcí požadavku, aby univerzita sloužila za vzor dobré organizace společnosti, tedy společnosti tolerantní a meritokratické.

V rámci kontroverze, která se vytvořila okolo problému univerzitních „soutěží krásy“, bohužel zřetelně převažuje první přístup, tedy odmítnutí na základě nevkusu. To také vysvětluje, proč pod morálním radarem studentů (téměř) proklouzla další akce Univerzity Karlovy — Galavečer Fakulty sociálních věd — která se nesla ve stylu burlesque a prezentovala se vizuálem zobrazujícím oddělené ženské nohy v punčochách. Došlo v tomto případě k zarámování ženy jako objektu „mužského pohledu“? Nepochybně.