Za vkusný sexismus

Šimon Fiala, Kateřina Kňapová

Váhavé odmítnutí Miss UK a rezolutní odsouzení Miss VŠE by byl důvod k oslavě na feministické frontě nebýt toho, že bylo u velké části veřejnosti založeno primárně na odmítnutí překročení hranice „vkusného sexismu“, ne odmítnutí sexismu takového.

Loni na podzim se rozpoutala kontroverze okolo akce Miss UK, která se setkala s protestem ze strany studentských aktivistů a aktivistek, kritikou ze strany veřejnosti a nakonec i s oficiálním odsouzením ze strany rektorátu Univerzity Karlovy. Letos se ještě ráznějšího odmítnutí dočkala Miss VŠE, která během několika málo dnů nechvalně proslula disciplínou „twerkování“ v režii bulváru Extra.

Na feministické frontě existuje důvod k oslavě — veřejnost včetně studentstva byla schopna rozlišit instance sexismu, definovat je jako veřejný problém a nakonec je i s větší či menší měrou úspěchu odsoudit. Oslavy konce sexismu v Čechách jsou však předčasné.

Soutěže krásy mívají různou podobu, princip je ale zpravidla stejný. Letošní vítězka Miss University of the Virgin Islands M. Charlesová vyhrála například prominutí školného na jeden rok. Foto Internet

Opozice vůči výše zmíněným akcím se očividně rekrutuje z mnoha různých ideových táborů. V této pestré alianci se však, zdá se, formují dva odlišitelné přístupy:

Prvním je pečlivé mapování „hranice sexismu“ a její obrana. V rámci tohoto přístupu je usilováno o to, aby žádný případ tuto hranici nepřekročil a ideálně se držel kousek před ní. „Twerk“ na Miss VŠE je v rámci tohoto přístupu vnímán jako netolerovatelný přešlap. Reakcí je volání po zkulturnění, dodání chybějícího vkusu — reakce se zkrátka nese ve znamení snahy vrátit problém do příslušných mezí. Univerzitní „soutěž“ miss je zde problém proto, že univerzita je důstojná instituce, a její důstojnost je tímto narušena.

Pak je tu samozřejmě druhý přístup, v rámci kterého je jako problém definován sexismus jako takový. V rámci toho přístupu je „twerk“ na Miss VŠE jen dotažením principu, na které soutěž stojí, do svých důsledků. Miss je zde odmítána ne z důvodu obtížně přehlédnutelného nevkusu, ale především na základě její vnitřní logiky — tedy předpokladu, že mladá žena je v první řadě objekt zájmu, předmět pohledu, který je třeba nasměrovat do prostoru, kde se jako objekt může realizovat. Lze si obtížně představit lepší definici tohoto předpokladu, než jakou před pár dny poskytl ve svém článku J. X. Doležal.

Tento přístup rámuje Miss jako problém proto, že popírá postulát rovnosti, kterým se naše společnost — jakožto společnost demokratická — zaštiťuje. Obzvlášť problematická je pak samozřejmě v univerzitním prostředí, které je koncipováno jako prostor pro rozvoj intelektu, schopnosti kritického uvažování a emancipace bez ohledu na gender, rasu a socio-kulturní původ. Univerzitní Miss je kontradikcí požadavku, aby univerzita sloužila za vzor dobré organizace společnosti, tedy společnosti tolerantní a meritokratické.

V rámci kontroverze, která se vytvořila okolo problému univerzitních „soutěží krásy“, bohužel zřetelně převažuje první přístup, tedy odmítnutí na základě nevkusu. To také vysvětluje, proč pod morálním radarem studentů (téměř) proklouzla další akce Univerzity Karlovy — Galavečer Fakulty sociálních věd — která se nesla ve stylu burlesque a prezentovala se vizuálem zobrazujícím oddělené ženské nohy v punčochách. Došlo v tomto případě k zarámování ženy jako objektu „mužského pohledu“? Nepochybně.

Jednalo se však o překročení hranice vkusného sexismu? To zřejmě ne.

Váhavé odmítnutí Miss UK a rezolutní odsouzení Miss VŠE by byl důvod k oslavě na feministické frontě nebýt toho, že odmítnutí stran velké části studenstva i veřejnosti bylo založeno primárně na odmítnutí překročení hranice „vkusného sexismu“, ne odmítnutí sexismu takového.

Sluší se dodat, že toto není pouze problém pro ty, kteří se zabývají genderovou spravedlností. Kontroverze nabývá třídního rozměru, kdy sexismus nízký, trapný a nevkusný — tak jak jsme se s ním setkali na volebních plakátech nejedné politické strany, a jehož přehlídku si můžeme vychutnat na stránkách Sexistického prasátečka — je rezolutně odmítán, zatímco sexismus implicitní, nenápadný a „vkusný“ je v lepším případě ignorován, v tom horším schvalován a oslavován.

    Diskuse
    VK
    December 2, 2014 v 10.24
    Obávám se, že se jedná o další odmítání sexuality jako takové a její potlačování, nebo alespoň vytlačování z veřejného prostoru. Jakožto něčeho zahanbujícího, ponižujícího, nehodného když ne člověka, tak alespoň demokrata. Ve shodě s nejtužšími konzervativci.
    December 2, 2014 v 12.10
    Jak může ještě dnes někdo věřit, že univerzita je důstojná instituce.
    Vždyť to neplatí už dávno!
    December 2, 2014 v 18.23
    za přiměřenost v hodnocení
    přesné rozlišení sexismu a sexuality je problém - jinak to vidí konzervativci a jinak liberálové.
    volba Miss a nebo třeba majáles - jaký etalon důstojnosti je v těchto případech ten pravý
    osobně mám pocit že studenti bývají spíše nekonformní a tudíž na šablony budou kašlat
    hlavně se nevykádrovat ke směšnosti v nějaké předpojatosti (třeba i genderové)
    December 2, 2014 v 18.54
    Každý si přece může dělat, co uzná za vhodné a nikdo ho za to nesmí kritizovat.
    Hlavně když nebude anarchie, protože ta je nepřípustná, že pane Dolejši.
    PL
    December 3, 2014 v 1.26
    UŽ ZAS:
    https://www.youtube.com/watch?v=mzAGhqwtZBw

    Za anarchiju (v sexualitě) šel bych světa kraj...
    ...akorát by měla mít trošku pravidla: za anarchii, tedy!
    December 3, 2014 v 12.33
    nikoliv nepřípustné, jen přepjaté
    ale klidně kritizujte, paní Hájková - bude-li to ovšem ve věcech nepodstatných, voda se za tím zavře tak jako tak. Kritizovat běžné projevy sexuality mi přijde prudérní a nimrat se v povrchních soutěžích krásy zase nepodstatné.
    Trochu mi to připadá jak rozebírání jedné ruské punkové kapely jedním starým dědkem... .
    Prostě pseudoproblém. Aspoň to vidím na článku pana Fialy jako to hlavní
    December 3, 2014 v 12.42
    Já jsem původně ani nechtěla kritizovat. Jenom jsem se podivila, že autor v článku považuje univerzitní půdu za důstojné místo (jehož důstojnost by prý mohla být narušena).
    Protože něco takového myslím už dávno neplatí.
    IR
    Pak by možná stálo za to pokusit se univerzitám tu důstojnost navrátit. Přeci to takhle nemusí být navěky.
    December 3, 2014 v 21.46
    To by se asi musela změnit doba.
    December 4, 2014 v 15.56
    Důstojnost
    Myslím, že univerzity se k lidské důstojnosti stále hlásí, mimo jiné i v různých akademických obřadech nebo třeba slibech.
    Takže pak je spíš možnost se při různých příležitostech ptát, zda se konkrétními projevy tomu ideálu blíží nebo se od něj vzdalují.
    A samozřejmě je asi také dobré si připomenout, že "gaudeamus igitur" je spíše neoficiální studentská hymna, i když z marketingových (?) důvodů zaznívá z univerzit poměrně často.
    MP
    December 4, 2014 v 20.01
    Evě Hájkové
    Přeci jen by mě docela potěšilo, kdybyste svůj odsudek universit trochu rozvedla. Protože se tam pořádají souteže krásy anebo má pozvánka na jakousi merendu trochu odvážnější plakát? Studenti jsou mladí, ale už dospělí lidé, chtějí se bavit a baví se způsobem, kterým jim jejich mladé síly a nevázanost dovolují. Nejspíše od těch dob, co vůbec jsou university -- od Abelárda, Villona přes kravály, které tropili studenti za Husa přes kočičiny v předbřeznové Praze a buršácké spolky dodnes. A pochopitelně testují, kam až mohou. K universitnímu životu patří noci proflámované právě tak jako noci probdělé při studiu.
    Ano, dnes se o důstojnost universit přeme -- odmítáme marketingové zneužívání známky, nakládání se studenty jako se zvěří ve velkochovu apod. Odmítáme nahrazovat universitní vzdělání přesným profilováním lidských zdrojů -- ale když říkám přeme, tak myslím unitas studenti et professores, protože se odehrává právě tak ve studentských zařízeních jako v akademických senátech a na Radě vysokých škol či Konferenci rektorů.
    December 4, 2014 v 20.48
    Já jsem neodsuzovala konkrétní akci, i když je pravda, že nejsem příznivkyní takových zábav. Ta poznámka ode mě vyšla, protože mám takový pocit, že univerzity (obecně) ztrácejí na důstojnosti z mnoha jiných důvodů (v duchu mě napadly například aféry plzeňské právnické fakulty, "výroba" diplomových prací za úplatu a jiné věci - jistě by se jich dalo vyjmenovat víc). Na druhé straně - univerzity se asi nijak zvlášť nevymykají "normálu" doby.
    Připadá mi, že dnešní doba "rozpouští" jakoukoliv důstojnost čehokoliv ("Vše trvalé se mění v páru, vše posvátné se znesvěcuje..."). Ale je pravda, že záleží na tom, co si člověk pod pojmem "důstojnost" představuje. Možná jsem staromódní.
    + Další komentáře