Lascivní kampaně. Prostě je zakážeme
Monika HorákováV předvolebních kampaních se u nás pravidelně objevují sexistické plakáty zobrazující ženské tělo. Ty letošní komunální a senátní nejsou výjimkou. Naopak jsou v tomto ohledu docela bohaté.
Mé pravidelné obhlížecí kolečko po aktuálních internetových kampaních pražských politických stran a hnutí tentokrát skončilo trochu neobvykle. Spatřila jsem totiž pozoruhodnou fotografii šířenou po sociální síti.
Zobrazovala mladou štíhlou ženu, která měla na úzkém tričku přes prsa kruh vyskládaný z kovových kulatých placek. Ty nesly název daného politického uskupení. Další placku měla v místě, kde zpravidla bývají kalhotky. Poslední placka pak zdobila tričko v místech, která překrývají hýždě. Fotku doplňovala rozverná soutěž: Kdo uhádne, kolik placek má na sobě naše „krásná asistentka Nelča?“ Na vítěze čeká večeře „s Nelčou“.
Odpovědi na sebe nenechaly dlouho čekat. Kromě čistě číselných tipů se objevily i laškovné komentáře: „A nemůžu si Nelču půjčit na den?“, „Kolečka jsem sice nepočítal, ale na večeři bych klidně pozval slečnu.“, „Třináct (placek) i se zadečkem.“
Nedalo mi to a přidala jsem komentář kritizující využívání sexismu v politických kampaních. Se svým názorem jsem v diskuzi zůstala osamocena (jak ten pocit důvěrně znám!). Uvažuji prý příliš upjatě a měla bych zohlednit, že „krásná asistentka Nelča“ měla tento nápad sama. Umí si totiž ze sebe udělat legraci a také „není žádná feministka“. Nakonec mi jeden z kandidátů daného politického hnutí doporučil, abych sexismus hledala jinde, v případě této soutěže se podle něj totiž o sexismus nejedná. Tak.
Jistě tušíte, do jakých (samozřejmě konkurenčních) vod mě výše zmiňovaný kandidát odkazoval. Že do Senátu kandiduje žena, která se na svém plakátu nechala vyobrazit v saténovém negližé, to vím. Že jejím heslem je Láska, sex a politika, to také vím. Na jméno a příjmení si však nikdy nemohu vzpomenout. Stejně se ale podle předvolebního plakátu možná budoucí senátorky zdá, že jméno, příjmení a program nejsou tak důležité.
Politika je přitom soutěží o moc a prosazování idejí. V předvolebních kampaních se strany pouštějí do konfliktů, ve kterých se vyjeví schopnost kandidátů a kandidátek vypořádat se se stresovou situací a adekvátně odpovědět. Klíčovou roli hraje zpravidla volební program, nebo alespoň z něj vytržená hesla.
Každé volby jsou něčím nové, nějaké nové téma se stane lajtmotivem kampaní většiny stran. Politika je živé těleso, které reaguje na společenskou situaci. Co ovšem poznamenává nejedny volby pravidelně a bez větších změn? Sexualizované zobrazování ženského těla. O příkladech z nedávné minulosti psala už Kateřina Kňapová.
Sexuální objektifikace je, zdá se, nesmrtelná. A to i v době, kdy diskutujeme o zákonu, který by kodifikoval genderové kvóty na kandidátních listinách, v době, kdy sociálnědemokratické referendum ukotvilo povinnost mít kandidátky genderově vyváženější a v době, kdy v komunálních volbách kandiduje stále více žen.
Možná bychom se tedy mohli inspirovat rozhodnutím, které učinili zastupitelé v Berlíně-Friedrichshainu. V červenci letošního roku zakázali ve veřejném prostoru reklamu „nepřátelskou k ženám“. Prostě ji zakázali.
A naopak, čím intelektuálně zaostalejší a osobně nekultivovanější je ono voličstvo, tím více na takovéto primitivní chytáky zabírá.
Zakázat to? - Ano, je to bezpochyby alespoň určité řešení; alespoň určitý výraz toho, že stát přece jenom ještě alespoň určitým základním způsobem dbá o veřejnou morálku.
Ovšem, takovéto zákazy neodstraňují samotné příčiny této věci; ty leží daleko hlouběji, viz body 1 a 2.
Ale jako neliberál bych to řešil liberálně. Snažme se snižovat poptávku po takové reklamě větším důrazem na ideje. A je to ostatně svobodné právo ženy svoje tělo v reklamě ukázat. Přece nebudeme omezovat toto právo ženy, když na jiná jejich práva dbáme.
A je třeba také zvážit kvóty pro ženy. Jedna strana by měla nejen povinnost mít určité procento žen na kandidátkách, ale také určité procento žen na svých plakátech zobrazovat!
Prece se nebudeme ridit prikladem nejakych berlinskych islamistu.
Paní docentka si píše svůj posudek sama. Tak nebuďme prudérní až příliš - taková reglementaci našeho veřejného života je konzervativní snad příliš.
p.s. A co teda rikate na to, ze sexistickou kampan pouzil i dobry katolik , slechtic a ikona vsech kultivovanych volicu ? Ze by chtel, aby ho volili i primitivove ?
Jinak si myslím, že zákonem by se toho mělo zakazovat co nejmíň. Prakticky jen to, co vážně ohrožuje druhé lidi. Ne to, co někoho uráží.
Na to by měl daleko spíše odpovědět ten, kdo cítí potřebu sexistické (či jakkoli jinak podbízivé) volební poutače používat. V každém případě je něco takového ale příznakem nemálo pokleslých poměrů.