Proč kvóty nejsou stigma
Kateřina SvíčkováČlenové a členky ČSSD ve vnitrostranickém referendu hlasují i o zavedení 40% kvóty pro osoby opačného pohlaví na kandidátkách strany. Kvóty jsou jedním z opatření, které může pomoci právě těm schopným ženám při překonávání strukturálních překážek.
V ČSSD právě probíhá vnitrostranické referendum, které jí má v budoucnu pomoci lépe reprezentovat a zapojit celou šíři své členské základny. Vnímám je jako součást širší snahy o to, jak lépe reflektovat potřeby společnosti a překonat tendence k oligarchizaci stranických struktur. Jedním z opatření předložených členům a členkám ČSSD je zavedení čtyřicetiprocentní kvóty pro osoby opačného pohlaví na kandidátkách strany do zastupitelstev krajů a Poslanecké sněmovny.
Argumentů o prospěšnosti vyrovnanějšího zastoupení žen a mužů i empirických údajů již existuje celé množství. Velmi přehledně je například zpracovalo Fórum 50 %. Argumenty ale bohužel nestačí na to, překonat často negativní emoce na straně žen i mužů. U žen to jsou často obavy, že kvóty zlehčí jejich schopnosti a uznání za ně. Tyto obavy často vyjadřují ženy, kterým se díky svým schopnostem, kvalifikaci a píli daří či podařilo prorazit. Kvóty pak vnímají spíše jako stigma.
Argument, že schopnosti, kvalifikace a píle stačí a nakonec se prokáží i bez kvót, zní logicky a přesvědčivě. Jistě by platil ve světě, kde jsou lidé posuzováni, odměňováni a nominováni právě především podle svých schopností a kvalifikací.
V takovém světě by také schopnosti a kvalifikace různých lidí byly posuzovány bez podjatosti pramenící třeba i z nedokonalosti lidského úsudku, a tedy neúmyslně. Jenže náš dnešní svět prostě takový není. To, že se některým ženám i tak daří na kandidátkách a veřejných pozicích prosadit, neznamená, že žijeme právě v tom ideálním světě. Jinak by jich, mimo jiné, muselo být mnohem více.
Navržené kvóty jsou tak jedním z opatření, které může pomoci právě těm schopným (nyní) ženám při překonávání strukturálních překážek, které dlouhodobě znevýhodňují jejich vstup na pozice spojené s rozhodováním a reálným vlivem. Pojem „skleněný strop“ již jistě není neznámý. Pokud se neosvědčí nebo v momentě, kdy již nebudou třeba, co bude bránit tomu, tento nástroj zase zrušit?
Ptám se proto i sama sebe: to jsme tak málo sebevědomé, že bychom už předem házely ručník do ringu ze strachu z nařčení, že jsme neschopné a že jsme tam, kde, jsme, jen díky kvótám? Možná nám budou muži aplaudovat za tento zásadový postoj.
Ale, jak napovídají dosavadní trendy, to neznamená, že i ty „schopné a kvalifikované“ ženy budou mít umetenou cestičku k vyrovnanějšímu zastoupení. Nebo že najednou, bez případných jiných negativních důsledků na společnost (třeba tím, že se rozhodnou nemít děti), začneme ve větším množství bořit skleněné stropy. A na základě tohoto budu hlasovat v referendu ČSSD.