Po roce se do českých i zahraničních médií vrací výbušné téma — „kvóty pro ženy“. Co na tom, že technicky vzato vlastně nejde o kvóty a v budoucnu se návrh nebude muset nutně vztahovat jen na ženy. Pozitivní akce, ačkoli je zcela v souladu s evropským i českým právem, prostě nejde dohromady s představou neviditelné volné ruky trhu, která údajně vše vyřeší. Přesto problém existuje a trh ani „přirozený vývoj“ jej dosud nikde uspokojivě nevyřešily.

Schvalování směrnice o vyváženém zastoupení žen a mužů v dozorčích orgánech evropských obchodních společností stejně jako před rokem, kdy byl návrh schválen Evropskou komisí, provázely a provázejí projevy nesouhlasu. Místo věcné argumentace se však i letos setkáváme především s opakováním stále stejných mýtů a neznalostí skutečného obsahu směrnice. Nejinak je tomu i v článku Tomáše Zdechovského zveřejněném na Deníku Referendum.

Autor celý text staví na jediném „argumentu“. Kvóty jsou špatné, ženám škodí a „Jediným smysluplným řešením je to, že ženy budou samy od sebe o tyto pozice usilovat.“ Co nám tím autor mimo jiné říká? Že absence žen ve vrcholových pozicích je dána prostě tím, že ženy tyto pozice vykonávat nechtějí a neusilují o ně.

Problém je zúžen pouze na individuální rovinu konkrétních žen a zcela ignoruje strukturální společensko-kulturní překážky, které ženám přístup do rozhodovacích pozic komplikují.

Jak je to s tou protekcí?